Článek
Eleonora Amálie Magdalena se narodila v roce 1682 jako prvorozená dcera knížeti Ferdinandovi Augustovi z Lobkowicz a jeho druhé manželce Marii Anně Vilemíně z Baden-Badenu. Otec jí v jejích devatenácti letech domluvil sňatek s Adamem Františkem Karlem Eusebiem ze Schwarzenbergu. Svatba proběhla téhož roku. Důvodem takto rychlých námluv byl skandál ženicha, kterého se dopustil při jeho kavalírské cestě v Římě. Zde se seznámil s Marií Karolínou z Althannu, do které se na první pohled zamiloval a začal domlouvat sňatek. Jakmile to zjistil jeho otec, jednal okamžitě. Marie Karolína byla pouhá hraběnka, snoubenci si nebyli rovni. Kníže ze Schwarzenbergu využil svých styků s císařem a zbavil svého syna tohoto závazku. Manželský slib byl prohlášen za neplatný a Adam František dostal pokutu čtyřicet tisíc zlatých, z toho deset tisíc dostala rodina Althannů za své zhanobení.
Je tak jasné, že manželství uzavřené v roce 1701 nemělo nejlepší start. První potomek, dcera Marie Anna, se jim narodila až po pěti letech. Následoval potrat a syn byl stále v nedohlednu, dědice rod ale zoufale potřeboval. Eleonora byla Adamem obviněna z nevěry, které se měla dopustit při návštěvě svého otce a byla vyhnána na zámek v Neustadtu, k otci. Tato verze byla dlouhou považována za pravdu, ale pozdější výzkumy ukázaly, že vše bylo ale úplně jinak. Motivem pro zapuzení vlastní manželky nebyla zhrzená láska, ale peníze. Z dochované korespondence mezi Ferdinandem Lobkowiczem a jeho hofmistrem Janem Melichiorem Bitschem vyplývá, že věno nebylo plně vyplaceno. V dřívějších dobách to mohlo novopečeným manželkám pořádně znepříjemnit život.
Původní výše věna byla určena na dvacet pět tisíc zlatých, ale kníže z Lobkowicz vyplatil pouhé tři tisíce. Vdával totiž i další svoji dceru, kupoval nové panství v Německu, a navíc získal významný úřad komisaře při říšském sněmu v Řezně. Jeho titul měl totiž platnost i ve Svaté říši Římské. Náklady na reprezentaci v takovém úřadě byly opravdu vysoké. Slíbil zbytek věna splatit ve splátkách, ale ani ty nějak nepřicházely.
Po nějaké době začal Adam František vyplácet své ženě apanáž, ale to knížete Lobkowicze ještě více nahněvalo. „Já mu na jeho peníze seru. Pořád mám dost peněz, abych své dceři mohl dát aspoň kus chleba a nenechal ji umučit k smrti,“ napsal v dopise svému hofmistrovi. Naopak Eleonora se chtěla vrátit za každou cenu: „Byla bych ochotná žít jako selka, snášet jakékoli utrpení, jen kdybych se mohla vrátit.“ Nakonec v přemlouvání svého manžela uspěla, nechal ji přebývat v polorozpadlém zámku v Chřešťovicích a poté na Hluboké. Přísně kontroloval, s kým si píše a schvaloval její návštěvy, služebnictvo muselo všechno hlásit. Pokud měl Adam František dobrou náladu při svých pobytech na zámku, navštěvoval i lože své manželky, pokud ne, zakazoval jí vycházet ze svých pokojů či s ní odmítal stolovat.
Adam František Schwarzenberg
František Adam v roce 1719 zdědil přímo pohádkové bohatství po své bezdětné tetě Marii Ernestině z Eggenbergu, což ho vyšvihlo mezi nejbohatší šlechtice Evropy. O tři roky později se stal nejvyšším císařským štolbou na dvoře Karla VI. Mít manželku ve vyhnanství by mohlo způsobit skandál, navíc oba stárli, bylo jim přes čtyřicet a šance na zplození dědice každým roce rapidně klesala. Zatím tak neexistoval nikdo, kdo by mohl obrovské jmění Schwarzenbergů zdědit.
Vztah manželů se v těchto letech začal postupně zlepšovat, vídali se více a více. Eleonora si dokonce v dopise svému hofmistrovi posteskla: „Bůh je mi svědkem, že ho nekonečně miluji. Nikdy bych nevěřila tomu, ale nyní mohu přísahat, že při pouhém pomyšlení na to, že ho znovu uvidím, jsem zcela bez sebe radostí.“ Adam František zvolil za novou rezidenci Český Krumlov a odstěhoval se tam i svou manželkou. Možná se jednalo o zázrak nebo to byla změna prostředí, ale přesně po devíti měsících v roce 1722 se Eleonoře Amálii narodil syn, princ Josef Adam ze Schwarzenbergu. Bylo jí jednačtyřicet, takovéto zázraky měli Lobkowiczové v rodě. Její dědeček Václav Eusebius se narodil Polyxeně z Lobkowicz ve čtyřiceti letech.
Po narození dědice se začaly šířit drby, že na kněžnu, která musela navštěvovat císařský dvůr, pohlédl milostivým okem sám císař či někdo z jeho blízkého okolí. Jiné zvěsti naznačovaly, že byl dědic počat u kostela svatého Víta u hrobu svatého Jana Nepomuckého, kde se Eleonora Amálie modlila a náhodou hrob přišel navštívit i její manžel. Svatý Jan Nepomucký je patronem Schwarzenbergů dodnes.
Eleonora Amálie konečně mohla začít žít jako Schwarzenbergová a také velmi sofistikovaná žena, na tehdejší dobu dokonce velmi pokroková. Byla dvorní dámou císařovny Alžběty Kristiny, kouřila tabák, jezdila na koni a milovala hony, jichž se aktivně účastnila. Manželé byli oba členy řádu svatého Huberta, pořádali hony na svých panstvích v Hluboké či Třeboni. Sama Eleonora pořádala hony, na jednom takovém ulovila třicet dva jelenů.
Jenže pak se stala tragédie, v roce 1732 se císař vracel z Prahy a měl se zastavit na Krumlově, kde se pořádal hon na jeho počest. Císař se rozhodl pro hon na jeleny na jeho panství v Brandýse nad Labem. Lovci byli rozestavěni zcela nešťastně a měli mezi sebou jen šedesát metrů. Naháněči vypustili jeleny a císař vystřelil, jelena sice minul, zato nešťastně trefil svého štolbu. Císař trpěl totiž krátkozrakostí, a tak téměř nic neviděl. Kníže Adam František byl smrtelně zraněn, střela zasáhla střeva a pravou ledvinu. Byl převezen na brandýský zámek, kde k němu byli povoláni císařovi lékaři, ale ani oni už nic nesvedli, rána se zanítila. Kníže zemřel.
Jako pokání začal císař používat lorňon, Eleonoře přiřknul tučnou doživotní rentu, jejímu synovi udělil Řád zlatého rouna a podporoval ho ve studiích ve Vídni. Kněžna se ujala správy nad majetkem jako regentka. Dvůr a zejména církev na Eleonoru naléhali, aby se znova provdala, ale to ona rezolutně a jednou pro vždy odmítla. Postavila se i Marii Terezii, aby si toto své rozhodnutí prosadila. Církvi to bylo natolik proti srsti, že se ji rozhodla sledovat. Eleonoře se správa panství dařila, dál si užívala života. Žila v Českém Krumlově a na loveckém zámku Ohrada u Hluboké. Jejich kasa se začínala vyprazdňovat, stavební úpravy, které prováděl její manžel, ji pořádně vyčerpaly. Eleonora dál jezdila na lov a kouřila tabák, její oblíbené kratochvíle. Jen vlky prý nikdy nelovila.
Josef Adam Schwarzenberg
Jenže pak se začala projevovat její nemoc. V noci nemohla spát, a tak bloudila po zámku, jídlo jí nechutnalo, velmi zhubla a trápily ji bolesti. Tehdejší způsob léčby pouštění žilou nezabíral a lékaři už nevěděli kudy kam. Tak se začala kněžna zajímat o okultní tématiku, upíry, démony, čarodějnictví, astrologii. V zámecké knihovně jsou knihy s jejími ručně psanými poznámkami. Českokrumlovský archiv pak obsahuje i obrovské účty za léky, ve kterých se nacházely drahé a vzácné ingredience, např. račí oči, vorvanina (jemný tuk z lebeční dutiny vorvaňů), roh jednorožce (roh narvala nebo zkamenělý kel mamuta), či vlčí mléko. Ten nejsložitější recept obsahuje 60 položek.
Podhradím se jako lavina začaly šířit drby. Je bledá jako smrt, kůže ztrácí barvu… Kněžna se mění v upíra! Český Krumlov zachvátil strach. Stále se tam vyprávělo, co všechno napáchal šílený syn Rudolfa II. Pak ale odjela do Vídně navštívit syna. Tam také v květnu 1741 vydechla naposledy. Pitva byla provedena ten samý den. To ve šlechtických kruzích nebylo zvykem, pitva samotná byla vzácná. Další podivnou věcí bylo, že ji pitvali císařští lékaři, ti nejlepší v zemi. Podle záznamů našli v levé ledvinné pánvi nádor velikosti hlavy průměrného dítěte. Metastázy našli i na pohrudnici a solární pleteni. Tenkrát ovšem rakovinu nikdo neznal, proto v pitevním protokolu chybí příčina smrti. Lékaři se tenkrát mohli domnívat, že to má něco společného s vampirismem. Její srdce totiž bylo vyňato a vloženo do schránky v kryptě vedle srdce jejího manžela. Cena za provedení pitvy byla závratná – 3 tisíce zlatých. Dnes by to bylo několik milionů korun. Výši by mohlo ovlivnit i hrozící riziko. Možná infekce nebo nákaza…
Kněžna si ve své závěti přála být pohřbena v Českém Krumlově a v kostele sv. Jana Nepomuckého a na náhrobní chtěla vyrýt: Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Modlete se za ni. Její poslední vůle byla naplněna přímo bleskovou rychlostí. Ještě večer v den své smrti byla převezena do Krumlova, pohřeb se konal za týden. Toho se neúčastnili žádní vysocí představitelé církve ani šlechta, to bylo její další přání – skromný pohřeb. Zajímavé bylo, že se na smuteční obřad nedostavil ani syn. Její žulový náhrobní kámen je dodnes překryt kobercem.
Syn začal hned po pohřbu likvidovat stopy po matčině excentrickém chování. Knihy a obrazy se zvláštní tematikou musely z očí, služebnictvo bylo vyměněno, a dokonce nechal přestavět její komnaty. Když byl v roce 1996 zkoumán její lovecký portrét, zjistili restaurátoři, že některé jeho části byly přemalovány. Například část dole, kde se ochomýtají dva chrti. Její obličej byl z plátna rovnou vyříznut a nahrazen jiným. Proč to Josef Adam dělal? Měl opravdu strach, že by mohla jeho matka trpět vampirismem?
V Českém Krumlově bylo v roce 2000 opravdu nalezeno několik hrobů pocházejících z první poloviny 18. století a jevili známky ochrany proti upírům. Kostry měly končetiny zatížené kameny, lebky odděleny od těla a uloženy mezi koleny, v čelistech měli kámen. Spojení upírů a kněžny započal v roce 2007 profesor vídeňské univerzity Rainer Köppla, ale není historik, proto si spoustu fakt domyslel, jak se mu hodilo.
Vysvětlení je i pro vlčí mléko, které se nachází v ingrediencích kněžnina léku. Seznam byl psán německy, položka je tedy Wolfsmilch, v překladu bylina pryšec okrouhlý, která má léčivé účinky. Schwarzenbergové měli sice na Šumavě vlčí obory, ale proto aby oddělili škodnou od lovné zvěře.
Dnes už víme, že za kněžnin stav nemohl vampirismus, ale rakovina, která ji pomalu ničila. Legenda ovšem žije dál.
O další emancipované ženě z rodu Lobkowiczů si můžete přečíst zde:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eleonora_Amálie_ze_Schwarzenberka
https://www.novinky.cz/clanek/historie-eleonora-amalie-ze-schwarzenbergu-upiri-knezna-z-ceskeho-krumlova-40353521
Osudy českých šlechtičen, Slávka Poberová, 2023
