Článek
Dílo Jaroslava Foglara žije i pětadvacet let po úmrtí jeho autora. A to nejen díky reedicím legendárních knih a komiksů, jako jsou třeba „Hoši od Bobří řeky“ nebo „Rychlé šípy“, ale také díky novým příběhům foglarovských postav, které postupně píšou jeho nástupci. Třeba aktuální kniha „Život a smrt Maxmiliána Drápa“, která rozvíjí jedno z tajemných dobrodružství Rychlých šípů.
Jejich čtenáři ten příběh velmi dobře znají. Vášnivý filatelista Maxmilián Dráp jednoho dne omylem spálí obálku s Modrým mauriciem. Život pro něj ztratí smysl a tak odchází sám se svou sbírkou známek zemřít na půdu, kde jeho pozůstatky po letech najdou Rychlé šípy. Tolik v původním příběhu, který vyšel na stránkách Mladého Hlasatele.
Aktuální kniha „Život a smrt Maxmiliána Drápa“, kterou napsal Pavel Horna, nechává Rychlé šípy dále a hlouběji pátrat po okolnostech Drápova úmrtí, protože je tu podezření, že filatelista neodešel ze světa dobrovolně, ale byl kvůli vzácné známce zavražděn.
Celá ta detektivka a ano, jde o napínavý detektivní příběh, je velmi dobře vystavená. Hornovi se povedlo hezky a poměrně uvěřitelně promyslet dějovou linku a pátrání Rychlých šípů dávkuje podobně, jako když ve Stínadlech pátrali po Janu Tleskačovi. Občas čtenáře zavede na slepou stopu, jindy jej v rychlosti vtáhne do nových souvislostí a umožňuje mu být jen nepatrný kousíček před Mirkem, Jarkou, Jindrou, Rychlonožkou a Červenáčkem. V tom detektivka nádherně funguje.
O trochu horší je to v textu jako takovém. Autorův jazyk je o něco kostrbatější, nezřídka používá banální věty a vycpávky typu „Dnešní den stál opravdu za to.“ Zároveň je z textu cítit jakási učitelská touha čtenáře poučovat. Na rozdíl od také nedávno vydaného pokračování „Chaty v Jezerní kotlině“, kterou pod jménem „Zkáza Jezerní kotliny“ napsal Petr Hugo Šlik (a na kterou je v této knize krásná nenápadná provazba), kde se autor nestaví do role mentora, ale je jedním ze čtenářů. Píše to jakoby za ně a ne pro ně. Což je u dětské literatury zásadní rozdíl.
Ale přesto to raději znovu zopakuji. Celý příběh je velmi dobře vystaven, je čtivý a když dojde k akčnější zápletce, najednou autor nemá čas na vatu či poučování a stává se jedním ze čtenářů. V okamžiku to má dynamický spád a kniha se rozjede tak, jak má. A tomu pomáhá i pro Foglara neobvyklé zařazení dívek do příběhu, i když je tu trochu násilně, zas po učitelsku vysvětlované, že s holkama je potřeba se bavit a že můžou mít stejné zájmy jako kluci. Dokonce tu dojde k prvnímu milostnému vzplanutí mezi Jindrou Hojerem a jeho kamarádkou Erikou.
Přesto si neodpustím upozornit ještě na dvě autorem nedotažené věci. Tou první je zmínka o knize „Poklad na ostrově“ a pirátovi Johnu Silverovi. O knize vypráví Rychlým šípům kamarádka Zina a má jít o novinku, kterou ona zná díky své matce, pracující v knižním nakladatelství. Z kontextu je jasné, že nikdo z klubu knihu nečetl, ale v průběhu povídání o ní si Rychlonožka neodpustí vtip o Silverově dřevěné noze. Tuto informaci ale jako její nečtenář nemohl mít.
Druhá zvláštní scéna se odehrává na půdě, kde se vyplašený Štětináč potká s domovnicí. Scéna má být asi mysteriózní a veselá zároveň, ale vlastně jen kazí jinak moc hezký příběh. Je tu navíc. Posuďte sami, jestli vám to dává smysl: „Mezi něj a domovnici se postaví jako hráz hejno krys. Zvířata se ve vteřině srovnají do šiku, jako na povel zvednou hlavy, naježí srst a výhružně zaprskají. Žena ztuhne děsem. V příští chvíli proti ní krysí formace vyrazí, jednotně a odhodlaně.“
Další pokus o novodobé navázání na dílo Jaroslava Foglara se přesto povedlo a stojí za přečtení a ti, kteří mají rádi Rychlé šípy knihu určitě ocení. Ať už pro napětí, nápaditý detektivní příbeh nebo pro doplnění dalšího prázdného místa v historii tohoto nejznámějšího tuzemského komiksového klubu.
Knihu „Život a smrt Maxmiliána Drápa“ napsal Pavel Horna, krásně ji ilustroval Vojtěch Šeda a vyšla v nakladatelství Albatros v roce 2024.
