TOP 05 - Největší nejaderné výbuchy

1. Exploze muniční lodi Mont Blanc v Halifaxu – z vděčnosti každoročně vánoční stromeček

Za největší nejadernou explozi je považován výbuch francouzské muniční lodi SS Mont Blanc (SS - Steam Ship), po kolizi s norským parníkem SS Imo v druhé polovině První světové války. K neštěstí došlo 6. prosince 1917. SS Mont Blanc měla na palubě 2 366 tun kyseliny pikrové (jinak TNP - trinitrophenol), 250 tun TNT (trinitrotoluenu) a 62 tun střelné bavlny, připravených na převoz do bojující Francie. Kromě toho bylo na palubě 300 tun benzolu v barelech. Vzhledem k povaze nákladu platil pro posádku zákaz kouření, námořníci nesměli mít na palubě sirky ani tvrdý alkohol. Náklad nesměl být zajištěn lany a řetězy, ale jen dřevěnými deskami a klíny, přibitými měděnými hřebíky, aby se předešlo vzniku jisker.

Rozjetá SS Imo narazila do muniční lodi SS Mont Blanc v úžině Narrows. Náraz uvolnil sudy s benzolem a hořlavina zalila palubu. Jiskry vyvolané třením kovových trupů o sebe, zapálily kyselinu pikrovou a benzolové páry. Palubu bleskově zachvátily plameny a vymykly se kontrole. Vybuchující sudy s benzolem létaly k nebi jako obří rachejtle. V 09:04:35 se ozvala ohlušující exploze, odpovídající tritolovému ekvivalentu 2,9 kt.

Teplota v centru výbuchu přesáhla 5 tisíc stupňů Celsia. Extrémní podmínky vyvolaly vlnu vysokou 16 m, která zasáhla pobřeží plné zvědavců. Okamžitě zahynulo 1 600 lidí, 9000 lidí bylo zraněno, z toho 6000 vážně, bylo zničeno 1 630 domů, dalších 12 tisíc bylo poškozeno, 6000 lidí bylo bez střechy bad hlavou. Kvůli následnému mrazu a sněžení stoupl počet obětí na 2000 osob.

Kromě kanadské vlády poskytl největší pomoc stát Massachusetts. Město Halifax zasílá každoročně do jeho hlavního města Bostonu jako výraz vděku vánoční strom … již přes 100 let.

2. Exploze muničního skladu RAF - největší výbuch na území Spojeného království

K druhé největší nejaderné explozi v dějinách došlo během druhé světové války. Královské letectvo mělo ve Fauld, v hrabství Staffordshire obrovský podzemní muniční sklad, umístěný v bývalých sádrovcových dolech. Sklad obsahoval zhruba 3900 až 4400 tun trhavin všeho druhu, většinou ve formě letecké munice, ale také například 500 milionů nábojů do palubních automatických zbraní. Objekt patřil do podřízenosti 21. jednotky údržby RAF.

27. listopadu 1944 v 11:45 došlo ve skladu k dvěma silným explozím. Svědci popisovali, že viděli dva sloupy černého kouře, ve tvaru hřibů, vysoké stovky metrů. Sílu exploze utlumila tlustá vrstva horniny, přesto vznikl kráter s průměrem přes 300 m, hluboký 30 m. Výbuch způsobil protržení hráze umělé vodní nádrže s objemem 450 000 m3. Záplavová vlna ještě zhoršila škody způsobené explozí.

Exploze měla sílu kolem 2 kt tritolového ekvivalentu. Přesný počet obětí není znám, ale překročil číslo 70. Přímo ve skladu zahynulo 26 osob, 37 lidí smetla záplavová vlna, 7 osob zahynulo na farmách, které výbuch srovnal se zemí, spolu s několika dalšími domy. Jeden muž zahynul během záchranných prací. Dalších 18 osob se stále pohřešuje.

Přesná příčina exploze není dodnes známa. Předpokládá se, že jeden z dělníků uvolňoval zapalovač bomby pomocí kovového majzlíku, místo dřevěného kolíku. Svědci, kteří přežili, vypověděli, že jej viděli již dříve používat tento postup v rozporu s předpisy. Sklad byl uveden znovu do provozu a používal se i po skončení války.

Od roku 1979 je oblast uzavřena a oplocena. Kráter je dodnes viditelný. Oblast je možné navštívit. Místní samospráva zde vybudovala naučnou stezku kolem oploceného kráteru a budovy Cock Inn pub v Hanbury, poškozené výbuchem.

3. Exploze muniční lodi v Port Chicago - běloši umírali na frontě, černoši v zázemí

Třetím největším byl výbuch muniční lodi SS E. A. Bryan v bazénu přístavu Port Chicago ve státě Kalifornie, 17. července 1944. Město Port Chicago leží v Suisunském zálivu, asi o 30 km hlouběji do vnitrození za Sanfranciským zálivem na západním pobřeží USA. Přímo na přístavní molo vedla železnice, po které nekonečné vlaky přivážely munici lodím, mířícím do Tichomoří. Překládku munice zajišťovali příslušníci pomocných jednotek, což byli většinou černoši. V té době platila v amerických ozbrojených silách rasová segregace.

Popravdě, pomocné jednotky nebyly zrovna vzorem disciplíny, což platilo jak pro mužstvo a poddůstojníky černé pleti, tak pro bílé důstojníky. Výcvik byl povrchní, přezkoušení z dodržování bezpečnostních předpisů nedbalá a množství munice, kterou bylo potřeba zmanipulovat - enormní.

Pro manipulaci s břemeny se používaly parní jeřáby, vždy jeden pro každý nákladový prostor. Jeřáby vyžadovaly neustálou údržbu. Slabinou byly především nouzové brzdy bubnů, zajišťující bezpečnost při ztrátě výkonu. Některé obsluhy je vyřazovaly, protože jejich poruchy zdržovaly nakládku a znemožňovaly dodržení přísných výkonnostních norem.

13. června 1943 přirazila k molu muniční loď SS E. A. Bryan (třídy Liberty). Měla na palubě 842 000 litrů mazutu pro plavbu do Tichomoří. Do osudného 17. července bylo do lodi, z přistavených vlaků, přeloženo přes 4000 t munice. Na druhé straně mola dělníci vyvazovali muniční loď SS Quinalt Victory (třída Victory).

Ve 22:18 se ozval kovový úder a zvuk připomínající tříštění dřeva. Následovala první exploze, požár a o sedm sekund později druhý, ještě silnější výbuch. Ohnivou kouli bylo vidět na kilometry daleko. Loď SS E. A. Bryan byla výbuchem zcela zničena, trup SS Quinalt Victory byl roztržen na několik kusů. Vlaky na molu byly rozmetané jako dětské hračky. Exploze poškodila budovy přístavu a kasáren. Okamžitě zahynulo 320 mužů (identifikovány byly jen části 51 z nich). Dalších 390 vojáků i civilistů bylo zraněno, mnozí těžce. Příčinu neštěstí se nepodařilo jednoznačně stanovit. Odhady síly výbuchu se pohybují kolem 1,9 kt TNT.

Celá akce měla ještě dohru. Celkem 202 obětí byli černoši, což znamenalo 15 % veškerých ztrát, které Američané černé pleti během druhé světové války utrpěli. Zbylí vojáci odmítli pokračovat v práci, protože nedostali dovolenou na zotavenou, na kterou měli nárok. Byli odsouzeni za vzpouru a propuštěni až po skončení války.

4. Exploze v chemičce v Oppau - varování, kterého si nikdo nevšímal

Starší čtenáři budou znát firmu BASF především jako výrobce magnetofonových kazet, znalci historie si ji spojí s patentem na nechvalně známý Cyklon-B. Firma vznikla v roce 1965. Vyráběla nejprve anilinové barvy, později sodu, kyselinu sírovou a dusičnatá hnojiva. Továrna BASF v Oppau vyráběla od roku 1911, jako první na světě, Haber-Boschovou syntézou amoniak. Ten se používal na výrobu hnojiv (síranu amonného) pro zemědělce po celém německém císařství.

Za první světové války se zde rozběhla výroba dusičnanu amonného (látka je vedena na seznamu prekurzorů výbušnin), protože britská blokáda zabraňovala Němcům dovážet chilský ledek. Dusičnan amonný je však na rozdíl od síranu amonného hygroskopický, takže při skladování směsi ve 20 m vysokých silech vznikala vlastní vahou pevná hmota, kterou museli dělníci rozbíjet krumpáči a sekerami.

Protože hrozilo nebezpečí závalu uvolněnou vrstvou, používala se „bezpečnější“ metoda narušování bloku malými náložkami dynamitu. Bez nejmenších problémů bylo provedeno kolem 20 000 odstřelů. Bylo zjištěno, že pokud podíl dusičnanu ve směsi nepřesáhne 60 % k výbuchu nedojde. Nikdo však nepočítal s dalšími vlivy jako: velikost zrn, vlhkost směsi, její hustota nebo teplota. Přičemž varováním mohl být výbuch ve slezské chemičce v Kriewald (Krywald), v červenci 1921, který si vyžádal 19 obětí. Varování však nikdo nedbal.

Okolnosti i průběh exploze v Oppau jsou dodnes neznámé, protože většina lidí zahynula na místě. Jisté je, že 21. září v 07:32 otřásly silem č. 110 dvě silné exploze v rozmezí asi 2,5 sekundy. Ve skladu bylo 4500 tun směsi síranu a dusičnamu amonného. Výbuch s tritolovým ekvivalentem kolem 1,5 kt vyhloubil oválný kráter 90 × 125 m, hluboký 19 m. V Oppau bylo zničeno 80 % budov, 6500 lidí se ocitlo bez střechy nad hlavou. Tlaková vlna rozbila skla i ve 30 km vzdáleném Heidelbergu. Z trosek bylo vyproštěno přes 500 těl, celkový počet obětí dosáhl čísla 560.

5. Exploze střelného prachu v Pleasant Prairie - z mapy vymazala městečko

Na začátku 20. stála v městečku Pleasant Prairie továrna společnosti DuPont, tvořená 40 budovami na rozloze 77 hektarů. Společnost zde vyráběla střelný prach a dynamitové patrony. Součástí provozoven byl mlýn k mletí základní pasty, na střelný prach požadované zrnitosti. Továrna sice nabízela pracovní místa, ale již delší dobu byla trnem v oku místním obyvatelům.

V provozech došlo v minulosti k několika menším výbuchům a lidem bylo jasné, že se stane něco horšího. Otázkou nebylo zda, ale kdy? Nicméně soud o tom, zda továrna představuje obecné ohrožení vyhrála v roce 1909 firma DuPont a výroba mohla pokračovat.

Neblahé tušení místních se naplnilo 9. března 1911 v osm hodin večer. Explodovalo pět skladů v jejichž prostorách bylo uskladněno 300 tun dynamitových patron a 105 000 sudů se střelným, prachem. Odhady síly výbuchu se pohybují kolem 1,1 kt TNT. Výbuch vytvořil kráter hluboký 30 m a srovnal se zemí budovy v okruhu 8 kilometrů. Městečko Pleasant Prairie přestalo existovat a o mnoho lépe nedopadl ani 6 km vzdálený Bristol. Otřesy byly zaznamenané ve vzdálenosti přes 200 km.

Navzdory vší hrůze přišly o život „jen“ tři zaměstnanci závodu: E. S. „Old Man“ Thompson, Clarence Brady a Joseph Flynt, čtvrtou obětí byla Alice Finch, která dostala mrtvici. Zato zraněných byly stovky. Mnohým zůstaly trvalé následky, ztráty zraku kvůli střepům, amputované končetiny apod.. Dnes je na místě bývalé továrny park a hřiště na fotbal a softball.

Pokud se vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby vám neunikly žádné novinky.

Další díly:

Největší letecké katastrofy

Největší železniční neštěstí

Největší havárie ponorek

Největší silniční neštěstí

Zdroje:

Flemming, David (2004). Explosion in Halifax Harbour.

Ruffman, Alan; Howell, Colin D., eds. (1994). Ground Zero: A Reassessment of the 1917 Explosion in Halifax Harbour. Nimbus Publishing.

Britain's big bang. Peter Grego, Astronomy Now, November 2004

McCamley, N.J. (2015). The Fauld Disaster 27 November 1944. Monkton Farleigh: Folly Books

Allen, Robert L. „The Port Chicago disaster and its aftermath.“ The Black Scholar

Jones, Ray; Lubow, Joseph (2006). Disasters and Heroic Rescues of California. Globe Pequot

Hörcher, Ulrich (2016). "Oppau 1921: Old Facts Revisited