TOP 05 - Nejtragičtější sestřely dopravních letadel

V jednom z předchozích dílů jsem shrnul 5 nejhorších leteckých katastrof, způsobených selháním techniky nebo lidského faktoru. Tentokrát se ocitla civilní letadla v zaměřovačích a někdo měl příliš horkou hlavu.

1. Nejjednodušší je to hodit na druhého

Malaysia Airlines let 17 (MH17) byla pravidelná linka z Amsterodamu do malajského Kuala Lumpur. Na lince byl nasazen letoun Boeing 777-200ER (Extended Range) s imatrikulací 9M-MRD, obsazený osudného 17. července 2014 celkem 283 cestujícími. O jejich pohodlí se starala 15členná posádka. Stroj vzlétl v 10:30 světového času UTC (Coordinated Universal Time) a mírným obloukem přes Německo a Polsko pokračoval ve výšce 33 000 stop (10 060 m) přes Ukrajinu k ruským hranicím.

Ve 13:20 UTC se ukrajinské řízení letového provozu (ŘLP) pokusilo kontaktovat posádku MH17, aby let předalo ruskému ŘLP v Rostově na Donu. Posádka neodpovídala. Letadlo zmizelo ze sekundárních i primárních radarů, což si potvrdily ukrajinská i ruská strana. Zanedlouho přišly zprávy, že u obce Hrabove v Doněcké oblasti se zřítilo dopravní letadlo.

Oblast byla ovládaná proruskými separatisty. Ti umožnili přístup záchranářům, ale několik dnů bránili vstupu mezinárodnímu týmu vyšetřovatelů. Trosky byly roztroušené na ploše 50 km2, což znamenalo, že stroj se rozpadl ještě ve vzduchu. Obhlídkou trosek se potvrdilo, že letoun byl v levé horní části kokpitu zasažen střepinami, pravděpodobně řízené střely. Střepiny zabily tři muže v kokpitu a způsobily strukturální oslabení, které vedlo k oddělení přední části od zbytku trupu.

Od začátku vyšetřování se jako nejpravděpodobnější příčina katastrofy jevil zásah pozemní protiletadlovou řízenou střelou systému 9K37 Buk, protože to byl jediný systém, který měl potřebný výškový dosah. Postupně se podařilo vyloučit útok ukrajinských letadel Suchoj Su-27 nebo Su-25. Útok bitevního Su-25 byl od samého začátku dost pochybnou verzí, kvůli malému dostupu letounu.

Otázkou bylo komu systém Buk patřil a kdo rakety odpálil. Let MH17 se pohyboval v oblasti dosahu dvou ukrajinských PL baterií. Postupně se podařilo prokázat, že systém 9K37 Buk měli k dispozici i proruští separatisté, přestože to ruská strana popírala. Vyšetřovatelé nakonec vypátrali původ konkrétního odpalovacího zařízení, jména obsluhy i to, že systém se po útoku vrátil do Ruska.

Na základě důkazů předložených vyšetřovateli, byli tři Rusové (Igor Girkin, Sergej Dubinsky a Oleg Pulatov) a jeden Ukrajinec (Leonid Charčenko) v nepřítomnosti nizozemským soudem (většina cestujících byla z Nizozemí) obviněni ze zabití 298 osob na palubě sestřeleného MH17. Na všechny byl vydán mezinárodní zatykač. Rozsudek byl vynesen 17. listopadu 2022. Igor Girkin, Sergej Dubinsky a Leonid Charčenko byli v nepřítomnosti odsouzeni k doživotním trestům. Oleg Pulatov byl pro nedostatek důkazů viny zproštěn.

Celá událost má ještě jednu oběť. Tou je pilot ukrajinského Su-25 Vladislav Vološin. Ten spáchal sebevraždu poté, co proti němu v médiích svědčil ukrajinský mechanik Jevgenij Agapov, který sběhl k Rusům. Jeho obvinění byla falešná a neodpovídala nálezům vyšetřovatelů. Pilotovi to však život nevrátí.

2. Příliš horké hlavy v Hormuzském průlivu

Pravidelná linka Iran Air let 655 (IRA655) mířila z Teheránu do Dubaje. Dne 3. července 1988 spojení zajišťoval Airbus A 300B2-203 s imatrikulací EP-IBU. Na palubě bylo 274 cestujících a 16 členů posádky. V oblasti probíhala takzvaná „válka tankerů“ což vedlo ke zvýšenému napětí a vyslání námořních sil US Navy, které měly civilní lodě chránit. V roce 1987 napadly irácké letouny Dassault Falcon 50 střelami AM.39 Exocet americkou fregatu USS Stark (FFG-31) a zabily 37 mužů na palubě.

Osudný den proplouval Hormuzskou úžinou americký křižník USS Vincenes (CG-49), pod velením Cpt. Williama Rogerse III., vracející se z eskorty. Když osádka palubního vrtulníku, vyslaného na průzkum, hlásila, že se dostala do palby íránských rychlých člunů, vyrazil křižník protivníka pronásledovat. Přitom se dostal asi 4 km do íránských teritoriálních vod. Navíc se zasekl palubní kanon, který byl pro odrážení útoku člunů zásadní. Nervozita narůstala.

Na letišti v Teheránu se kromě Airbusu IRA665 připravoval ke vzletu i Grumman F-14 Tomcat, schopný nést bomby. Vzlétající Airbus měl civilní odpovídač, ale je možné, že dotazovač radaru USS Vincenes zachytil vysílání odpovídače F-14. Posádka celou situaci špatně vyhodnotila a Airbus považovala za útočící letoun. Pokoušela se sice piloty kontaktovat, jak na vojenských, tak civilních frekvencích, ale použití volacího znaku „neznámý letoun“ bylo dost neadresné. Odpověď nepřišla.

Když byl Airbus ve vzdálenosti 17 km odpálila posádka USS Vincennes dvě řízené střely SM-2MR a znovu se pokoušela kontaktovat piloty. Kdyby přišla odpověď, bylo možné provést vynucenou autodestrukci. Zhruba po 20 sekundách obě střely íránský Airbus zasáhly. Letoun se rozpadl ve vzduchu a všech 290 osob na palubě zahynulo.

Spojené státy tvrdily, že šlo o nutnou obranu. Írán, že šlo o záměrné sestřelení civilního letadla. Americká vláda nepřipustila pochybení posádky křižníku a nikdy se oficiálně neomluvila. Nicméně vyjádřila lítost a pozůstalým obětí vyplatila odškodné ve výši 61,8 mil USD. Kapitán lodi byl vyznamenán Řádem záslužné legie, koordinátor leteckého boje Pochvalnou medailí a zbytek posádky dostal stuhu za bojové nasazení.

3. Ve špatný čas, na špatném místě, navíc za špatných okolností

Boeing 747-230B Jumbo Jet s imatrikulací HL7442 Korejských Aerolinií obsluhoval linku KAL007 z New Yorku do jihokorejského Soulu. Nejdelší rameno trati začínalo v Anchorage na Aljašce a mělo vést kolem Kamčatky, obloukem přes ostrov Honšú, do cílové destinace. Na palubě bylo 246 cestujících a 23 členů posádky.

Kvůli navigační chybě posádky se letoun ocitl asi 300 km severněji než měla být, nad sovětským poloostrovem Kamčatka, v pásmu identifikace cílů sovětské protivzdušné obrany a pokračoval k ostrovu Sachalin, kde měli Sověti vojenské základny. Aby toho nebylo málo Sovětský svaz připravoval test mezikontinentální balistické rakety RT-2PM Topol. Američané to věděli a oblast sledovaly letouny RC-135V/W Rivet Joint a RC-135S Cobra Ball. Sověti na oplátku bedlivě sledovali oba letouny.

Velitel letecké základny na Sachalinu generál Kornukov měl dva „vroubky“. V roce 1976 mu pilot Viktor Bělenko ulétl s tehdy nejmodernějším letounem MiG-25 do Japonska a před dvěma dny přeletěl neidentifikovaný letoun Sachalin bez toho, že by jej hotovostní stíhačky zachytily. Další škraloup si nemohl dovolit.

Sověti proti neznámému letounu vyslali hotovostní letoun Suchoj Su-15, pilotovaný majorem Genadijem Osipovičem. Ten nejprve vypálil varovnou dávku, ale vzhledem k tomu, že neměl munici se stopovkou, nemusela si posádka Boeingu ničeho všimnout. Ve stejné době požádali piloti Jumba o povolení stoupat, což pilot zasahujícího letounu vyhodnotil jako defenzívní manévr. Na rozkaz svého nadřízeného odpálil dvě řízené střely R-8. Nejméně jedna cíl zasáhla a poslala nešťastný Boeing do vln Pacifiku. Zahynulo všech 269 lidí na palubě.

Incident byl předmětem politických tahanic. Sověti zpočátku popírali, že šlo o sestřel civilního letadla. „Černé skříňky“ předali vyšetřovatelům až v roce 1992. Na druhou stranu tato nehoda vedla na obou stranách „železné opony“ k řadě úprav leteckého provozu, jejichž výsledkem bylo zvýšení bezpečnosti.

4. Zatloukat, zatloukat … přinejhorším připustit omyl

Ukraine International Airlines let 752 (AUI752) byla pravidelná linka provozovaná mezi Teheránem a Kyjevem, na které byl nasazen Boeing 737-8KV s imatrikulací UR-PSV. Když 8. ledna 2020 vzlétal z letiště Imama Chomejního, bylo na palubě 167 cestujících a 9 členů posádky. Letoun vzlétal s hodinovým zpožděním z dráhy 29R, začal stoupat a točit doprava na kurz 313. Krátce na to se ozvaly dvě exploze.

První střela zasáhla kokpit, vyřadila odpovídač a způsobila ztrátu řiditelnosti. Piloti se pokusili dostat padající letoun pod kontrolu, ale zásah druhé rakety o 23 sekund později jejich snahu ukončil. Letoun dopadl na zem 6 minut po vzletu.

Na místo havárie velmi rychle dorazilo 22 sanitek, 4 evakuační autobusy a vrtulník, ale žár z hořícího paliva, kterého byly plné nádrže zabránil v tom, aby se přiblížily. Mluvčí íránského ministerstva dopravy tvrdil, že jeden z motorů zachvátil požár, který se rozšířil na celé letadlo, což způsobilo jeho zřícení.

K incidentu došlo v době zvýšeného napětí mezi USA a Íránem. Íránci měli smůlu, že do oblasti mířily objektivy všech dostupných špionážních družic. Americké záznamy ukázaly, že v oblasti Malard, západně od letiště, se pohyboval protiletadlový systém 3K331 Tor M1 ruské výroby. Další záběry ukazovaly odpal jedné řízené střely krátce po vzletu AUI752 a druhé o 30 sekund později.

Velení Íránských revolučních gard sestřel nejprve rezolutně popřelo, ale nakonec muselo pod tíhou důkazů připustit, že letoun sestřelilo. Generál Amir Ali Hajizadeh prohlásil, že operátor systému jednal nezávisle, Boeing považoval za americkou střelu s plochou dráhou letu a neudělal žádnou chybu. Nicméně Írán vyčlenil na odškodnění pozůstalých 150 000 USD za každou oběť.

V době zvýšeného napětí vydala řada zemí svým civilním letounům příkaz, vyhnout se íránskému vzdušnému prostoru. Ukrajinský Boeing AUI752 se pohyboval směrem k citlivé oblasti Bidganeh, kde mají Iránci rozmístěné své balistické rakety.

5. Když si spletete Phantom s MiGem

Pravidelná linka Libyan Arab Airlines let 114 (LN 114) létala mezi Tripolisem a Káhirou. 21. února 1973 byl na lince nasazen Boeing 727-224 s imatrikulací 5A-DAH. Na palubě bylo 104 cestujících a 9 členů posádky. Kvůli silné písečné bouři a poruše navigačních přístrojů posádka ztratila orientaci a místo obvyklé zatáčky nad radiomajákem u jezera Qarun směrem na sever, pokračovala dále na východ směrem nad Sinajský poloostrov. O ten Egypt, po prohrané šestidenní válce, přišel a nyní byl okupován Izraelem.

Ve 13:55 byl letoun zachycen radarem izraelské PVO. Operátoři vyslali do vzduchu dva hotovostní letouny F-4E Phantom II. Piloti Boeingu zasahující stíhačky viděli, ale domnívali se , že jde o egyptské MiGy-21. Izraelci považovali Boeing za špionážní letoun mířící nad základnu Bir Gifgafa nebo sebevražedný letoun, ohrožující jaderné výzkumné středisko Negev. Proto se snažili jeho posádku přimět mezinárodními signály, aby je následovala na přistání v Izraeli.

Posádce Boeingu se podařilo obnovit spojení s řízením letového provozu v Káhiře. Došlo jim, že jsou jinde, než mají být, což se rozhodli napravit zatáčkou o 180o, která je měla přivést zpět do vzdušného prostoru Egypta. Hotovostní stíhači manévr vyhodnotili jako pokus o únik. Znovu se pokusili pilotům Boeingu naznačit, že je mají následovat na přistání. Marně. Pilot hotovostní stíhačky zahájil palbu z kanonu M61 Vulcan.

Palba poškodila řídící plochy, hydrauliku a konstrukci křídla Boeingu. Posádka se pokusila nouzově přistát na břicho, ale letoun narazil na písečnou dunu, náraz utrhl křídla a vrak začal hořet. V troskách zahynulo 108 ze 113 osob na palubě. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, chtěl dát okamžitě rozkaz k útoku na Haifu, ale egyptský prezident Anwar Saddat mu to rozmluvil, protože se obával, že odvetný izraelský útok by zničil síly, které Arabové chystali na Yom Kippurskou válku. Potom Kaddáfí nabízel 10 mil USD atentátníkovi, který se odpálí v letadle izraelských aerolinek El Al.

Izraelský generál Hod zpočátku prohlásil, že druhý pilot Boeingu, který přežil, připustil, že izraelské signály viděli, ale ignorovali je. To však neodpovídalo nahrávce na záznamníku hlasů z kokpitu, ani běžným postupům. Později Izrael připustil chybu v úsudku a pozůstalým vyplatil finanční kompenzace.

Pokud se vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby vám neunikly žádné novinky.

Další díly:

Největší letecké katastrofy

Největší nejaderné výbuchy

Největší železniční neštěstí

Největší havárie ponorek

Největší silniční neštěstí

Zdroje:

MH17 Crash – final report, Dutch Safety Board. 13 October 2015

Report of ICAO fact-finding investigation. Montreal: International Civil Aviation Organization. 1988

International Court of Justice, (2001), Case Concerning the Aerial Incident of July 3, 1988: v. 1: Islamic Republic of Iran vs. United States of America

Report of the completion of the fact finding investigation regarding the shooting down of Korean Airlines Boeing 747 (Flight KE007) On 31 August 1983. International Civil Aviation Organization (ICAO). 1993

CAOI PS752 Final Report - 17 March 2021

ICAO Final Report C-WP/5734, 1973