Demence nemusí začít poruchami paměti. Kdy zpozornět a čeho si všímat?

Demence je ve skutečnosti typickým představitelem kognitivní poruchy. Co to vlastně znamená?

Abychom mohli mluvit o poruchách kognice, musíme si nejprve vysvětlit, co vlastně jsou ony kognitivní funkce.Velmi zjednodušeně se jedná o schopnost vnímat, rozpoznávat a chápat realitu.

Vedle toho existují také exekutivní funkce, které označují činnosti, které jsme schopni konat na základě našich rozpoznávacích schopností.

Neúplný výčet těchto funkcí zahrnuje např. paměť, chápání souvislostí mezi informacemi či prožitky, logické a abstraktní myšlení, schopnost řešit problémy a učit se, plánovat, organizovat činnosti.

Patří sem ale i motivace, poznávání reality, používání předmětů či orientace v místě, čase, situaci a orientace osobou (plné a nezkreslené vědomí vlastní identity).

Demence postihuje tyto schopnosti globálně (celkově), a s postupem času výrazněji. Některé z nich mohou být však dlouho relativně intaktní (nedotčené).

Demence je definována jako „získaná celková porucha intelektu, paměti a osobnosti, která významně narušuje běžné denní aktivity, ale bez poruchy vědomí.“

Snad nejčastějším mýtem je, že dotyčný, který začíná být dementní, je zapomnětlivý. To je pravda v nemalé části případů, ale náznaky demence se mohou projevit dříve, než porucha paměti, a na první pohled nijak nesouvisejícími příznaky.

Existují i zdánlivě nesouvisející příznaky počínající demence. Jedná se zejména o změny osobnosti.

Ty nemusí být na první pohled patrné - dotyčný může budit dojem, že má jen jakési špatné období, kdy je roztržitý a na okolí nepříjemný, a že to časem přejde.

K tomu se může přidat snížená schopnost rozhodování, zhoršená orientace v čase a prostoru (lidé začínají bloudit po dosud známých místech a ztrácet pojem o čase), časté je zpomalené psychomotorické tempo, apatie, agrese či deprese.

Typické je popírání příznaků, pokud je s nimi dotyčný konfrontován.

Vedle demence existuje také tzv. mírná kognitivní porucha, jež se obvykle omezuje spíše na paměť a nedosahuje intenzity demence. Může jí však předcházet.

Leckdo by při rozhovoru s dementním člověkem mohl nabýt dojmu, že mluví s někým, kdo trpí mentální retardací. Zde je důležité zmínit rozdíl mezi mentální retardací a demencí - zatímco mentální retardace je vrozená či získaná do dvou let věku, demence je získaná porucha kognitivních funkcí v dospělosti.

Není zřejmě na místě věnovat se popisu jednotlivých typů demencí - existuje jich celá řada (např. vaskulární demence, demence s Lewyho tělísky, demence u Alzheimerovy nemoci, frontotemporální demence, multiinfarktová demence a další.)

Je však na místě připomenout, že jednotlivé typy těchto onemocnění mají různou závažnost, prognózu, léčbu a dopad na pacientův život a pacientovo okolí.

Léčba demencí je poměrně komplikovaná - s ohledem na jejich častý multifaktoriální původ (tedy že je u konkrétního pacienta způsobena více vlivy).

Nejdůležitější je prevence.

Kouření, nadměrná konzumace alkoholu a jiných drog, nevyvážená strava, nedostatek pohybu a jen nezbytně nutné používání rozumových schopností - to jsou všechno rizikové faktory.

Jak při léčbě, tak při prevenci, je důležité mozek přiměřeně zaměstnávat (ale dostatečně) - ať už jde o křížovky, učení se novému jazyku, luštění sudoku, řešení hlavolamů, četbu či učení se novým dovednostem.

Farmakoterapie v několika posledních desetiletích pokročila. Nootropika, či spíše v tomto případě tzv. kognitiva jsou léky na podporu mozkových funkcí. Existuje jich mnoho a indikovány jsou v různých případech.

Neexistuje však žádná zázračná pilulka, která by člověka zbavila demence tak, jako člověka zbaví úzkosti kupříkladu benzodiazepiny či antidepresiva.

V naprosté většině případů se demence neobjeví dříve než s dosažením středního věku, většinou však až po 60. roku života.

Pokud máte tedy v okolí někoho ve vyšším věku a máte pocit, že jeho povahové změny mohou souviset s touto skupinou diagnóz, taktně, ale důrazně, mu doporučte svěřit se do rukou odborníka. Jako u všech nemocí i zde platí, že čím dříve se začne s léčbou, tím lepší jsou vyhlídky do budoucna.

Neléčená demence může vyústit v nevratný stav tzv. deliria nasedajícího na demenci, kdy jsou dotyčného kognitivní a exekutivní funkce tak narušeny, že nepoznává dobře známá místa (myslí si, že je např. na nádraží a jsou osmdesátá léta), ani blízké osoby. V takovém případě je nutná hospitalizace a zpravidla doživotní dohled ve zdravotnickém zařízení či jiné specializované instituci.

A co vy? Máte v okolí někoho, koho v uvedeném popisu poznáváte? Podělte se o své zkušenosti s ostatními v komentářích!