Brian Priske je strůjcem úspěchu Sparty. Jak to dokázal? A skončí předčasně? Umí ho Sparta nahradit?

V prvním dílu mini seriálu o současném stavu fotbalové Sparty jsme probrali brankáře. V druhém pokračování jsme se věnovali obráncům. Třetí díl se týkal záložníků. Ve čtvrtém článku jsme se podívali na největší zbraň současné Sparty - útok. Poslední část se nemůže týkat nikoho jiného než trenéra.

Zapátrejme trochu v nedávné minulosti, abychom si připomněli všechny souvislosti. Sparta se z „internacionalizace“ pod vedením italského kouče Stramacciniho těžce a dlouho vzpamatovávala. Andrea Stramaccioni působil na Letné sice pouze od května 2017 do března 2018, kdy byl pro neuspokojivé výsledky odvolán, ale dokázal toho hodně škodlivého napáchat. S katastrofálními dopady tohoto experimentu se Sparta vyrovnávala roky. Těžko se zbavovala nepoužitelných hráčů, kteří měli vysoké a dlouhodobé smlouvy.

Management Sparty nefungoval, jak by měl. Klub neměl ani odpovídající sportovní vedení. Chyběl kvalitní sportovní ředitel s potřebnými kompetencemi. Trenéři se střídali. Často se dlouho čekalo, jak rozhodne majitel. Ten měl ale na Spartu čím dál méně času a personální politika klubu se mu vůbec nedařila.

Změny k lepšímu však přece jen postupně přišly. Novým generálním ředitelem se v září 2018 stal František Čupr, vysoký manažer-ekonom z firem Daniela Křetínského a dlouholetý fanoušek Sparty.

Pozici sportovního ředitele v prosinci téhož roku obsadil Tomáš Rosický. Původně se předpokládalo, že „Rosa“ bude pracovat pro sportovní agenturu svého dlouholetého agenta Pavla Pasky. Ten počítal s tím, že Rosického postupně zaučí a ten od něj časem „žezlo“ převezme. Pro něj by to také bylo snazší než nastoupit do klubu. Ale rozhodl se jinak.

Tomáš Rosický byl vynikajícím fotbalistou, avšak jako funkcionář a manažer „nepolíbený“. Navíc se ani moc neměl od koho na Letné učit „řemeslo“. Zdeněk Ščasný, kterému nejdříve asistoval a jehož na pozici posléze po půlroce vystřídal, byl sportovním ředitelem také jen z nouze a dočasně. Je to zkušený odborník, ale trenér. Funkcionářská práce obnáší něco zcela jiného. Tomáš Rosický měl jistě svoji představu, znal evropský fotbal na nejvyšší úrovni, měl v něm kontakty a jméno, ale po dlouhých letech v cizině prakticky neznal české ligové prostředí, lidi v něm a zákulisí. A tak se Rosický učil za pochodu. Někdy to vypadalo, že stylem pokus-omyl.

Trenéři se dále „měnili jako ponožky“. Zdeňka Ščasného, který se posunul zpět do pozice trenéra, nahradil po krátké době ex-olomoucký Václav Jílek, toho po neúspěších vystřídal zase trenérský veterán Václav Kotal, který přešel od „béčka“. Když ani ten nedovedl tým na patřičnou úroveň a k odpovídajícím výsledkům, přišel nakonec Pavel Vrba.

Když Pavel Vrba v lednu 2021 přicházel, František Čupr o něm mluvil s nadšením. Sparta dokonce s koučem o rok později, v lednu 2022 prodloužila smlouvu. Už v květnu bylo ale všechno jinak. Pavel Vrba byl po sérii špatných výsledků i výkonů týmu odvolán. Stalo se tak překvapivě před finále MOL Cupu. V tom už tým vedl provizorní kouč Michal Horňák, který k němu přišel od „béčka“. Požadovaný impuls to nepřineslo. Sparta finále prohrála na stadionu Slovácka s domácím týmem 1:3.

Čtyři trenéři za tři roky a stále stejné neduhy a nedořešené záležitosti. V létě 2022 se Tomáš Rosický rozhodl, s požehnáním majitele, k razantní a překvapivé změně. Po neúspěšných českých odbornících sáhl do ciziny a přivedl zahraničního trenéra.

Možná není tak úplně známou skutečností, že Brian Priske má za sebou velmi slušnou hráčskou kariéru. Na postu obránce působil v dánských prvoligových klubech, hrál také v anglickém Portsmouthu či belgickém Genku a Bruggách. Za dánskou reprezentaci odehrál 24 mezistátních utkání. Zůčastnil se také EURA 2004, kde nastoupil k jednomu zápasu.

Jako trenér začal na asistentské pozici v  Midtjyllandu a Kodani, později byl v Mydtjyllandu v letech 2019-21 hlavním trenérem. Klub dovedl k mistrovskému titulu a přes pražskou Slavii s ním postoupil do elitní Ligy mistrů. Poté odešel do belgických Antverp, kde ale vydržel jen jednu sezonu.

S touto vizitkou se tedy Brian Priske objevil v létě 2022 na Letné. Zdědil po Pavlu Vrbovi tým ve stavu, který měl do ideálu daleko. Do začátku sezony moc času nebylo. Úvod sezony také nebyl příliš dobrý. Spartě se moc nevedlo, ale vedení mělo trpělivost. Výměn trenérů už bylo dost. Muselo vydržet a věřit, že zvolilo správného muže. Veřejnost dánskému kouči také nebyla z počátku moc nakloněná. Byl terčem posměchu za motivační kolečka, která pořádal s hráči uprostřed hrací plochy po utkáních. Mnohdy i těch dost nevydařených. S tím, jak se postupně lepšily výsledky i hra, hlasy sparťanských fandů, požadujících Priskeho vyhazov, mizely a kritiků postupně ubývalo.

Brian Priske přinesl do Sparty pozitivní myšlení. Dánský kouč je schopný a chytrý. „Umí v tom chodit“. Na rozdíl od českých trenérů-předchůdců, si od začátku na majiteli Sparty a managmentu vybojoval pevnou pozici a pravomoci. Obklopil se „svými“ lidmi, kteří nejen, že svoji práci umějí, ale jsou k němu také jistě velmi loajální. V Larsu Friisovi má nejbližšího spolupracovníka, věkově vrstevníka. Většina ostatních členů realizačního týmu je výrazně mladších. K hlavnímu kouči tak mají přirozený respekt. K hráčům naopak věkově blíž. Když to funguje, je to skvělé propojení.

Brian Priske to umí s hráči. Veřejně je v sezoně prakticky nekritizuje. Výjimkou jsou situace, jako před sezonou, kdy chtěl „probrat“ Jana Kuchtu. A to se mu povedlo. Jinak Priske za hráči stojí. „Prádlo pere“ v kabině. Hodně dá na týmového ducha. Je evidentně dobrým psychologem.

Brian Priske neznal české prostředí. Proto vsadil, jako Andrea Stramaccioni, na zahraniční hráče. Na rozdíl od Itala ale na Letnou přivedl hráče v nejlepším věku a „hladové“ po úspěchu. Patří mezi ně kupříkladu Vindahl, Sorensen, Kairinen, Laci, Preciado nebo Birmančevič. Na většinu z nich má dánský kouč nějakou osobní vazbu či je zažil v zahraničí jako soupeře. Sparťanský scouting pod vedením Jiřího Rosického (bratra Tomáše), do té doby zoufalý a hojně kritizovaný, se s příchodem dánského kouče zázračně zlepšil. Předtím Sparta jen výjimečně „trefila“ posilu z ciziny. Teď je to obráceně. Jen výjimečně se někdo nepovede.

Brian Priske výrazně zvedl fyzickou kondici hráčů. Po pár měsících bylo zřejmé, že Sparta už dokáže hrát ve vyšší intenzitě. Hráči jsou schopni se Slavii v tomto směru vyrovnat. Ta už je tak lehce „nepřeběhá“. Priske přivedl také odolnější typy hráčů. Sparta má daleko menší marodku, která bývala v minulosti jejím velkým problémem. Vliv na to má jistě i skladba treninků a kvalitní regenerace, kterou klub dnes hráčům poskytuje.

Brian Priske vyřešil problém obrany. Vsadil výlučně na hru se třemi stopery a dvěma wing beky. Největší slabinou týmu byla hra stoperů, kteří „vyráběli“ hrubé chyby, které Spartu opakovaně srážely „do kolen“. Sparta neměla pevnou obranu. Tedy to, na čem stojí základy každého kvalitního týmu. Ani jeden z českých trenérů tento kardinální problém nevyřešil. Až Brian Priske. Přivedl do obrany svého krajana Asgera Sorensena. Vedle něho šel nahoru mladý Vitík. Uzdravil se konečně také Panák. Po odchodu Hancka se vydařilo zapojení Krejčího. Brian Priske týmu ordinuje ofenzivní způsob hry, jehož základem je však kvalitní defenziva.

Brian Priske stabilizoval celou sestavu. Základní sestava týmu je poměrně jasně daná. Brian Priske sází na „své“ lidi. Ti o sobě vědí, mají už zažité automatismy, a na hře je to znát. V druhém roce působení kouče šla souhra ještě více nahoru. Herní rozdíl mezi Slavií a Spartou se prohloubil. Sparta už nedostává laciné góly. Má jasnou jedničku v bráně, pevnější a personálně stabilní obranu, tvořivou zálohu s rychlými wing beky, z nichž vyniká Preciado, který umí přihrát do šance. Zásadní rozdíl je pak v útoku. V trojici Birmančevič - Kuchta - Haraslín je hlavní síla Sparty.

Abych jen nechválil. Brian Priske, jako každý člověk, není dokonalý. Dánský kouč je orientovaný na výsledek a přítomnost. Je to pochopitelné. Od toho byl angažován. Přináší to výsledky. Dva tituly ve dvou letech a „double“ v poslední sezoně jsou toho jasným důkazem. Brian Priske vsadil převážně na zahraniční hráče. Většina z nich je ve fotbalově středním věku kolem 25-27 let.

Logicky tak nedostávají takovou příležitost mladí čeští fotbalisti. Sparta má i tak v kádru dost Čechů, ale Wiesner, Karabec či Vitík debutovali v „áčku“ už před příchodem Priskeho. „Věčný“ talent Adam Karabec, druhý brněnský „mercedes“ Michal Ševčík či Patrik Vydra. Ti všichni jsou v kádru, ale hrají málo. Kryštof Daněk byl poslán dokonce na hostování do Pardubic. Místo českých mladíků dostává opakovaně příležitost Markus Solbakken, který však zatím vůbec nepřesvědčil.

Brian Priske přinesl do české ligy mnoho pozitivního, v jednom se však bohužel přizpůsobil. Dánský gentleman už se chová při utkáních jinak než zpočátku. Nervně gestikuluje, ironicky tleská verdiktům rozhodčích, vytváří na ně cílený tlak. Jako šéf lavičky a realizačního týmu je zodpovědný za chování náhradníků a členů „realizáku“. Brian Priske ale excesy některých podřízených přehlíží. Na dotazy novinářů reaguje alibisticky, že si toho nevšiml, že to při utkání nezaznamenal, že se soustředil výhradně na hru. I kdyby tomu tak bylo, čemuž je těžké věřit, hlavní trenér je zodpovědný za to, co se kolem střídačky děje. Pokud to on nevidí a nemá na to čas, měl by určit někoho, kdo na to dohlédne za něj. Zřejmě mu to ale takto vyhovuje. Možná je to dokonce součástí taktiky.

Dlouho byla, a oprávněně, kritizována za nepřípustné chování některých členů „realizáku“ pražská Slavia. Také slavistický kouč Jindřich Trpišovský to alibisticky omlouvá. Dělá, že to nevidí. Mnozí doufali, že dánský kouč přinese i v tomto směru do ligy lepší, „západní“ kulturu chování. Bohužel se tak nestalo. Naopak se bohužel přizpůsobil „východním“ zvykům.

Při utkáních Sparty se Slavií či Plzní pak vidíme jistou přemotivovanost. Excesy, které se přenášejí z lavičky na hřiště a z hřiště do hlediště. Tak jako ve finále MOL Cupu s ošklivým vniknutím a bitkami diváků na hrací ploše po jeho skončení. Předcházelo tomu ale nepřijatelné chování hráčů i členů realizačních týmů při utkání.

Agresivita střídačky Sparty se zjevně přenáší na hráče. Je s podivem, že mistr ligy má 10 vyloučených hráčů. Z toho třikrát kapitán týmu Krejčí, dvakrát Preciado a jednou Sadílek, Karabec, Vitík, Haraslín a Olatunji. To je naprosto neobvyklý stav, aby tým, který hraje většinu zápasů ofenzivně na půli soupeře, měl tak vysoký počet vyloučených hráčů. Svědčí to o špatné disciplíně. Spartě to v lize evidentně nijak zásadně neuškodilo. V Evropě to ale může být jiné. Agresivní chování lavičky i nedisciplinovanost hráčů ji mohou vyjít draho. Ostatně doplatila na to v minulosti v evropských pohárech i Slavia. Její realizační tým nedokázal zůstat nad věcí a následně se to negativně projevilo i na hrací ploše. Slavii to stálo lepší výsledky.

Kdyby Sparta úspěšná nebyla, byl by Brian Priske velmi těžko v rozehrané soutěži odvolatelný. A pokud by k tomu došlo, byl by to velký zásah do dění kolem „A“ týmu. S Brianem Priskem by totiž velmi pravděpodobně odešli také „jeho lidé“ jako dánští asistenti Lars Friis, Lukas Babalola a Christian Clarup, šéf fyzické přípravy. Na pořadu dne to samozřejmě není. Sparťané v současné době spíše doufají, že Priske vydrží na Letné co nejdéle a nebude sám chtít odejít.

Brian Priske podepsal už v říjnu minulého roku prodloužení smlouvy do roku 2026. Sparťané si tedy zatím mohou oddechnout. Nicméně Dán na Letné jistě nebude věčně. V Praze prý žije většinu roku sám. Rodinu vídá nárazově. I proto má čas se věnovat Spartě maximálně. Pobyt v Praze nemá jako „rodinnou dovolenou“ v pěkném městě, kde se movitějším cizincům fajnově žije, jako kdysi Andrea Stramaccioni. Brian Priske je už také díky dceři hrdým dědečkem. Jeho dvacetiletý syn na jaře hostoval z Midtjyllandu v FC Endhoven, 14.týmu druhé nizozemské ligy, kde odehrál 28 utkání a vstřelil jako útočník tři branky. Trenérova manželka působí jako duchovní v dánské armádě. Zúčastnila se také několika zahraničních misí. O svém působení v Praze a své rodině mluvil kouč v nedávném rozhovoru pro sport.cz.

Brian Priske je jazykově vybavený a, jak dokázal v Česku, rychle přizpůsobivý. Dříve či později z Letné odejde. Může to být skutečně až po konci smlouvy. Tedy nejspíš v letě 2026. Ale i dříve. Pokud bude se Spartou nadále úspěšný, pokud se týmu bude dařit v evropských pohárech, může přijít nějaká nabídka z většího klubu a lepší soutěže, „co se neodmítá“. V Evropě se o jeho práci jistě ví už teď. Ostatně v posledních dnech se objevily spekulace dánské tisku o odchodu kouče do nizozemského Feyenoordu. O tom, že to nemusí být „kachna“ svědčí fakt, že Feyenoord je v současné době bez trenéra. Jeho dosavadní kouč Arne Slot odešel do Liverpoolu.

Brian Priske se k tomu po posledním utkání s Viktorií Plzeň vyjádřil trochu šalamounsky.

Na dotaz „Internetem kolují spekulace o vašem odchodu. Napadlo vás, že jste možná na Letné koučoval naposledy?“ dánský kouč uvedl

„Takhle nepřemýšlím. Když se daří, těmhle věcem se nevyhnete. Spekulovat se bude vždycky o všech členech úspěšného týmu. Soustředím se na současnost a jsem vděčný za to, co ve Spartě prožívám. Určitě jsem nijak nepřemýšlel o tom, že by mělo jít o moji rozlučku.“

Je pochopitelné, že i kdyby měl Brian Priske nyní „zaječí úmysly“, určitě to nemohl přiznat bezprostředně při oslavách sparťanského titulu. Každopádně však tuto zprávu jednoznačně nevyvrátil.

At´ už odejde Brian Priske kdykoliv, bude nesmírně důležité, jak dokáže Sparta zareagovat. Jestli dovede udržet Priskem nastolenou cestu a do skládačky „jen“ dosadit nového hlavního trenéra. Najít kouče s obdobným pohledem na fotbal asi není tak těžké. V tom ostatním to bude složitější. Je mnoho trenérů, kteří teoreticky „vědí, jak na to“, ale prakticky jim to s mužstvem nefunguje. Jde o to, jestli je trenér osobností, která dokáže hráče získat pro své cíle. Brian Priske navíc není jen trenérem, který tým vede. Má evidentně zásadní podíl také na jeho složení. Tedy výběru posil. To všechno dohromady nahradit, nemusí být vůbec snadné.

Snad Brian Priske od rozdělané práce neuteče, smlouvu dodrží a na Letné zůstane i v příští sezoně. Jeho a Spartu čeká i tak nelehký úkol. Bude muset nahradit odcházejícího kapitána Krejčího a minimálně na nějakou dobu také vážně zraněného tvůrce hry Kairinena. Na Letné musí navíc doufat, že nepřijde nějaká mimořádně atraktivní nabídka na některého z členů útočného tria Birmančevič - Kuchta - Haraslín, která by hráči výrazně „zamotala“ hlavu tak ,že by ji chtěl okamžitě využít.

Sparta ještě ani nestačila pořádně vstřebat oslavy titulu a už nyní je zřejmé, že letní pauza nebude úplně klidná, i když se zprávy dánského tisku nepotvrdí. Pokud by byly pravdivé, a dánský kouč chtěl smlouvu předčasně ukončit, pak by bylo na Letné hodně „horko“. Ale tak to prostě chodí, to je „daň za úspěch“.

Další zdroj:

Statistiky Livesport