Článek
Mimochodem, perex má také malý počet znaků. Takže upřesním až teď, že název zoo Ostrava vlastně není úplně ono. Ve skutečnosti se totiž celý tenhle komplex už pár let jmenuje trochu jinak. Přesněji je to Zoologická zahrada a botanický park v Ostravě. A to proto, že botanickým expozicím je tu věnována stejná péče jako těm zoologickým. Jen za letošek má na svém kontě třeba přípis do Národní sbírky rododendronů.
Najdete v ní totiž okolo 8000 exemplářů rododendronů a azalek, což je největší kolekce těchto krasavců v České republice i na Slovensku. Samo to už si zaslouží ocenění. Mimochodem – komentované prohlídky kvetoucích rododendronů si tu můžete užít také, ovšem pochopitelně na jaře. Na Vánoce jsme naopak zamířili do skleníků.
Zatím jen nakukujeme přes sklo
Zoologická zahrada má skleníky?
Do botanického zázemí ostravské zoologické zahrady se můžete podívat od dubna do poloviny prosince každý víkend, vždy od 11 a od 14 hodin. A pak jsou tu ještě ty speciální – třeba právě vánoční, na které jsme letos měli štěstí my.
Vezmu vás na silvestrovské prskavky
Neocenitelnou průvodkyní nám byla paní Jarmila Galvasová, která se o veškeré botanické expozice (poděleně ještě s jedním kolegou) v zoo Ostrava stará. Průvodců můžete na prohlídkách skleníků potkat víc, ale pokud narazíte na ni, připravte se na pořádnou nálož informací všeho druhu.
O pár vteřin později už se skleník plní
Bohužel děti ani méně zapálení botaničtí nadšenci obvykle její zaujetí neocení. To se krásně pozná už v prvním skleníku (v zoo Ostrava mají 2 + jeden fóliovník), kterému osobně říkám rozřazovací – právě v něm to totiž značná část lidí vzdá, a to ve chvíli, kdy do něj sotva nakouknou.
Už na prvních pár metrech se totiž zastavíte klidně na čtvrt hodiny – rozhodně je co pozorovat. Masožravky, orchideje a kvetoucí bromélie patří mezi vděčná témata. Ale nic k osahání nebo prohlédnutí nečekejte (tedy většinou). Na aktuální prohlídce nás v tomhle místě ze 46 zůstalo 32 (a na konci už jen 24, jen tak mimochodem). A právě na konci tohohle skleníku čeká nenápadná kolekce suchomilných rostlin. A byly nám slíbeny i rostlinky silvestrovské. „Vezmu vás na silvestrovské prskavky,“ slíbila nám paní Galvasová. A nelhala.
Sbírka pryšců je až na samotném konci skleníku úplně vzadu
Když příroda mačká spoušť se vší parádou
Na první pohled vypadá skoro nevinně, možná až elegantně. Pryšec „prskavka“ (to není žádný odborný název, ale prostě oblíbená botanická přezdívka), odborně je to pryšec běložilný alias Euphorbia leuconeura. Má rozvětvený stonek, modrozelené listy, proto vám ho v obchodech prodají i pod honosně znějícím názvem Madagascar jewel, a klidně vyroste přes metr a půl. Člověk by si řekl, že má co do činění s nenápadnou okrasnou rostlinou. Jenže jakmile přijde čas na semena, ukáže se její pravá povaha. A to už není žádná legrace.
Rozmnožování pryšců je totiž všeobecně ukázkou opravdu dokonale promyšlené strategie. Jejich tobolky při dozrávání postupně vysychají, napínají se a v jednu chvíli prostě prudce prasknou. Výsledkem jsou semena vystřelená do okolí klidně několik metrů daleko, konkrétně Euphorbia leuconeura to zvládne i přes pět metrů. To si tak stojíte na madagaskarských pláních a najednou dostanete pěknou facku. Pryšcová semínka mají totiž sílu. A pokud se vám náhodou trefí třeba do oka, nebude to příjemné.
Pryšec běložilný alias Euphorbia leuconeura - moje vlastní fotky ze skleníku jsou bohužel rozmazané
Ale ta razance zvící praku není ze strany pryšce běložilného žádnou škodolibostí. Naopak – chrání tak sám sebe. Na chudých půdách, kde roste, by totiž semenáčky v blízkosti mateřské rostliny nepřežily, a tak prostě pošle semínka na hodně daleký výlet (tedy alespoň na jeho poměry). A dokáže to i bez pomoci větru nebo zvířat.
Noční můra zahrad a dvorků
To, co je z botanického hlediska fascinující, bývá ovšem na zahradách pěkný malér. A to nejen na těch madagaskarských. I u nás totiž podobně zákeřné pryšce rostou – například pryšec skočcový (Euphorbia lathyris). Jediná rostlina totiž dokáže vyprodukovat desítky až stovky semen, které navíc rozprská několik metrů daleko, takže se vám na záhonech objeví zdánlivě odnikud. Ta jsou odolná a vyklíčí i v chudé půdě, ba dokonce ve štěrku. A pokud vám babička říkala, že odpuzuje krtky, tak tomu nevěřte. Jde o jeden z vyvrácených zahrádkářských mýtů.
A pryšec skočcový - postrach našich zahrad
Sečteno a podtrženo – těžko byste v přírodě našli lepší prskavky než právě pryšce běšložilné (byť taková netýkavka toho se svými zralými tobolkami také dovede docela dost). Je to krásný příklad toho, jak si příroda umí poradit i v těžkých podmínkách a ještě u toho vypadat elegantně.
Zdroje info: Komentovaná prohlídka skleníků Zoologická zahrada a botanický park v Ostravě
Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin, Jindřich Krejča, 2007, Príroda
