Článek
Řekne-li se Kryštof Kolumbus, každý ví, že se jedná o mořeplavce, který pro starý kontinent znovuobjevil Ameriku poté, co byly dávno zapomenuty průkopnické plavby starých Vikingů. Když v roce 1492 přistál u břehů dnešního Haiti, resp. když o tom po návratu podal zprávu, odstartoval objevitelskou horečku a inspiroval celou řadu dalších dobrodruhů. Jeho nejslavnějším následovníkem se stal nepochybně Portugalec Fernão de Magalhães (v anglickém přepisu většinou uváděný jako Ferdinand Magellan).
Velká cesta, kterou Fernão de Magalhães vedl, se uskutečnila v letech 1519–1522 a byla vůbec první, při které se povedlo obeplout svět kolem dokola. Často je uváděno, že jejím hlavním přínosem byl důkaz o kulatosti světa. Je pravda, že Magellanova cesta poskytla experimentální a nezvratitelný důkaz, avšak oproti bohužel poměrně silně zažité představě na přelomu 15. a 16. století o kulatosti Země prakticky nikdo ze vzdělané elity tehdejší společnosti nepochyboval.
Ani Kryštof Kolumbus nemusel nikoho přesvědčovat o možnosti plout do Asie západním směrem, spor vedl s tehdejšími učenci o délce takové cesty a nutno podotknout, že jeho odpůrci měli pravdu a mnohem lepší představu o velikosti světa. Naštěstí se Kolumbovi postavila do cesty Amerika… Ale zpátky k Magellanovi.
Magellanova objevitelská cesta především symbolicky propojila různé kultury a civilizace, otevřela nové obchodní trasy a umožnila snazší výměnu vědeckých poznatků či kulturních, uměleckých a náboženských tradic. Jinými slovy: Fernão de Magalhães stvořil globalizaci, která utváří podobu našeho světa dodnes.
Sám Fernão de Magalhães se však konce své plavby nedožil a do Evropy se živý nevrátil. Přesto to byl on, kdo výpravu vedl a je dnes považován za jednoho z největších mořeplavců všech dob (ne-li toho vůbec největšího). Pojmenovány jsou po něm galaxie, měsíční i marsovské krátery, rostlinné i živočišné druhy nebo teleskop či sonda NASA z roku 1989 určená pro průzkum Venuše.
Fernão de Magalhães a jeho život
Fernão de Magalhães se narodil v roce 1480 a není zcela jisté, jestli se tak stalo v Portu nebo ve městě Sabrosa. Důležitější je fakt, že se narodil do šlechtického prostředí (byť jeho rodina byla spíše chudá) a od dětství se pohyboval v nejvyšších kruzích. To sebou neslo i špičkové vzdělání. Měl také možnost vyrazit počátkem roku 1505 s výpravou Francisca de Almeidy podél afrického a indického pobřeží, kde měli podpořit portugalské zájmy v Indickém oceánu a také otestovat námořní sílu Arabů. Během námořního střetu u Cannanore (dnes Kannur) u pobřeží Indie byl Magellan zraněn.
Během této indické plavby nabyl Magellan značné znalosti o navigaci. Zjevně jej také dobrodružný život objevitele oslovil natolik, že se v listopadu 1506 plavil s Nuno Vazem Pereirou do Sofaly na mozambickém pobřeží, kde Portugalci založili pevnost. V roce 1507 se potom vrátil do Indie. V rámci této výpravy bojoval např. v námořní bitvě s Muslimy u Diu. I v dalších letech se účastnil úspěšných portugalských námořních operací s cílem zajistit si kontrolu nad trasami vedoucími do Indického oceánu.
V roce 1513 jej potom můžeme potkat v Maroku, a opět „na válečné stezce“. V jedné z bitev s Maury byl zraněn a do konce života poté kulhal. Ve skutečnosti pro něj ale bylo horší to, že s Maury také obchodoval, což bylo ve válce logicky zakázáno. Navíc se nejednalo o jeho první prohřešek, neboť během svého pobytu v Asii neuposlechl rozkaz a pokusil se plavit východním směrem. Výsledkem bylo, že s ním král ztratil trpělivost a propustil jej ze svých služeb. Magellan se dlouho nerozmýšlel a své služby nabídl španělskému králi Karlu V.
Velká objevitelská plavba 1519-1522
Od Španělů dostal Magellan pět lodí, posádku a mohl tak vyrazit na cestu, která se zapsala do historie. Jedním z námořníků byl i jistý Antonio Pigafetto, Ital, jehož deník je neocenitelným zdrojem informací o první plavbě kolem světa. Po tradiční zastávce na zaoceánských plavbách na ostrově Tenerife překonaly Magellanovy lodě Atlantik a dorazily k pobřeží dnešní Brazílie.
Lodě pokračovaly jižním směrem a poté se jim podařil první výjimečný „kousek“. Magellan totiž našel cestu z Atlantiku do Pacifiku průlivem, který dnes nese jeho jméno, a který umožnil výrazně bezpečnější cestu, než jakou nabízela cesta kolem Hornova mysu. Až do zbudování Panamského kanálu se jednalo o de facto jedinou bezpečnou cestu z Atlantiku do Pacifiku. V té době však už z pěti původních lodí zbývaly jen tři. Jedna ztroskotala, posádka té druhé odmítla pod Magellanovým velením pokračovat a vrátila se do Španělska. Možná za to mohla i Magellanova krutá povaha, v tom koneckonců nebyl mezi dobrodruhy své doby žádnou výjimkou.
Potom však přišla velká Magellanova chyba. Od východních břehů jižní Ameriky chtěl pokračoval k souostroví Moluky v dnešní Indonésii. Stejně jako o více než dvacet let před ním ale i Magellan naprosto podcenil vzdálenost, která jej měla čekat. Námořníci se plavili téměř čtyři měsíce, aniž by narazili na pevninu. Docházely i ty zahnívající zbytky vody, které v sudech ještě zůstávaly, námořníci jedli piliny, červy, kteří se rozmnožili ve zbytcích jejich zásob, nebo kožené popruhy ze stěžňů. Kurděje trápily prakticky celou posádku.
Vysvobození přinesl 6. březen 1521, kdy výprava dorazila k Mariánským ostrovům. Zde bylo možné doplnit zásoby a nabrat nové síly. Z Mariánských ostrovů zamířil Magellan na Filipíny. Zde nejprve udělal dojem „ztělesněného boha“, avšak stejně jako např. Hernán Cortés ve Střední Americe, i Magellan se nechal zatáhnout do místních konfliktů. Ve jménu šíření křesťanství a slávy španělského krále uzavřel spojenectví s některými domorodými kmeny pro boj s kmeny jinými.
A tak došlo k tomu, že se Fernão de Magalhães a 60 jeho mužů ocitlo 27. dubna 1521 pod palbou oštěpů a otrávených šípů, které na ně vysílali válečníci z kmene náčelníka Lapu Lapu. Magellan nabyl dojmu, že brnění a muškety mu poskytnou dostatečnou výhodu a domorodce snadno přemůže. Náčelník ale nebyl žádný hlupák a brzy si všiml, že stačí mířit na nechráněné nohy Španělů, aby byli prakticky vyřazení z boje. Všichni bojovníci proto začali mířit Španělům na nohy a výsledek se brzy dostavil.
Španělé jeden po druhém padali a bylo nutné zavelet k ústupu. Během něj si ale oštěp našel i samotného Magellana. Svými druhy byl ještě dopraven na loď, kde ale podlehl svým zraněním. Španělé, kterých už nebylo dost na obsluhu tří lodí, jednu spálili a vyrazili na Moluky. Tam naložili tolik koření, že jedna ze zbývajících dvou lodí praskla a zpět do Sevilly tak dorazila jediná loď z původních pěti a pouhých 18 námořníků z 270, kteří v roce 1519 vypluli.
Závěr
Jedinečná cesta Ferdinanda Magellana nebo Fernão de Magalhãese se navždy zapsala do historie jako jedna z nejúžasnějších objevitelských výprav v období, kterému je přezdíváno „čas objevů“. I díky tomu je Magellanova cesta pravidelně připomínána organizacemi jako je UNESCO a Magellan je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností novověku.
Zcela jiný pohled však mají na Filipínách. Každoročně je tam při velkých slavnostech připomínána bitva na ostrově Mactan a oslavován není Magellan, nýbrž náčelník Lapu Lapu jakožto vítěz nad rannými kolonizátory. I to Magellanova cesta přinesla.
Zdroje
1) Route of Magellan. First around the World
2) Ferdinand Magellan – Early Years, Expedition & Legacy
3) Krutý kulhající kapitán dokázal, že je Země kulatá. Posádka ho nesnášela a cíle se nedožil
4) Fernão de Magalhães, cesta kolem světa a bojovný náčelník Lapu-Lapu
