Článek
Při pátrání po samotném vzniku Lidových milicí je třeba se vrátit do roku 1945. Na konci druhé světové války vznikla na našem území celá řada ozbrojených složek typu revolučních gard, národní stráže apod. Po skončení války, konkrétně v červnu, byly v Československu ozbrojené síly „pročištěny“. Kromě armády a SNB zůstaly aktivní tzv. Závodní milice.
Tyto Závodní milice sloužily jako stráže průmyslových závodů. Co se výzbroje týká, šlo pouze o pistole. Komunistická strana však velmi rychle pochopila, že tento sbor lze potenciálně využít pro své zájmy. Vzhledem k tomu, že sbor patřil pod Ústřední radu odborů, KSČ v něm měla zásadní vliv a postupně do něj dosazovala své sympatizanty, kteří nakonec sbor zcela ovládli.
V únoru roku 1948, před převratem, potom KSČ začala vytvářet tzv. strážní oddíly v rámci jednotlivých stranických organizací. Důvod byl jasný, mělo se jednat o vojenskou sílu, která se za KSČ postaví ve chvíli, kdy vypukne rozhodující střetnutí s demokratickými stranami a jejich příznivci. Úkolem těchto jednotek bylo obsadit podniky a továrny.
Zásadní datum je 21. únor 1948. V tento den se totiž tyto strážní oddíly oficiálně proměnily v Lidové milice. Vrchním velitelem byl jmenován Josef Pavel, jeho zástupce František Kriegel a politickým komisařem byl jmenován Josef Smrkovský. Ve všech třech případech se jedná o známá jména spojená především s událostmi roku 1968.
Hned po svém zformování byly Lidové milice, jejichž členové se přesouvaly do Prahy, vyzbrojeny několika tisícovkami pušek a samopalů. Po převzetí moci komunisty se potom v březnu Lidové milice přesunuly definitivně pod Ministerstvo vnitra.
Rozvoj Lidových milic
Lidové milice byly v tomto období popisovány jako určitá záloha Sboru národní bezpečnosti. Je třeba také říct, že pro existenci Lidových milicí nebyla opora v žádném zákoně. Jednalo se skutečně o „produkt“ ÚV KSČ. Lidové milice byly koncipovány jako „ozbrojená pěst dělnické třídy“ a měly za úkol chránit nový režim a potlačovat jakoukoliv opozici.
V padesátých letech počty milicionářů narůstaly, bylo zafixováno, že jejich členy se mohou stát pouze členové KSČ a v neposlední řadě začalo vyzbrojování Lidových milicí Československou armádou. Lidové milice tak získaly řadu těžkých zbraní včetně dělostřelectva, protiletadlových zbraní apod.
V padesátých letech také začaly Lidové milice skutečně operovat po boku armády či SNB. Milicionáři se tak podíleli na potlačování demonstrací v období kolem měnové reformy, na likvidacích odbojových skupin nebo akcí na státních hranicích. V roce 1953 došlo k další organizační změně a Lidové milice byly převedeny do přímé podřízenosti ÚV KSČ. Komunisté si tak definitivně pojistili svojí soukromou armádu fungující nezávisle na ostatních státních strukturách.
Rok 1968 a Lidové milice
V souvislosti s procesem tzv. Pražského jara se v tisku a ve společnosti obecně začala stále častěji objevovat jistá opatrná kritika Lidových milicí a otázky na jejich legitimitu. V průběhu samotné invaze vojsk států Varšavské smlouvy byly jednotky Lidových milicí také odzbrojovány, současně ale byly ne náhodou mezi prvními organizacemi, které začaly s okupační mocí spolupracovat a velmi ochotně přijaly novou realitu.
Velmi negativní roli sehrály Lidové milice v srpnu 1969, kdy společně s jednotkami SNB brutálně zakročily proti demonstrujícím na první výročí invaze. V tuto chvíli se opět projevila pravá podstata Lidových milicí. Šlo o zastánce tvrdé stranické linie libující si v příslušnosti k prakticky nekontrolované ozbrojené složce, fanatické komunisty nezřídka se zálibou v násilí.
Lidové milice a normalizace
Právě nasazování proti demonstrantům bylo hlavním důvodem existence Lidových milicí v době normalizace. Současně ale pokračovalo vyzbrojování Lidových milicí těžkými zbraněmi a v neposlední řadě bylo v sedmdesátých letech otevřeno nové výcvikové středisko.
Zapomínat nelze ani na další funkci Lidových milic: měly v rámci nejrůznějších akcí pro mládež působit i na děti a mladé lidi a utvrzovat v nich poslušnost komunistickému režimu. V roce 1988 se v Praze konalo hned několik protirežimních demonstrací. Těmi nejvýznamnějšími byly protesty v rámci tzv. Palachova týdne, ale i v srpnu u příležitosti výročí invaze a také v říjnu v souvislosti s 28. říjnem. Nespokojenost s režimem již byla jasně patrná a Lidové milice byly proto nasazovány stále častěji.
Situace gradovala a jen v prvních šesti měsících roku 1989 muselo být nasazeno téměř 40 tisíc milicionářů. V období okolo 17. listopadu jsou do Prahy povolány mimopražské jednotky a Lidové milice čekají na rozkaz zasáhnout proti demonstrantům. Situace ale vyústí jinak a tento rozkaz nikdy nepřijde. Je to velké štěstí, protože Lidové milice plné fanatických podporovatelů režimu by v případě zásahu proti neozbrojeným demonstrantům pravděpodobně postupovali velmi brutálně.
Dne 30. listopadu 1989, kdy již události směřovaly k definitivnímu pádu režimu, byly Lidové milice odzbrojeny a výzbroj byla uložena v armádních skladech. ÚV KSČ poté pod vnějším tlakem rozhodl o zrušení Lidových milicí. A protože o nich nebyla v zákonech ani zmínka, šlo to velmi snadno: jedním podpisem pod příslušným rozhodnutím.
Zdroje
1) Lidové milice – nelegální armáda KSČ
2) „Nejsme žádní strejci!“ vzkazovali milicionáři, kteří v roce 1969 brutálně rozháněli demonstrace
