Článek
Trend větší poptávky po kvalitě přerušila jednak covidová epidemie, kvůli které část restaurací zkrachovala, a hlavně ekonomická krize posledních let. Pro mnoho Čechů se návštěva restaurace stala luxusem, který si mohou dovolit jen občas. A když už si chtějí jídlo v restauraci dopřát s celou rodinou, chtějí za své peníze dostat adekvátní porce. Paradoxně, část populace si naopak dopřává degustační menu za tisíce korun, kde je důraz kladen naopak na kvalitu surovin i zpracování. Degustační porce jsou přitom spíše symbolické. Ale takových hostů mají restauratéři jen velmi omezený počet.
Zdravá strava, proč?
V nabídce restaurací se tak v poslední době objevuje méně nutričně vyvážených a zdravě připravených pokrmů. Jejich příprava je totiž dražší než u běžné a klienty stále nejoblíbenější tradiční české kuchyně. Trend snižování nákladů zasáhl nabídku zdravých pokrmů markantně, i když větší část klientely by si klidně za zdravější pokrmy připlatila až o 10 % více. Aspoň to vyplývá z mezinárodního průzkumu Barometr FOOD, který proběhl také u nás.
Ve stejném průzkumu dvě třetiny restauratérů odpověděly, že nabídku zdravých jídel omezují, protože jejich příprava je dražší. Přes 37 % restauratérů dále odpovědělo, že zdravé pokrmy jsou při přípravě příliš časově náročné. Naše gastronomie dlouhodobě trpí nedostatkem pracovních sil a náklady na zaměstnance neustále rostou. I proto se snaží restaurace svůj provoz optimalizovat, aby byl co nejefektivnější. Manažeři a provozní nechtějí jít do risku, že se zdravější a časově náročné pokrmy neprodají, když s jejich přípravou jsou spojeny vyšší náklady. Asi 40 % respondentů uvedlo, že na dražší jídlo v restauraci nemá dostatek financí.
Obědová menu – český fenomén
Až 80 % českých strávníků si podle výše zmíněného průzkumu v poledne vybírá ze speciálních denních nabídek a obědových menu. V nich je obvykle polévka nebo salát s hlavním jídlem za zvýhodněnou cenu. Je to jednoznačně výjimka v celé Evropě. Právě Češi chtějí za oběd zaplatit co nejnižší částku a také jim výrazně méně záleží na tom, jak moc zdravý jejich oběd je. Opět jsme na tom úplně jinak než ostatní Evropané.
Můžete to být i vinou nesmyslné praxe, kdy zaměstnanci mají na oběd k dispozici jenom půl hodiny času. To může fungovat možná v závodních jídelnách, které ale většina zaměstnavatelů nemá. Zkuste si v restauraci objednat něco mimo takzvané „hotovky“, nechat si to uvařit a oběd sníst, a ještě se vrátit zpět do práce za 30 minut. To prostě není možné. Takže si objednáte denní menu, které je předvařené a na talíři ho budete mít rychle, oběd do sebe rychle naházíte a pelášíte opět pracovat.
Jenže to vše je špatně. Vedle absence kontroly toho, co vlastně jíte, je chybou i rychlý oběd. Jíst bychom měli pomalu a bez vyřizování mailů či telefonátů. Stresování nepomáhá ani nám a našemu zdraví, ani personálu, který nás obsluhuje. Čas omezuje také náš výběr místa. Nejdeme do kvalitní restaurace, ale do té, co je blízko, je cenově dostupná a podaří se nám v ní najít stůl bez čekání.
Na jídle šetříme nejvíce
Česká společnost není zvyklá platit za kvalitní služby. Řada strávníků v restauracích si neuvědomuje, že svou cenu mají nejen čerstvé suroviny, kvalitní maso a zelenina, ale také lidská práce. Třeba ve středomořských státech lidi na své stravě nešetří a jsou zvyklí si k obědu nebo i večeři dopřát dobré jídlo a adekvátně ho zaplatit. U nás bohužel hodně lidí nešetří hlavně na alkoholu, v jehož konzumaci stále vévodíme světu, ale kvalitu potravin moc neřeší. Naše škoda.
Zdroje:
1) Zdravé stravování jde stranou. Restaurace vyvážená jídla raději nenabízejí, lidé by si za ně přitom připlatili
https://www.edenred.cz/tiskove-zpravy/zdrave-stravovani-jde-stranou
2) Češi, národ „meníčkářů“. V Evropě jsme unikát
https://www.socr.cz/zpravodajstvi/cesi-narod-menickaru-v-evrope-jsme-unikat
