Článek
Otázka: Navíc, kromě toho, že je komunikačně-pragmatický pohled reprezentován současným bádáním na úrovni univerzit, mám silnou obavu, že mezi učiteli a vyučujícími na školách tento přístup tak silně zastoupen není (a že stále převažuje spíše strukturalistické pojetí výuky jazyka i literatury).
Odpověď NPI: Strukturální pojetí literární výchovy chceme opustit a směřovat k prohlubování čtenářských kompetencí, interpretace textu a sdílení čtenářských zážitků.
Expresivní didaktika literatury či literární výchova v duchu tvořivé expresivity staví na tom, že literární text není uzavřeným objektem s jediným správným významem. To je hlavní myšlenka reader-response criticism (teorie reakce čtenáře).
Reader-response criticism (60. - 70. léta 20. stol., USA, částečně v Německu) měl v některých evropských zemí značný vliv na didaktiku literatury, nikoli na samotnou literární vědu. Do kurikul se promítl zejména od 80. let, ale málokde převládl zcela. V některých evropských zemí vznikly spíše hybridní modely, které kombinují čtenářskou odezvu s analýzou textu a kulturně-historickými znalostmi.
Nejvýraznější recepce proběhla v Nizozemsku. Nizozemští didaktici byli ovlivněni americkými autory reader-response criticism i německou recepční estetikou. Současně je však třeba dodat, že podrobné čtení (close reading) ani strukturální analýza nezmizely. To znamená, že nebyla jedna škola nahrazena úplně druhou. V Německu dominoval vlastní směr Rezeptionsästhetik. Ten je s reader-response criticism příbuzný, ale není totožný. Rozdíl je zásadní. Reader-response se ptá Co text znamená pro tohoto čtenáře?, Rezeptionsästhetik se ptá Jak text vytváří prostor možných interpretací? Německá tradice tedy ponechává mnohem větší význam samotnému textu. Rezeptionsästhetik zdůrazňuje historický horizont očekávání čtenářů (německá hermeneutická tradice) a k roli implicitního čtenáře a textových „prázdných míst“, která aktivizují interpretační proces.
V Anglii byla a je situace opět složitější. Od 60. let měl reader-response značný vliv na výuku angličtiny. Po roce 2010 však dochází k částečnému obratu. Národní kurikulum znovu posílilo klasickou literaturu, kulturní gramotnost, znalost textů, close reading. John Gordon ukazuje, že současné britské zkoušky stále stojí na tradici Practical Criticism, přestože se v pedagogice dlouhodobě prosazovaly čtenářsky orientované přístupy. Podobně Alka Sehgal Cuthbert tvrdí, že britské kurikulum zašlo příliš daleko směrem k osobní zkušenosti čtenáře a marginalizovalo text jako nositele estetického poznání. V posledních přibližně deset let lze pozorovat určitou korekci přístupu reader response. Anglie i další země se vrací k oborovým vědomostem, kulturní gramotnosti, podrobnému čtení a estetice a historii recepce. Nejde o návrat k čistému formalismu, ale o snahu vyvážit osobní čtenářskou zkušenost pevnějším zakotvením v textu a kulturním kontextu.
Pro Česko často inspirativní Finsko přijalo poměrně silně čtenářské kompetence, osobní interpretaci, literární zkušenost. Současně ale zachovalo velmi silné požadavky na znalost literatury.
V České republice máme nepřehlednou směs vlivů. Po počáteční bezradnosti, co zařadit pod pojem čtenářská gramotnost (ČŠI 2020 se opírá o definice PISA 2018), se do současného RVP ZV 2025 pod čtenářské kompetence a gramotnosti podařilo zařadit směs vlivů reader-response, expresivní výuka, kreativních dílen, kritického čtení atd., čemuž všemu dává rámec konstruktivistická didaktika.
Zdánlivě to do sebe krásně zapadá: propojení s konstruktivismem skrze teorii Reader-response přes kritické myšlení a používání třífázového modelu učení E-U-R (Evokace – Uvědomění si významu – Reflexe), kde fáze evokace a reflexe přímo vycházejí z osobní reakce čtenáře …
Z hlediska sémantické analýzy je zajímavé, že evropská kurikula lze interpretovat jako vývoj tří po sobě jdoucích paradigmat, ve kterých se projevuje změna významu slov:
a) Strukturální paradigma – text má objektivně analyzovatelnou strukturu (New Criticism, strukturalismus) a kontext.
b) Reader-response / recepční paradigma – význam vzniká v interakci textu a čtenáře; důraz se přesouvá na interpretaci, čtenářskou zkušenost a rozvoj čtenářských kompetencí.
c) Současné syntetické paradigma se snaží propojit osobní interpretaci s kulturní gramotností, oborovým poznáním a disciplínou textové analýzy. Nejde tedy o prostý návrat ke strukturalismu, ale o hledání rovnováhy mezi čtenářem, textem a kulturním kontextem.
Zdroj:
