Článek
20. díl - perspektivy
Marek Lisý (2017): Kurz se zabývá učením, ovšem oproti mému současnému studiu na pedagogické fakultě se tentokrát jedná o „učení se“, nikoliv o vyučování ostatních. Jak se učit efektivněji? Co se během učení odehrává v mozku? Jak mohu svoje učení podpořit i v době, kdy se neučím? A jak se připravit co nejlépe na test? Na všechny tyto otázky se vám dostane odpovědi.
Naprosto zbytečnou činností je dle průzkumů číst materiál opakovaně dokola. Pravděpodobně se během toho příliš nového nenaučíme a dokonce to ani nepomáhá k zapamatování informací. Velmi účinnou metodou k zapamatování je vybavení si informace z paměti. Takové mini testování v průběhu učení dělá divy. Když pouze čteme text dokola, nabíháme si na iluzi kompetence. Máme pocit, že již všemu rozumíme, protože informace jsou povědomé a zdá se, že už si je musíme pamatovat a že všemu rozumíme. A ouha, u testu už tak jasné všechno není. Neustále se testujte z právě nabytých znalostí – mozek vás odmění.
Bořivoj Brdička (2026): Asi bude třeba se zamyslet, zda nejsme na nesprávné cestě. Neznamená to dělat hned závěry. Prvním krokem je si přiznat, že dominantní rámec vzdělávání fungoval po celá desetiletí bez kontroly chodu – a že ti žáci, kteří za to platí, se nemohou dočkat dalšího cyklu změny.
Pro nás konstruktivisty je velice užitečné své názory konfrontovat s někým, kdo věci vidí jinak. Nemám problém Barbaře přiznat, že současný cyklus vývoje pedagogiky směřuje od konstruktivismu zpět k instruktivismu. I to, že je dobré se zamýšlet nad tím, jak nejnovější poznatky neurovědy ovlivňují výukové postupy (Mluv svobodně, mysli kriticky). Problém mám s tím, když se volá po daty řízeném vzdělávání zaštítěném vědou. Mnoho let jsme tento přístup kritizovali kvůli neschopnosti systému změřit naplnění výukových cílů. Celkem slušně dokážeme měřit jen faktické znalosti. A tak se může snadno stát, že budeme zase jen připravovat žáky na testy. To byl přece ten hlavní důvod zavádění projektově a badatelsky orientovaných metod před 30 lety. Je zřejmé, že optimum je někde uprostřed v rovnováze. Rozhodně neuvěřím ani tomu, že se méně zdatní žáci už nemohou dočkat, až se jim řekne, co přesně se mají naučit.
Zdroj:
https://spomocnik.rvp.cz/clanek/24375/KOGNITIVNI-REALISMUS-PODLE-BARBARY-OAKLEY.html
https://spomocnik.rvp.cz/clanek/24249/MLUV-SVOBODNE%2C-MYSLI-KRITICKY.html
https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21455/KURZ-LEARNING-HOW-TO-LEARN%3A-NAUCTE-SE-UCIT-SE.html
https://www.pedagogicke.info/2026/07/borivoj-brdicka-kognitivni-realismus.html
