Článek
19. díl - perspektivy
Luhmann odmítá tradiční humanistický pohled, že škola prostě formuje celistvého člověka, a místo toho analyzuje její specifickou sociální funkci a vnitřní paradoxy.
Klíčové koncepty Luhmannovy teorie školství
Základní kód: Každý systém funguje na základě binárního kódu. Pro vzdělávací systém je to kód lepší / horší (respektive schopen / neschopen dalšího vzdělávání či postupu).
Hlavní funkce: Funkcí systému není pouze předávání vědomostí, ale především alokace a selekce (rozdělování šancí v životě) a socializace jedince pro potřeby moderní společnosti.
Technologický deficit: Luhmann tvrdí, že školství trpí vrozeným nedostatkem spolehlivé kauzální technologie. Učitel nikdy nemá stoprocentní kontrolu nad tím, jak žák, který je samostatným psychickým systémem, informaci zpracuje. Úspěch výchovy nelze garantovat mechanicky.
Tři hlavní dimenze orientace školství
Školní systém podle Luhmanna neustále balancuje mezi třemi referenčními body:
- Orientace na žáka (pedagogický záměr): Snaha rozvíjet individuální osobnost dítěte.
- Orientace na systém (vnitřní provoz): Známkování, osnovy, zkoušky, certifikáty a administrativa, které udržují systém v chodu.
- Orientace na okolí (společnost): Tlak ekonomiky, politiky a trhu práce na to, jaké kompetence mají absolventi mít.
Sebereference a paradox hodnocení
Školství podle Luhmanna vykazuje vysokou míru sebereference (odkazuje samo na sebe). Dobré známky na základní škole opravňují k přístupu na střední školu, úspěch na střední škole otevírá cestu na vysokou školu. Systém tak primárně produkuje předpoklady pro své vlastní pokračování, spíše než aby přímo reagoval na vnější svět. Známky pak neslouží jako absolutní odraz inteligence, ale jako interní selekční nástroj školy.
Zdroje:
https://distantreader.org/stacks/journals/seminar/seminar-2534.pdf
https://www.researchgate.net/publication/26625712_Society's_Educational_System_-_An_introduction_to_Niklas_Lumann's_pedagogical_theory
