Článek
24. díl - perspektivy
„Cermat nemá překvapovat celý systém,“ komentuje ministr školství Robert Plaga (za ANO) proměnlivou obtížnost přijímacích zkoušek, která znejišťuje děti i rodiče.
8. července 2026 zveřejnil ministr Plaga toto video:
Základní školy by tedy měly dostávat agregované výsledky svých absolventů v přijímacím řízení na střední školy, aby mohly lépe poradit budoucím uchazečům při volbě školy. Smyslem je využít data z jednotných přijímacích zkoušek (JPZ), které již dnes CERMAT centrálně shromažďuje.
Z pohledu řízení vzdělávacího systému je tento návrh logický. Z pohledu nastavení vzdělávacího systému má ale několik důsledků, které pravděpodobně nastanou téměř nevyhnutelně.
Prvním důsledkem bude vznik ratingu základních škol. Jakmile budou existovat data o tom, jak si absolventi jednotlivých základních škol vedou v přijímacím řízení, vznikne možnost školy porovnávat. I kdyby ministerstvo žádný oficiální žebříček nezveřejňovalo, data budou mít vysokou informační hodnotu pro zřizovatele, rodiče, média i samotné školy. Stačí několik let sběru dat a bude možné spočítat například průměrné skóre absolventů, podíl přijatých na gymnázia nebo úspěšnost na jednotlivých typech středních škol. V zahraničí je dobře známé, že jakmile se objeví srovnatelný indikátor výkonu, začne být používán jako ukazatel kvality školy, bez ohledu na původní záměr.
Druhým důsledkem bude změna komunikační logiky základních škol. Vznikne nový indikátor umožňující vyhodnocovat připravenost dětí na přijímací zkoušky, resp. na studium na střední škole. Je zřejmé, že rodiče budou požadovat konkrétní informace a školy budou o sobě stále více komunikovat prostřednictvím výsledků JPZ. To znamená, že se změní i jejich vnitřní priority. Zkoušky přestanou být pouze externím nástrojem přechodu na střední školu a stanou se hlavním indikátorem kvality základní školy.
Třetím důsledkem bude silnější orientace výuky na měřené výsledky, což není nutně negativní jev. Pokud jsou přijímací testy kvalitně konstruované, navazují na probírané učivo a žáci dosahují daných standardní výsledků v průběžném testování (resp. jsou předem informování o svých schopnostech a dovednostech), které odpovídají žádoucím vzdělávacím cílům, je přirozené, že školy budou věnovat větší pozornost tomu, co je v nich ověřováno - resp. učivu, které je nutné zvládnout, aby žáci (nejen motivovaní) uspěli. V mezinárodní literatuře je tento mechanismus znám jako washback effect – způsob, jakým zkoušky ovlivňují výuku.
Právě zde se však objevuje zásadní systémový problém českého kurikula. V současnosti jsou jednotné přijímací zkoušky konstruovány především podle specifikace CERMATu, zatímco rámcové vzdělávací programy záměrně ponechávají školám značnou volnost při výběru konkrétního učiva. Vzniká tak napětí mezi dvěma regulačními mechanismy: decentralizovaným kurikulem a centralizovaným testováním.
Pokud se výsledky JPZ stanou zároveň ukazatelem kvality základní školy, bude na školy vytvářen tlak připravovat žáky na to, co je skutečně měřeno. To dlouhodobě povede k požadavku, aby existovalo jednoznačně vymezené učivo, které je legitimním předmětem přijímacích zkoušek. Jinými slovy, logika systému začne sama vytvářet poptávku po osnovách nebo alespoň závazných obsahových standardech.
Tento závěr není pouze intuitivní, ale odpovídá vývoji v řadě zemí. Tam, kde jsou výsledky škol veřejně porovnávány nebo kde mají významné důsledky pro řízení škol, zpravidla existují také jasně definované obsahové standardy. Jinak totiž nelze obhájit, proč jsou školy hodnoceny podle jednotného testu, když každá může učit odlišný obsah.
To velmi dobře souvisí i s posunem, který jsme diskutovali u OECD. Jestliže OECD v dokumentech Learning Compass 2030 a Knowledge for 2030 znovu zdůrazňuje význam disciplinary knowledge, zatímco Evropská unie stále častěji hovoří o foundational skills, literacy a numeracy, pak JPZ přirozeně posilují právě tuto znalostní logiku. Test lze totiž vytvořit pouze tehdy, existuje-li společně sdílený obsah, který mají všichni žáci možnost si osvojit.
Současně je ale třeba upozornit na jednu důležitou podmínku. Samotné zveřejňování výsledků škol by bylo metodicky problematické, pokud by nebyla zohledněna vstupní skladba žáků. Školy pracují s velmi odlišnými socioekonomickými podmínkami, rozdílným podílem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i rozdílnou selekcí způsobenou víceletými gymnázii. Jednoduchý žebříček podle průměrného skóre by proto nevypovídal pouze o kvalitě školy, ale i o složení její populace. Má-li být takový indikátor využíván pro řízení systému, a potažmo pro rozhodování rodičů o výběru školy, pokud není zajištěna srovnatelná kvalita spádových škol, měl by pracovat alespoň s modelem přidané hodnoty nebo s korekcí na vstupní charakteristiky žáků.
Celkově lze návrh hodnotit jako systémově významný krok, jehož důsledky pravděpodobně přesáhnou původní záměr. Formálně má sloužit lepšímu kariérnímu poradenství žáků, fakticky však vytváří nový mechanismus zpětné vazby pro základní školy. Jakmile se výsledky JPZ stanou ukazatelem kvality školy, vznikne tlak na větší obsahovou jednoznačnost kurikula. To může vést k postupnému návratu k závaznějším obsahovým standardům nebo osnovám.
V tomto smyslu návrh paradoxně směřuje stejným směrem jako současný mezinárodní vývoj: od obecného kompetenčního jazyka zpět k přesněji vymezenému oborovému obsahu a měřitelným vzdělávacím výsledkům.
Zdroje:
https://www.pedagogicke.info/2026/03/marketa-boubinova-chci-odblokovat.html
