Článek
28. díl - perspektivy
Rozlišíme tři úrovně, které jsou pro Luhmannovu teorii systémů zásadní:
- aktér komunikace (účastník komunikace),
- pozorovatel prvního řádu,
- pozorovatel druhého řádu.
Aktér komunikace není pozorovatelem, je součástí komunikace. Například ve Strategii 2030+, v RVP, v ŠVP, v metodikách se objevují aktéři: učitel, ředitel, žák, rodič, zřizovatel, ČŠI, stát. Nejde o skutečné osoby, nýbrž o komunikační role. Každá komunikace konstruuje model aktéra, vymezuje jeho úkoly, očekávání a možnosti komunikovat a jednat. Každá komunikace rekonstruuje implicitní model aktéra, tj. osobu, která jedná.
Pozorovatel prvního řádu je někdo, kdo komunikuje uvnitř systému. Například: ředitel i učitel i rodič čtou školní vzdělávací program; ředitel vytváří, čte a vylepšuje strategii školy, kterou dále komunikuje školnímu společenství; dítě čte učebnici, sleduje výuku. Všichni používají významy vytvořené systémem spojené s jejich rolí.
Pozorovatel druhého řádu je výzkumník, sociolog, apod. To znamená někdo, kdo se neptá, co dokument říká, jak podle něj mám postupovat, ale ptá se, jak dokument vytváří pomocí komunikace význam. Jaký svět dané významy v rámci komunikace systému konstruují. Sémantická analýza představuje pozorování druhého řádu. Porozorování druhého řádu vede k analýze, která nepozoruje pouze komunikaci, ale také způsob, jakým komunikace konstruuje význam. Rekonstruují se mechanismy konstrukce významu v analyzovaném dokumentu. S Luhmannem řečeno, smysl je médium, konkrétní význam je jeho forma. Svět je příliš složitý, nelze komunikovat všechno. Proto každá komunikace vybírá; nástrojem je právě smysl, který umožňuje redukovat komplexitu.
Svět, resp. komunikace o něm představuje nekonečno možností, ale skrze médium smyslu se v této neomezeném potenciálu neztrácíme, protože díky komunikace v rámci daného systému vznikají konkrétní významy (formy).
Pokud je smysl médiem a význam je jeho formou, pak sémantická analýza nezkoumá pouze jednotlivé pojmy. Zkoumá především, které významy jsou aktualizovány, v jakých kontextech, které zůstávají pouze potenciální, jaké diference organizují výběr významů, jaký horizont možností dokument otevírá nebo naopak uzavírá.
Zdroj:
Niklas Luhmann, Sociální systémy, Nárys obecné teorie
