Článek
28. díl - perspektivy
Rozlišíme tři úrovně, které jsou pro Luhmannovu teorii systémů zásadní:
- aktér komunikace (účastník komunikace),
- pozorovatel prvního řádu,
- pozorovatel druhého řádu.
Aktér komunikace není to pozorovatel, je součástí komunikace. Například ve Strategii 2030+, v RVP, ŠVP, v metodikách atd. se objevují učitel, ředitel, žák, rodič, zřizovatel, ČŠI, stát. Nejde o skutečné osoby, nýbrž o komunikační role. Každá komunikace konstruuje model aktéra, vymezuje jeho role, jeho očekávání a možnosti jednání. Každá komunikace rekonstruuje implicitní model aktéra, tj. osobu, která jedná.
Pozorovatel prvního řádu je někdo, kdo komunikuje uvnitř systému. Například: ředitel i učitel i rodič čtou školní vzdělávací program; ředitel čte strategii, dítě čte učebnici, sleduje výuku. Všichni používají významy vytvořené systémem spojené s jejich rolí.
Pozorovatel druhého řádu je výzkumník, sociolog, apod. To znamená někdo, kdo se neptá, co dokument říká, jak podle něj mám postupovat, ale ptá se, jak dokument vytváří význam. Jaký svět dané významy v rámci komunikace systému konstruují. Sémantická analýza představuje pozorování druhého řádu. Porozorování druhého řádu vede k analýze, která nepozoruje pouze komunikaci, ale také způsob, jakým komunikace konstruuje význam. Rekonstruují se mechanismy konstrukce významu v analyzovaném dokumentu. S Luhmannem řečeno, smysl je médium, konkrétní význam je jeho forma. Svět je příliš složitý, nelze komunikovat všechno. Proto každá komunikace vybírá; nástrojem je právě smysl, který umožňuje redukovat komplexitu.
Svět → nekonečno možností → médium smyslu → komunikace → konkrétní význam (forma).
Pokud je smysl médiem a význam je jeho formou, pak sémantická analýza nezkoumá pouze jednotlivé pojmy. Zkoumá především, které významy jsou aktualizovány, v jakých kontextech, které zůstávají pouze potenciální, jaké diference organizují výběr významů, jaký horizont možností dokument otevírá nebo naopak uzavírá.
Zdroj:
Niklas Luhmann, Sociální systémy, Nárys obecné teorie
