Článek
1/ Smysl není obsah
První důležitá teze: smysl není význam jednotlivého slova ani obsah sdělení. Smysl je médium, v němž jsou možné všechny psychické i sociální operace. Podle Luhmanna je smysl univerzální médium, které umožňuje, aby každá operace vždy odkazovala na další možné operace. Jinými slovy: každé sdělení otevírá horizont dalších možností.
Například věta „Škola podporuje wellbeing.“ nemá pouze jeden význam. Okamžitě otevírá další možnosti: Co je wellbeing? Proč právě wellbeing? Jak se měří? Kdo jej podporuje? Jak souvisí s učením? - Smysl tedy nikdy není uzavřen.
Například věta „Ve 4. ročníku se vyučují zlomky.“ je na první pohled jednoduchým sdělením. Také tato informace ovšem otevírá celý horizont dalších možností: Proč právě v 4. ročníku, a ne ve 3. nebo 5. ročníku? Jaké předchozí znalosti jsou předpokládány? Jaké učivo bude následovat? Jaká minimální úroveň zvládnutí je požadována? Jak bude zvládnutí učiva ověřováno? Jak souvisí s cíli matematiky jako oboru? Jaké kompetence nebo gramotnosti se při tom rozvíjejí?
Jedna věta v osnovách tedy není izolovanou informací, ale vstupem do sítě dalších významových možností, předpokladů a důsledků. Právě tento otevřený horizont možností se označuje jako médium smyslu. Osnovy aktualizují na základě dlouhé didaktické tradice pouze jednu z možných forem (zařazení zlomků do 4. ročníku), zatímco mnoho dalších možností zůstává latentních. A teprve poté, co je osnovy sdělí a tím stabilizují, může být dále rozvíjeno ve standardech, učebnicích, metodikách nebo při samotné výuce.
Tento příklad má navíc jednu výhodu: ukazuje, že osnovy nejsou jen seznamem témat, ale představují sémantickou strukturu, která organizuje další komunikaci ve vzdělávacím systému.
Ukázali jsme si na příkladu, že smysl je horizont možností, není to jednotlivá informace. Každá komunikace současně něco aktualizuje, nekonečně mnoho možností ponechává neaktualizovaných. Pokud toto sdělení není aktualizováno (v RVP) vůbec, struktura ztrácí oporu a kolabuje.
Je to totéž, jako když řeknu „Dnes prší.“ aktualizuji jednu možnost. Současně zůstává nevyřčeno, kde prší, jak dlouho, proč je to důležité, jaký to má význam. To vše je nám v textu věty skryté, ale v konkrétním kontextu, je automaticky vytvořen horizont smyslu.
3/ Médium a forma
Luhmann převzal od Heidera (Fritz Heider, Ding und Medium, 1926) rozlišení média a formy. Příklady Heidera jsou:
Písek je médium, stopa je forma.
Voda je médium, vlna je forma.
Vzduch je médium, zvuk je forma
Papír je médium, napsaný text je forma.
Slovní zásoba je médium, konkrétní věta (sdělení) je forma.
Smysl je médium, konkrétní význam sdělení je forma.
Heider zkoumal, jak vznikají tvary; Luhmann zkoumal, jak vzniká význam. Jedná se o obecnou teorii, tj. Luhmann generalizuje Heiderovu teorii - média a formy přenáší na všechny sociální systémy.
Přitom je důležité poznamenat, že jednota formy a média tvoří opět formu. A za druhé: co rozlišíme jako médium a co jako formu, záleží na úrovni pozorování a systému, z kterého jiný systém pozorujeme. Pro náš účel postačí toto zjednodušení.
Osnovy jsou médium, konkrétní sdělení „Ve 4. ročníku se vyučují zlomky.“ je forma.
4/ Smysl umožňuje selekci
Svět je příliš složitý, nelze komunikovat všechno, a proto každá komunikace (médium) skrze jednotlivá sdělení (forma ) vybírá.
Například tedy v médiu matematika existuje v rámci osnov forma: „Ve 4. ročníku se učí zlomky.“, které dává médiu skrze selekci smysl.
Smysl (médium osnov) má tři dimenze.
a) Věcná dimenze
Otázka: O čem komunikujeme? Např: český jazyk a literatura, matematika, hudební výchova.
b) Sociální dimenze
Otázka Kdo komunikuje? Např.: učitel, ředitel, žák, rodič.
c) Časová dimenze
Otázka: Kdy? Např. „Ve škole se učí zlomky.“ Kdy? „Ve 4. ročníku.“
Tímto smysl osnovy umožňuje redukovat komplexitu světa, který má nekonečně mnoho možností. Smysl umožňuje vybrat jen některé. Pokud ovšem v osnovách, potažmo v RVP se věta „Ve 4. ročníku se učí zlomky.“ neobjevuje, není možné odlišit médium a formu, není možné vytvořit smysluplnou strukturu učiva.
(Je třeba se ptát, do jaké dimenze by bylo možné zařadit pojem kompetence. Vzhledem k tomu, že patří ke komplexním pojmům, neumožňuje redukci komplexity, není možné jej použít jako výchozí refereční formu; naopak - je to horizont, ke kterému žáci směřují, vrchol pyramidy.)
5/ Vztah ke komunikaci
Komunikace není přenos informace, je to selektivní aktualizace jedné možnosti v médiu smyslu ve správný čas, které se řídí schématem: svět - nekonečno možností - médium smyslu - komunikace - konkrétní význam (forma).
Pokud je smysl médiem a význam sdělení je jeho formou, pak sémantická analýza nezkoumá pouze jednotlivé pojmy. Zkoumá především, které významy jsou aktualizovány, které zůstávají pouze potenciální, jaké diference organizují výběr významů, jaký horizont možností dokument otevírá nebo naopak uzavírá.
Například ve strategii 2030+ nejsou důležité jen frekvence slov jako „kompetence“, „inkluze“ nebo „redukce obsahu“. Podstatné je, že dokument vytváří určitý prostor možného smyslu, v němž se některé formy komunikace stávají pravděpodobnými a legitimními, zatímco jiné ustupují do pozadí. Sémantická analýza proto rekonstruuje strukturu média smyslu, nikoli pouze obsah textu.
Smysl proto není jednotlivým významem, ale strukturou, která umožňuje vznik významů prostřednictvím diferencí a selekcí.
Zdroj:
Niklas Luhmann, Sociální systémy, Nárys obecné teorie
