Článek
Do školství přišel z vědecké laboratoře a přinesl si s sebou to nejdůležitější: potřebu neustále se ptát „proč“. Pavel Daněk, učitel a loňský finalista Global Teacher Prize CZ, rozhovoru pro EDUin vysvětluje, že škola založená na předávání hotových dat nedává v dnešním světě smysl. Žáci se musí naučit informace nejen vyhledat, ale především kriticky zpracovat. Jak toho v hodinách biologie a informatiky dosahuje? Nebojí se chytáků: Schválně dává dětem do map přeházené poloostrovy, aby je naučil zpochybňovat předkládané informace. „Nejde o to, jestli označí Pyrenejský poloostrov. Jde mi o to, že si všimnou, že něco nehraje,“ vysvětluje. Propojuje vědu s realitou: S dětmi v terénu určují motýly pomocí AI aplikací a se studenty z VUT připravují rekonstrukci vlakové soupravy pomocí 3D tisku.
Tvoří „živou učebnici“: Spustil projekt Naturalium, který má přetíženým učitelům nabídnout hotové, badatelsky postavené přípravy na hodiny. „Množství informací, které dnes člověk přijme za jeden týden, odpovídá objemu informací, s nimiž se člověk ve středověku setkal za celý život. Pro fungování v takovém světě jsme se ještě neměli možnost evolučně a biologicky přizpůsobit. Proto je naprosto klíčové připravit žáky pro život v takovém světě jinou cestou,“ míní Pavel Daněk.
Příspěvek o Pavlovi Daňkovi obsahuje několik myšlenek, které jsou z hlediska současné pedagogiky velmi silné, ale současně v sobě nese i některé implicitní předpoklady, které stojí za kritickou analýzu. Zajímavé je, že se v něm prolínají tři různé roviny: 1) kognitivní psychologie, 2) didaktika přírodních věd a 3) kurikulární politika.
1) Velmi dobře lze podpořit důraz na ověřování informací. Pokud učitel schválně vloží do mapy chybu a vede žáky k tomu, aby ji odhalili, rozvíjí metakognici, pozornost a kritické myšlení.
2) Podobně práce s AI při určování organismů nebo propojení biologie s 3D tiskem představují autentické úlohy, které mohou výrazně zvýšit motivaci žáků.
3) Stejně tak myšlenka nabídnout učitelům kvalitní hotové přípravy není sama o sobě problematická. Naopak, kvalitní metodické materiály mohou jiné učitele inspirovat.
Kde začíná problém? Jedna věta Pavla Daňka zní: „škola založená na předávání hotových dat nedává v dnešním světě smysl.“ Jedná se o tvrzení, kdy ve skutečnosti směšuje dvě různé věci:
A/ předávání izolovaných faktů bez porozumění,
B/ systematické budování znalostí.
Současný výzkum kognitivní psychologie ani Science of Learning netvrdí, že znalosti již nejsou důležité. Naopak. Daniel Willingham, E. D. Hirsch, Paul Kirschner, Dylan Wiliam i řada dalších autorů opakovaně ukazují, že kritické myšlení není obecná dovednost, kterou lze rozvíjet nezávisle na obsahu. Člověk kriticky myslí vždy o něčem a kvalita tohoto myšlení závisí na znalostech dané oblasti.
Jistě, že nelze vždy do hloubky porozumět literatuře, divadlu, chemii a fyzice, historii, naučit se dva světové jazyky během několika let, které má žák do maturity k dispozici. Je zajisté lepší zacílit na to, aby žák získal co největší všeobecný přehled, znalosti, byť povrchní, které si však osvojí dostatečně důkladně, aby na nich kdykoliv ve svém dalším profesním životě mohl stavět a prohlubovat je. Je také jasné, že ne všemu žák může např. v učebnicích porozumět, neboť mnohé učebnice pro základní či střední školy jsou často jen zjednodušeným přepisem učebnic vysokoškolských.
Často se dnes uvádí argument o informační explozi. Další často citovaná věta říká: „Množství informací, které dnes člověk přijme za týden, odpovídá objemu informací, s nimiž se člověk ve středověku setkal za celý život.“ Podobná tvrzení se v populárních textech objevují již více než dvacet let. Problém je, že nejsou empiricky dobře podložena. Neexistuje všeobecně přijímaný výzkum, který by umožňoval kvantitativně srovnat „objem informací“, které přijímal člověk ve středověku, s dneškem. Jde spíše o metaforu upozorňující na informační přetížení. Navíc lidský mozek nezpracovává všechny informace, které kolem něj proudí. Selektuje je prostřednictvím pozornosti, pracovní paměti a dlouhodobé paměti. Právě proto jsou dobře organizované znalosti důležité – umožňují nové informace filtrovat a interpretovat.
Pavel Daněk vytváří „Živou učebnici“. Co se však stane, pokud každý tvořivý učitel vytvoří vlastní učebnici, vlastní metodiku, vlastní pracovní listy? Na první pohled to vypadá jako ideální stav. Ve skutečnosti však vzniká několik systémových problémů.
1. Exploze informačního šumu
Každý učitel vytvoří vlastní terminologii, vlastní pořadí učiva, vlastní grafiku, vlastní úlohy, vlastní definice, vlastní zájmy. Místo jedné kvalitní učebnice vzniknou tisíce různých verzí. Paradoxně se tím zvyšuje právě to, před čím příspěvek varuje: množství informací.
2. Ztráta kvalita a standardizace
Pokud každá škola používá jiný materiál, obtížněji vznikají společné kvalitní standardy, návaznost mezi školami, kvalitní učebnice, sdílené zkušenosti učitelů. To je důvod, proč většina úspěšných vzdělávacích systémů stále investuje do kvalitních centrálních učebnic nebo alespoň do silně kurátorovaných materiálů.
3. Obrovské náklady
Vytvořit skutečně kvalitní učebnici znamená práci: odborníků na obor, didaktiků, grafiků, editorů, recenzentů, pilotních škol. Jednotlivec může vytvořit výbornou přípravu na jednu hodinu. Vytvořit kvalitní učebnici na devět let základní školy je úplně jiný úkol.
4. Nerovnost
Pokud vše závisí na kreativitě jednotlivých učitelů, vznikají velké rozdíly mezi školami. Jedna škola může mít mimořádně kvalitní materiály. Jiná téměř žádné. To odporuje myšlence společného vzdělávacího základu.
Úspěšné vzdělávací systémy, tj. země s velmi dobrými výsledky (např. Singapur, některé provincie Kanady, Japonsko nebo části Anglie) nejdou cestou „každý učitel si vytvoří vlastní učebnici“. Naopak – mají kvalitní kurikulum, kvalitní učebnice, kvalitní metodiky, prostor pro tvořivost učitele. Tvořivost se odehrává nad společným základem, nikoli místo něj.
Projekt Naturalium lze hodnotit pozitivně jako plánovanou sdílenou databázi kvalitních příprav, tedy v postatě totéž, co se snažil vytvořit NPI (vzorové metodické listy). Pokud budou materiály odborně recenzované, průběžně aktualizované a propojené s kurikulem, mohou být pro učitele velmi cenné. Pokud by se však filozofie posunula k tomu, že každý učitel má vytvářet vlastní kurikulum nebo vlastní učebnici, vzniká přesně opačný efekt, než jaký autoři deklarují. Místo redukce informačního přetížení dochází k fragmentaci vzdělávacího prostoru a přetížení informacemi, před kterým Daněk varuje.
Podpora tvorby kvalitních metodických materiálů je žádoucí, avšak z pohledu celého vzdělávacího systému je v současné době vhodnější budovat sdílené, odborně recenzované a kurikulárně provázané učební zdroje - učebnice, než očekávat, že každý inovativní učitel vytvoří vlastní učebnici a vlastní komunity uživatelů. Takový přístup by totiž mohl zvýšit rozmanitost, ale zároveň oslabit stejně již oslabený společný vzdělávací základ, a významně tak zvýšit informační i organizační složitost systému.
Zdroj:
https://www.eduin.cz/clanky/ucitel-by-mel-detem-ukazovat-cestu-jak-poznavat-svet-ne-davat-kvanta-dat-rika-pavel-danek/
https://naturalium.cz/
