Článek
7. díl - perspektivy
Chmelařova hlavní teze zní: Česko sice vyrábí, ale nevlastní rozhodující kapitál, technologie ani know-how. Proto zůstává převážně ekonomikou práce, nikoli ekonomikou kapitálu a vlastních technologií. Zisky z velké části odcházejí do zahraničí, zatímco v Česku zůstávají mzdy, daně a subdodavatelská výroba. Podle Chmelaře tak Česko soutěží hlavně cenou, nikoli vlastní technologickou jedinečností.
Paralela se školstvím je velmi silná. V 90. letech OECD doporučovala transformačním zemím modernizaci vzdělávání ve směru decentralizace, celoživotního učení, rozvoje lidských zdrojů, kurikulárních změn, autonomie škol, nového financování, evaluace a větší pružnosti systému. Zpráva OECD o českém vzdělávání z roku 1996 výslovně řešila transformaci vzdělávání, institucionální strukturu, kurikulární změny, správu, evaluaci, financování i odborné vzdělávání.
Česká republika však tento diskurz převzala jednostranně. Místo aby tradiční osnovy doplnila o kompetenční vrstvu, podobně jako řada evropských zemí, fakticky oslabila centrálně vymezený obsah. RVP/ŠVP tak nebyly pouze modernizací osnov, ale přenesením odpovědnosti za konkrétní učivo na školy. Výsledek byl podobný jako v ekonomice: převzali jsme mezinárodní doporučení, ale bez dostatečné domácí institucionální kapacity, bez silného standardu a bez jasného „vlastnictví“ obsahu vzdělávání.
Dnešní OECD už přitom mluví jinak. V rámci Learning Compass 2030 zdůrazňuje, že znalosti a dovednosti se vzájemně podmiňují, a výslovně rozlišuje disciplinary knowledge (odborné znalosti), interdisciplinary knowledge (mezioborové znalosti), epistemic knowledge (epistemické znalosti) a procedural knowledge (procedurální znalosti).
Znalosti odborných předmětů označuje za základ porozumění a za podmínku rovnosti šancí. To je výrazný posun od naivního kompetenčního jazyka typu „učit se učit“ k poznání, že bez oborově strukturovaného obsahu kompetence nevznikají.
Podobné vystřízlivění je patrné i v EU. Poslední evropské dokumenty stále častěji zdůrazňují basic skills, a to konkrétně čtení, matematiku, přírodní vědy, digitální a občanské dovednosti. Akční plán základních dovedností z roku 2025 má zlepšit čtení, matematiku, science, digitální a občanské dovednosti od raného vzdělávání po dospělé učení. Jinými slovy: po období obecných kompetencí se vrací řeč o přesněji vymezeném obsahu, gramotnostech a základních znalostech.
Ekonomická analogie je tedy následující. V hospodářství jsme přijali model levné kvalifikované práce pro zahraniční kapitál - ve školství model autonomie, kompetencí a decentralizace bez pevného domácího kurikulárního jádra. V obou případech jsme se dobrovolně vzdali domácího kapitálu: v ekonomice vlastnictví firem, technologií a reinvestovaného zisku; ve školství vlastnictví obsahu, standardů, osnov a národní představy o vzdělání.
Chmelařova argumentace v podstatě vede k tezi o potřebě silného domácího kapitálu. Nemusí to znamenat návrat k národním podnikům v socialistickém smyslu, ale určitě to znamená návrat k otázce, kdo vlastní průmysl, technologie, značky, patenty, data a drží rozhodovací moc. V tomto smyslu se jeho argumentace blíží předválečné průmyslové tradici: Baťa, Škoda, ČKD, Koh-i-noor, Zbrojovka nebo české strojírenství nebyly pouze montovny, ale domácí podniky s technickým know-how, manažerskou kulturou a schopností akumulovat kapitál doma.
Současný posun OECD k průmyslové politice tuto změnu potvrzuje. OECD v roce 2026 vydala Industrial Policy Handbook, který už neřeší, zda průmyslovou politiku dělat, ale jak ji dělat účinně při zachování otevřených trhů, soutěže a ekonomické bezpečnosti. Ministerské jednání OECD v červnu 2026 se dokonce konalo pod tématem „Getting Industrial Policies Right for Open Markets, Growth and Prosperity“.
Stručně: Česko v 90. letech přijalo dvojí víru. V ekonomice věřilou, že zahraniční kapitál automaticky přinese konvergenci k bohatému Západu; ve školství věřilo, že autonomie a kompetence automaticky přinesou kvalitu a obnoví svobodu. Dnešní vývoj ukazuje korekci obou omylů. Bez domácího kapitálu není technologická suverenita, bez domácího kurikulárního jádra není vzdělanostní suverenita.
Zdroj:
