Článek
48. díl - přesahy
Zřizovatel, řekněme konkrétní městká část Prahy, která chce modernizovat své školy, zve na setkání také zástupce neziskových organizací, které nabízejí školám pomoc s problémovými dětmi. Jejich prezentace je poměrně dlouhá. Je to důležitá oblast a nikdo nezpochybňuje, že část žáků takovou podporu potřebuje a řekněme, že jich jsou evidovány stovky. Poté je položena krátká otázka, jak se pracuje s nadanými dětmi. Zjistí se, že ani zástupci škol ani zřizovatel vlastně neeviduje jediné (mimořádně) nadané dítě. Na městskou část v širším centru Prahy poměrně překvapivé zjištění. Ale prý se dělaly nějaké testy z Brna.
Proto se nabízí jednoduchá otázka: Kde jsou nadané děti? Jsou vůbec nějaké?
Pokud by člověk vycházel pouze z evidence některých základních škol, mohl by nabýt dojmu, že téměř neexistují. Například pokud není v evidenci základních škol městské části ani jedno mimořádně nadané dítě, znamenalo by to, že se zde rodí výhradně průměrné děti. Takový závěr je však statisticky téměř nemožný.
Realita je prozaičtější. Pokud se většina energie investuje do aktivit, her a zážitků, je poté velmi těžké nastavit a udržet ve třídě elementární kázeň. Je jasné, že na nějaké individuální přístupy pro děti, které by učivo celého dne měly hotové za půl hodiny, kdyby dostalo prostor, vedení a instrukce, nezbývá paradoxně čas. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že přibližně 10 až 15 % dětí vykazuje nadprůměrné schopnosti a přibližně 2 až 3 % splňují kritéria mimořádného nadání. Ve větší městské části by proto měly být desítky až stovky nadaných žáků. Pokud nejsou evidováni, neznamená to, že neexistují. Spíše je škola nerozpoznala nebo neměla důvod je oficiálně identifikovat.
Rozpoznání nadání přitom není jednoduché. Nadané dítě často klade neobvyklé otázky, rychle chápe nové souvislosti, učí se výrazně rychleji než vrstevníci nebo řeší problémy originálním způsobem. Některé nadané děti naopak dosahují jen průměrných výsledků, protože je výuka dostatečně nemotivuje nebo se přizpůsobují kolektivu. Nadání proto nelze vždy ztotožňovat se školním prospěchem.
Právě zde by měla být role školy aktivní. Učitelé jsou prvními, kdo může mimořádné schopnosti zachytit. Nestačí však intuice. Je třeba systematicky sledovat projevy žáků, pracovat s diagnostickými nástroji, konzultovat školní poradenské pracoviště a v případě potřeby spolupracovat s pedagogicko-psychologickou poradnou. Stejně důležité je vytvořit prostředí, ve kterém mohou nadaní žáci svůj potenciál rozvíjet. Nikoliv je stresovat neustálými změnami rozvrhu, učeben, zasedacího pořádku, absencí kontroly a zpětné vazby.
Podpora nadaných totiž může fungovat na principu soutěže a lze je motivovat přidáváním více domácích úkolů. Pokud ale chybí kontrola i u běžných domácích úkolů a motivační body jsou na konci roku devalvovány rozdáním stejných odměn celé třídě, je samozřejmě pro žáka jasné, že se už snažit nemusí.
Současně je třeba připomenout, že péče o nadané žáky není nadstandardní službou pro několik vyvolených. Školský zákon ukládá školám vytvářet podmínky pro rozvoj každého dítěte podle jeho vzdělávacích potřeb. To se týká jak žáků se vzdělávacími obtížemi, tak žáků mimořádně nadaných. Obě skupiny mají právo na přiměřenou podporu.
Současná praxe však často působí asymetricky. Pro práci s rizikovými žáky existuje rozsáhlá síť podpůrných služeb, metodik i externích organizací. Naproti tomu systematická podpora nadaných bývá mnohem méně viditelná a často závisí na iniciativě jednotlivých učitelů nebo ředitelů škol. Výsledkem může být situace, kdy o dětech s problémy ví škola velmi mnoho, zatímco o dětech s mimořádným potenciálem téměř nic.
Kvalitní škola by měla umět obojí. Měla by pomoci těm, kteří pomoc potřebují, ale současně vytvářet podmínky pro rozvoj těch, kteří mohou jednou významně přispět vědě, technice, kultuře nebo veřejnému životu. Skutečně inkluzivní škola není školou zaměřenou pouze na slabší žáky. Je školou, která dokáže rozpoznat a rozvíjet potenciál každého dítěte.
Jak se nadaný žák pozná?
Z pedagogického hlediska se obvykle kombinuje více zdrojů: pozorování učitele (rychlost učení, hloubka porozumění, tvořivost, neobvyklé otázky), výkony v náročných úlohách, nikoli jen známky, výsledky soutěží a olympiád, psychologická diagnostika v pedagogicko-psychologické poradně, pokud je potřeba potvrdit mimořádné nadání, dlouhodobý profil žáka, protože nadání se může projevit v jedné oblasti (např. matematice, hudbě nebo jazycích) a v jiné nikoli.
Jedním z problémů českého školství je, že není systematicky probíráno učivo, není tedy ani po většině vyučujících požadováno vést si systematicky podklady pro dlouhodobý profil žáka, a tudíž ani neexistuje systematický screening nadání.
