Článek
50. díl - přesahy
Věta, které si laik skoro nevšimne. Pedagog brněnského Gymnázia Matyáše Lercha Stanislav Zajíček z jednoho z dodatků schovaných v návrhu poslední novely školského zákona ale okamžitě pochopil, že pro výuku žáků v základních školách znamená zásadní rozdíl. Po sedmi letech měl totiž do nich vrátit osnovy. „Je to krok zpátky. Jenže škola není na hraní,“ varovali signatáři protestu politiky. (Brněnský deník, 13. 4. 2011)
Šlo o návrh novely školského zákona z roku 2011. Stanislav Zajíček upozorňoval na zdánlivě nenápadnou změnu jedné věty v § 5 školského zákona, která měla podle něj zásadní dopad na charakter kurikula.
Původní znění § 5 odst. 1 obsahovalo formulaci: „Školní vzdělávací program vychází z rámcového vzdělávacího programu.“
V návrhu novely se mělo objevit doplnění, že: „Školní vzdělávací program stanoví obsah vzdělávání v souladu s rámcovým vzdělávacím programem.“
Současně návrh posiloval závaznost rámcových vzdělávacích programů a umožňoval ministerstvu podrobněji vymezovat jejich obsah, resp. „obsah vybraných vzdělávacích oblastí“. Kritici, mezi nimi i Stanislav Zajíček, interpretovali tuto změnu jako faktický návrat k osnovám, protože školy by již neměly prostor samostatně koncipovat vlastní kurikulum, ale byly by povinny realizovat centrálně stanovený obsah. Ještě důležitější však byla jiná změna, která byla v návrhu obsažena. Do § 4 školského zákona se mělo doplnit, že ministerstvo v rámcových vzdělávacích programech stanoví také: „očekávané výsledky vzdělávání a učivo.“
Právě slovo „učivo“ bylo předmětem největší kritiky. Dosavadní RVP byly koncipovány především prostřednictvím očekávaných výstupů, zatímco učivo bylo chápáno jako doporučený prostředek k jejich dosažení. Jakmile by se však učivo stalo závaznou součástí RVP, znamenalo by to podle odpůrců výrazné omezení autonomie škol a návrat k centrálně předepsanému obsahu výuky, tedy k modelu velmi blízkému osnovám. To byla ona „věta, které si laik skoro nevšimne“, ale kterou učitelé považovali za zásadní změnu filozofie kurikula.
O patnáct let později naopak řada odborníků, ředitelů i učitelů upozorňuje, že příliš obecné RVP vedly k velkým rozdílům mezi školami a že je potřeba jasněji vymezit minimální obsah vzdělávání. Současný RVP 2024 je kvůli své šokující prázdnosti pozastaven.
Debata se tak v určitém smyslu obrátila. Přinese dnes brněnská odborná veřejnost novou petici, kterou bude protestovat za návrat závaznějšího učiva?
Je evidentní, že současné RVP jsou příliš obecné a že školám chybí jasně definovaný minimální obsah vzdělávání. Spor se tak posunul spíše k otázce, jak podrobně má stát vymezit obsah vzdělávání a jak velkou autonomii mají jednotlivé školy v této oblasti mít.
Se svolením Dr. Zajíčka cituji jeho současný názor na problematiku (16. 6. 2026):
Připomenutím článku jste mi připomněl čas před 15 lety, kdy ministrem se stal Josef Dobeš s rozmanitými nápady, co dělat se školou.
Případ „osnovy“ se za ta léta poněkud proměnil, a to v souvislosti, domnívám se, s prohlubujícím se obecným problémem „autority“ schopné definovat to, co bych nazval respektovaným cílem společenství, a to nejen ve škole.
(V mém hlavním oboru – český jazyk a literatura – navzdory několika vážně míněným pokusům se nepodařilo ani ustavit obecně přijímané oborové sdružení pedagogů.)
Věc neusnadňuje ani to, že koncept rámcových vzdělávacích programů nejspíše nezaujal učitele tak, jak si to kdysi jeho navrhovatelé představovali.
V takto podivné době není divu, že současný pedagogický a didaktický mainstream se spíše točí kolem Jak, nikoli kolem Co.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/skoly-mely-prilisnou-volnost-dostanou-doporucene-osnovy-226467
