Článek
Student: Mně by zajímalo, jestli by bylo možno řešit vůbec bodové rozmezí v Praze a např. na Vysočině.
Ministr Plaga: Naprosto férový dotaz. Často dostaneme jakoby naloženo, že je špatně ten Cermat a že jsou špatně ty celostátní testy. Ten problém je kapacita. Stačí odjet na Příbramsko a bodová hranice, abyste se dostali na čtyřletý gympl je diametrálně odlišná od toho, jaký souboj a jaký závod musíte udělat, abyste se dostali na gympl v Praze. Ale souvisí to s tím, co tady Praha posledních osm let nedělala.
(Ministr Plaga): Naprosto férový dotaz. Pokusím se Vám to jednoduše vysvětlit.
Ono rozmezí, které jsi zmínil, tedy rozdíl mezi minimálním počtem získaných bodů potřebných pro přijetí na gymnázium v různých regionech, je problém. Ve skutečnosti by nemělo existovat. Řešením by byla tzv. nepodkročitelná bodová hranice. Taková hranice by stanovila, že každý žák, který dosáhne určité úrovně znalostí a dovedností, má garantované právo na přijetí na daný typ školy.
Pokud by tento princip byl zaveden – a kraje to požadovaly v roce 2018 v souvislosti se zavedením jednotné přijímací zkoušky – vznikla by zároveň povinnost státu reagovat na poptávku. Jinými slovy, pokud by v Praze bylo dostatek žáků, kteří tuto hranici splní, musela by jako zřizovatel zajistit odpovídající kapacity např. na gymnáziích.
Zavedení této nepodkročitelné hranice jsem sám jako ministr v roce 2018 odmítl. Kdybych však před osmi lety hranici zavedl, neřešili bychom rozdíly mezi regiony jako je Praha, Brno, Vysočina a Příbramsko. Je to vlastně podstata těch jednotných testů - ověřit, zda žák má šanci danou školu zvládnout a úspěšně odmaturovat.
Navíc, kdybych ji neodmítl, musela by Praha už před osmi lety zareagovat, protože pokud je v ní dostatek studentů, kteří požadované hranice na vstup na gymnázium dosáhli, musí se pro ně vytvořit místo. To by po osmi letech už mohlo být vyřešeno, ale protože tato nepodkročitelná bodová hranice nebyla stanovena, kapacity zůstaly stejné, probíhá selektivní boj, kdy moje rozhodnutí v důsledku způsobuje systémovou nerovnost způsobenou sociálními, ekonomickými a regionálními faktory.
Má to bohužel i několik dalších důsledků:
- kapacity se neřídí reálnou vzdělanostní poptávkou,
- regionální rozdíly se prohlubují,
- a samotný výsledek přijímacího řízení závisí více na konkurenci než na objektivně dosažené úrovni žáka.
Jinými slovy, dnešní systém není postaven na principu ‚splnil – má nárok‘, ale na principu ‚porazil ostatní – uspěl‘.
Pokud by tehdy byla nepodkročitelná hranice zavedena, Praha by již nyní pravděpodobně kapacity přizpůsobila a mohl zde existovat stabilnější a spravedlivější systém. Ale pochopte, nemohu přece říct, že jsem udělal před osmi lety chybu.
Současný stav je výsledkem mého politického rozhodnutí nezavést standard výuky pro základní škole, který s celostátním testováním souvisí, a ponechat systém v režimu selektivního soupeření. Ale je zde legitimní debata, zda tento model nevytváří systémovou nerovnost mezi žáky v různých regionech, a jak to změnit.
Doufám, že jsem vám odpověděl. A děkuji. To je férová odpověď.
Zdroj:
https://www.facebook.com/jan.hrncir.climber/reels/
