Článek
13. díl - předpoklady řešení
Umělá inteligence kognitivní ani emoční procesy k vytváření významu nepotřebuje, neprožívá radost, štěstí, obavu, nejistotu, vše co vkládáme do toho, když rozumíme významu slov. Slova neváže na zkušenost, tělo, paměť ani životní postoje. AI nevytváří „vlastní smysl“, pracuje čistě instrumentálně: slova = vektory, význam = statistická poloha v prostoru, porozumění = dostatečně dobrá predikce dalšího prvku.
Z tohoto hlediska jsou pro AI emoce jako váhání, nadšení, přátelství, zkrátka veškerá osobní zkušenost šum, který je potřeba očistit, zpomaluje optimalizaci a zaslat rychle relevantní odpověď. Pro člověka je však kognitivně-emoční proces vytváření významu zcela zásadní. Bez něj slova nejsou pochopena, jen rozpoznána (což je problém čtení genetickou metodou), informace nejsou integrovány (propojeny), jsou jen spotřebovány, delší čtení je příliš náročné, znalost není „vlastní“, ale cizí. Člověk (především žák) propojuje význam se zkušeností, váže slova s tím, co prožil, propojuje je s důsledky, chápe, proč něco dělá, ne jen jak. Emoce zde nejsou „přidaná vrstva“ – jsou mechanismem relevance, motivace; evolučně jsou hlubší a proto mnohem rychlejší (a také proto intuitivní a často implusivní), neboť určují, co je důležité, co stojí za pozornost, co si zaslouží být pochopeno do hloubky.
Bez emoční složky nevzniká motivace, nevzniká odpovědnost, nevzniká smysl. To, co je pro AI nadbytečné, je pro člověka ochranný evoluční mechanismus.
Proč je to zásadní pro vzdělávání? Pokud vzdělávání potlačí kognitivně-emoční procesy, zamění smysl za výkon, redukuje učení na „správné odpovědi“, případně za tápání po „vlastní zkušenosti“, od které již osvícenství chtělo žáky osvobodit, pak vychovává lidi kompatibilní s AI, ale ne odolné vůči ní.
Bez vlastního významového rámce člověk nepozná chybu, nerozliší domněnky od porozumění, nerozliší své předsudky od náhledu a porozumění, nepozná, kdy je maninupolán - i kdyby to byl, jako v našem případě samotný zavádějící vzdělávací rámec, který poučuje učitele, jak mají žáky před manipulací chránit.
Když uvažujeme o používání AI ve školách, je třeba si uvědomit, že AI žáky nikdy nenaučí to podstatné. Z hlediska AI je lidský proces porozumění neefektivní, pro nás je ale nezastupitelný. AI nahrazuje nákladné kognitivní úkony. Vzdělání má uvést do světa, v kterém se je vyplatí nést náklady na samostatné myšlení.
Jakmile školství začne formovat lidi podle toho, co je efektivní pro stroje,
přestává formovat lidi – a začíná produkovat rozhraní.
