Článek
14. díl - předpoklady porozumění
Masivní adopce zákony: K roku 2025 přijalo 44 států USA a District of Columbia zákony nebo politiky založené na principech Science of Reading.
Povinné osnovy a školení: Mnoho států (např. Mississippi, New York, Tennessee) nyní zákonem vyžaduje, aby školy používaly pouze vědecky ověřené strukturované kurikulum a aby učitelé prošli povinným přeškolením.
Zákaz neúčinných metod: Některé státy začaly formálně zakazovat dříve populární metody vyvážené gramotnosti (balanced literacy; u nás tzv. genetická metoda), které se spoléhaly na hádání slov z kontextu (tzv. three-cueing, datováno 60. léta 20. století), protože nejsou v souladu s výzkumem. Science of Reading (SoR) je v USA vnímáno jako rozsáhlé vzdělávací a politické hnutí. Nejde o konkrétní metodu, ale o soubor několik desetiletí sbíraných vědeckých poznatků z kognitivní psychologie, neurovědy a lingvistiky o tom, jak se lidský mozek učí číst. Hnutí Science of Reading se opírá o tisíce kognitivních a neurovědeckých studií, potvrzuje to, co česká škola díky analyticko-syntetické metodě (tradičnímu slabikování) intuitivně praktikuje již několik desetiletí, ne-li staletí.
Zatímco USA se vrací k systematické výuce hlásek, český vzdělávací systém disponuje metodou, která klíčové pilíře vědy o čtení přirozeně integruje.
1. Fonematické uvědomování: Základní kámen
Science of Reading zdůrazňuje, že schopnost slyšet, identifikovat a manipulovat s jednotlivými zvuky (fonémy) v mluvené řeči je nejsilnějším prediktorem čtenářského úspěchu. V českém kontextu: Analytická část naší metody (rozklad slova na hlásky) je čistým tréninkem fonematického uvědomování. Dítě, které „hláskuje“ slovo M-Á-M-A, provádí přesně tu kognitivní operaci, kterou SoR považuje za nezbytnou pro vznik neuronových drah čtení.
V USA nastal definitivní odklon od „Balanced Literacy“ (Vyvážená gramotnost). Ta posledních zhruba 30–40 let v USA dominovala a vycházela z předpokladu, že děti se naučí číst přirozeně, pokud jsou obklopeny kvalitními knihami. Při učení základů však vycházel a spolehal na tzv. „Systém tří odhadů“ – totiž že dítě si neznámé slovo „domyslí“ podle obrázku, kontextu věty nebo prvního písmena. Ve výsledku se ukázalo, že velká část dětí (zejména těch s predispozicí k dyslexii) se takto číst nenaučila správně a pouze slova hádala.
Také se zjistilo, že i když děti dobře „dekódují“, stále jim chybí metakognice: schopnost uvědomit si, že textu nerozumí, a vrátit se.
2. Systematická fonetika: Cesta k dekódování
Vědecké důkazy jasně ukazují, že čtení není přirozený proces (jako mluvení), ale vyžaduje explicitní instrukci o vztahu mezi symbolem (písmenem) a zvukem (hláskou). V českém kontextu: Analyticko-syntetická metoda je ze své podstaty vysoce systematická. Postupuje od jednoduchých grafémů k náročnějším a učí děti principu „skládání“ (syntézy) zvuků do slabik a slov. Tím eliminuje nebezpečné hádání slov podle kontextu, které SoR kritizuje jako neefektivní strategii slabých čtenářů.
3. Ortografické mapování a automatizace: Fluency - plynulost
SoR vysvětluje proces tzv. ortografického mapování, kdy si mozek trvale ukládá spojení mezi sekvencí písmen, jejich výslovností a významem. V českém kontextu to znamená drilování slabik a následné plynulé čtení slov v naší metodě vede k rychlé automatizaci. Český žák se díky fonetické pravidelnosti našeho jazyka stává velmi brzy „technicky zdatným“ čtenářem, což mu uvolňuje mentální kapacitu pro vyšší kognitivní procesy – tedy pro porozumění obsahu.
4. Model „Simple View of Reading“
Současný trend je Science of Reading (SoR), což není jedna konkrétní metoda, ale soubor poznatků z kognitivní psychologie a neurověd o tom, jak se mozek učí číst. Opírá se o model The Simple View of Reading. Klíčové pilíře Science of Reading:
Systematic Phonics (systematická fonika): Intenzivní a strukturovaný nácvik vztahu mezi písmeny a zvuky se v USA vrací do škol jako povinný prvek.
Phonemic Awareness (fonetické uvědomění): Schopnost slyšet a manipulovat se zvuky v mluveném slově (bez textu).
Fluency (plynulost): Důraz na to, aby čtení bylo automatické a rychlé, což uvolní kapacitu mozku na porozumění.
Vocabulary & Background Knowledge: Výzkumy ukazují, že porozumění textu závisí více na tom, co o daném tématu už víte (všeobecný přehled), než na samotné „technice“ čtení.
Věda o čtení definuje Čtení (Reading) jako součin Dekódování (Decoding) a Jazykového porozumění (Language Comprehension), tj. R = D x LC. Pokud je jedna z těchto hodnot nulová, celkové porozumění je také nulové.
5. Co z toho plyne pro nás?
Analyticko-syntetická metoda není přežitkem minulosti, ale metodou, která je v absolutním souladu s tím, co kognitivní věda dnes označuje za „Gold Standard“ výuky čtení. Poskytuje dětem pevný technický základ, na kterém lze díky cílenému tréninku porozumění vystavět vysokou úroveň čtenářské gramotnosti.
Analyticko-syntetická metoda (Slabikář) je v českém prostředí historicky nejhlubší tradicí a v podstatě jde o velmi precizní formu „applied phonics - aplikované fonetiky“. Zatímco americká Science of Reading dnes pracně objevuje, že děti potřebují slyšet hlásky a skládat je do slov, česká škola to díky analyticko-syntetické metodě dělá systematicky už od dob Komenského.
Proč je česká tradice v kontextu americké „vědy o čtení“ unikátní? Precizní dekódování: Naše „SLA-BI-KO-VÁ-NÍ“ (syntéza) je přesně to, co americké výzkumy označují za nejefektivnější cestu k automatizaci čtení. Analyticko-syntetická metoda (rozklad slova na slabiky a hlásky a jejich zpětné složení) vytváří v mozku silné neuronové dráhy pro čtení.
Fonetická výhoda: Čeština má (na rozdíl od angličtiny) téměř 1:1 vztah mezi písmenem a zvukem. Proto český žák, který ovládne analyticko-syntetickou metodu, dokáže přečíst v podstatě jakékoli slovo, i když mu nerozumí.
6. Metodické principy Science of Reading (Jak se učí?)
Klíčem k úspěchu je předávání znalostí:
Explicitní výuka: Učitel nic nenechává na náhodě nebo „přirozeném objevování“. Každé pravidlo je přímo vysvětleno a demonstrováno (metoda „Já dělám, my děláme, ty děláš“).
Systematičnost a posloupnost: Výuka sleduje logickou řadu od nejjednodušších prvků k nejsložitějším (např. krátké samohlásky před dvojhláskami).
Kumulativnost: Nové poznatky staví na těch předchozích, které se neustále opakují, dokud nedojde k automatizaci.
Multisenzoriální přístup: Zapojení více smyslů najednou – např. psaní písmen do písku, vytleskávání slabik nebo používání barevných kostek pro znázornění zvuků.
Zdroje:
Science of reading (Wiki)
