Článek
21. díl - předpoklady řešení
1. Škola
Předpoklad: Škola není místem prostého přenosu hotového vědění, ale prostředím, v němž se člověk učí s věděním zacházet.
Výklad: Škola bývala místem, kde se vědění vlévalo od učitele k žákovi, jako z konve do nádob. V novém věku však vědění roste rychleji než voda v proudech řek a nelze je jednoduše přelévat. Proto musí být škola dílnou lidskosti, kde se člověk učí s věděním pracovat, uspořádávat je, ověřovat a chápat – nikoli je jen shromažďovat.
2. Vědění
Předpoklad: Vědění není nedostatkové zboží, nýbrž proměnlivé pole, v němž je nutné se orientovat.
Výklad: Dříve bylo vědění vzácné; dnes je všudypřítomné a neustále se obnovuje.
Proto se stává klíčovou schopností rozlišovat, co je pravdivé, užitečné a dobré.
Neb přemíra informací rodí zmatek, kdežto moudré užívání informací rodí porozumění.
3. Umělá inteligence
Předpoklad: Technologie je nástrojem, nikoli nositelem smyslu ani odpovědnosti.
Výklad: Umělá inteligence jest mocným pomocníkem, jenž dokáže psáti, počítati i tvořiti obrazy. Avšak kdo nerozumí základům, bude jí spíše veden, manipulován. Proto je nutno učiti děti rozlišovati pravdivé od nepravdivého, ověřovati, klásti otázky a rozuměti procesům, nikoli jen výsledkům. Tak zůstane člověk pánem stroje, a ne stroj pánem člověka.
4. Mysl
Předpoklad: Mysl se rozvíjí činností, nikoli pouhým vystavením podnětům.
Výklad: Mysl neroste tím, že naslouchá, nýbrž tím, že jedná. Učení je přestavbou vnitřních struktur mysli, nikoli jen přidáváním informací.
Poznatky neurokognitivní vědy to potvrzují, že porozumění vzniká tehdy, když se základní dovednosti automatizují a uvolní prostor pro myšlení vyššího řádu. Tak i při čtení – jak ukazuje simple view of reading – porozumění nevzniká bez technické jistoty čtení ani bez porozumění jazyku. Jedno bez druhého nestačí.
Proto učme děti pozorovati, srovnávati, pojmenovávati, modelovati, argumentovati. Vědomosti bez činů jsou jako mapa bez cesty; cesta bez mapy pak vede do bloudění.
5. Učení
Předpoklad: Učení je proces aktivního konání v řádu a smyslu.
Výklad: Komenský pravil: „Ve hře se dá mnoho naučiti.“ A to platí i nyní. Učení se daří tam, kde jest smysl, souvislost, radost, přesnost a pravidlo. Neb bez řádu není svobody a bez svobody není pravého učení.
6. Učitel
Předpoklad: Učitel je nositelem struktury a smyslu učení.
Výklad: Úloha učitele není menší než dříve. Není pouhým průvodcem zájmů, ale architektem učení. Má vytyčiti cestu, dbáti na pevné základy, vysvětliti strategii, dáti zpětnou vazbu a vésti mysl k přesnosti a myšlení. Neboť kdo vede děti, vede budoucnost.
7. Znalosti, gramotnosti, kompetence
Předpoklad: Učení má vnitřní řád, který nelze přeskočit ani obrátit.
Výklad: Znalosti jsou kořeny. Gramotnosti jsou kmen. Kompetence jsou větve nesoucí plody. Kdo přeskočí kořen, strom mu uschne. Kdo nepečuje o kmen, větve se zlomí. Kdo odmítne plody, moudrost zůstane jalová. Tak jest uspořádán řád učení pro věk jednadvacátý.
8. Svět 21. století
Předpoklad: Vzdělávání musí připravovat člověka na život v komplexním, propojeném a nejistém světě.
Výklad: Svět jest širší, rychlejší a složitější než kdy dříve.
Proto školství nemůže býti jen pamětí minulosti, ale též přípravou na budoucnost.
Věk nový vyžaduje: rozum v nepořádku informací, moudrost v užívání techniky, spolupráci v různorodosti, odpovědnost v globálním domě, a lidskost nade vším ostatním.
9. Morální rozměr
Předpoklad: Smyslem školy je uvádět člověka do světa tak, aby jej chápal a chtěl za něj nést odpovědnost. Vzdělávání má nejen poznávací, ale i morální rozměr.
Výklad: Jakož kdysi bylo řečeno: „Škola má být dílnou lidskosti,“ tak nyní pravíme:
Škola má být dílnou porozumění světu, sobě i druhým. Nebť jen ten, kdo umí myslet, tvořit, spolupracovat, rozlišovat a jednat moudře, může dobře žít v časech nových.
Smyslem školy není jen připravit člověka na fungování ve světě, ale pomoci mu porozumět světu natolik, aby za něj chtěl nést odpovědnost. Náprava světa nezačíná zákonem ani technologií, ale nápravou člověka – jeho řeči, myšlení a vztahu k pravdě.
Škola nemá dávat hotové odpovědi, ale učit žít s otázkami, aniž by člověk utekl k cynismu nebo pohodlné lhostejnosti. Bez této mravní dimenze se vzdělání mění v pouhý nástroj adaptace – a ztrácí svou lidskou důstojnost.
10. Proč to vše?
Předpoklad: Vzdělávání má smysl přesahující okamžitý užitek.
Výklad: Komenský by uzavřel své dílo slovy: vše pro vzdělání a slávu Boží. Ne ve smyslu dogmatu, nýbrž v přesvědčení, že lidské poznání, řád, smysl a odpovědnost nejsou samoúčelné. Člověk se učí proto, aby svět nebyl jen místem výkonu, ale místem, kde má život nejvyšší hodnotu, která jej přesahuje. Vzdělávání je proto službou: pravdě, lidské důstojnosti, řádu a naději, že svět lze chápat – a tím i chránit.
