Článek
25. díl - předpoklady porozumění
Text analyzuje roli učebnic v českém vzdělávacím systému a upozorňuje na paradox: české školství je kurikulárně decentralizované, ale současně nemá vytvořený systém řízení kvality učebnic, které by mohly být hlavním nástrojem přenosu kurikula do praxe. Analýza konstatuje, že v České republice neexistuje oficiální standard kvality učebnic, a kontrola jejich kvality probíhá pouze prostřednictvím schvalovacího řízení, jehož kritéria nejsou dostatečně definována a transparentní.
Tento problém je zvlášť významný v situaci, kdy je zaváděna revize RVP ZV. Učebnice totiž v praxi fungují jako prostředník mezi abstraktním kurikulárním dokumentem a konkrétní výukou ve třídě. Pokud kurikulum mění požadavky na výuku, ale neexistují kvalitní učebnice, které by tuto změnu interpretovaly a operacionalizovaly, zůstává reforma pouze na úrovni deklarace.
Z hlediska systémové analýzy text odhaluje hlubší strukturální problém českého vzdělávacího systému. Český model je charakterizován třemi rysy: silná decentralizace kurikula (RVP → ŠVP), slabá definice obsahového standardu, neexistence jasných nástrojů implementace kurikula, absence standardu výuky.
Učebnice by mohly být právě tím nástrojem, který decentralizovaný systém stabilizuje. Pokud stát nestanovuje detailní osnovy, musí existovat jiné mechanismy, které zajišťují minimální obsahovou strukturu výuky. V řadě zemí tuto funkci plní právě učebnice – jsou buď přímo státem schvalovány podle jasných standardů, nebo vznikají v silně regulovaném odborném prostředí. V českém systému však vznikla zvláštní situace: stát se vzdává obsahové regulace kurikula, ale současně nebuduje silný systém kvality učebnic, který by tuto roli převzal. Schvalovací proces od roku 2023 přenesl na Národní pedagogický institut. Pro nakladatelství jsou k dispozici v archivním webu MŠMT původní osnovy, aby autoři učebnic měly minimální podklad podle čeho postupovat; jinak se MŠMT v podstatě vzdalo řízení i této poslední účinné páky, jak ovlivňovat výuku.
Tento problém je ještě zřetelnější, když jej zasadíme do kontextu evropského školství. Ve fungujících systémech vzdělávání existuje jasná kurikulární struktura: osnovy → učebnice → výuka → zkoušky. Učebnice v těchto systémech nejsou pouze pomocným materiálem, ale základní strukturou výuky. Nesou v sobě nejen informace, ale i logickou organizaci učiva. Po zavedení rámcových programů v České republice však došlo k oslabení této struktury. RVP definují spíše cíle a kompetence než obsah učiva. Pokud zároveň neexistuje systém řízení kvality učebnic, vzniká kurikulární vakuum. Česká struktura vypadá spíše takto: RVP → ŠVP → výuka.
Analýza EDUin vlastně popisuje částečně paradox současné reformní politiky. Na jedné straně stát deklaruje: modernizaci kurikula, kompetenční přístup (opatrně doplňovaný znalostmi a gramotnostmi), ještě větší autonomii škol. Na druhé straně ale právě tato autonomie vytvářila akutní potřebu nástrojů, které by školám pomohly školám reformu realizovat. Učebnice jsou v tomto ohledu klíčové. Pokud jejich kvalita není řízena, vede decentralizovaný systém k velkým rozdílům mezi školami a rozdílům v každé třídě v rámci jedné školy. Text proto upozorňuje i na riziko rostoucích nerovností. Přesun financování učebnic na zřizovatele může znamenat, že kvalita výukových materiálů bude záviset na ekonomické situaci obcí a regionů a v posledku na výběru vhodné či méně vhodné učebnice každým vyučujícím. Někteří si případně vystačí kopírováním pracovních listů.
V našem kontextu má tato analýza ještě hlubší význam. Potvrzuje totiž, že problém českého školství není pouze otázkou jednotlivých reformních kroků, ale strukturální otázkou kurikula. Pokud kurikulum není postaveno na stabilní obsahové struktuře, musí být tato struktura vytvořena jinými prostředky. Ve funkčních systémech tuto roli plnily: osnovy, kanonické učebnice, státní zkoušky.
V současném českém systému se však tyto prvky rozpadly. Výsledkem je situace, kdy kurikulum je abstraktní, učebnice nejsou systémově řízeny, standardy nejsou jasně definovány. V praxi to vede k tomu, že skutečné kurikulum vzniká až na úrovni jednotlivých škol a učitelů. To může být pozitivní v prostředí vysoké profesní autonomie, ale zároveň to znamená, že systém ztrácí sdílený obsahový rámec vzdělání.
Právě proto se otázka učebnic stává v současné debatě tak důležitou. Učebnice totiž nejsou pouze pedagogickým nástrojem. Jsou také institucionálním mechanismem, který stabilizuje obsah vzdělávání. Analýza EDUin upozorňuje na problém, který přesahuje téma učebnic samotných a který zde na Platformě Krize/vize českého školství systematicky popisujeme a hledáme řešení.
V tomto smyslu debata o učebnicích není jen technickým či administrativním tématem; dotýká se skutečnosti, že vzdělávací systém se dobrovolně vzdal společného jádra vědění, a ponechal jej na lokálních a subjektivních interpretacích.
Zdroje:
https://www.eduin.cz/clanky/audit2025-ucebnice/
