Článek
9. díl - předpoklady porozumění
Východisko
Současná česká debata o kariérním řádu selhává především proto, že se zaměňuje profesní standard za hodnoticí nástroj, kariéra se chápe jako individuální výkonový (a platový) růst, nikoli jako institucionální zakotvení role, a dále ignoruje fakt, že učitel potřebuje oporu vůči rodičům, ochranu vůči administrativě, ideologii a trhu (není předsunutý manažer kroužkových zájmových skupin). Standard není bič, ale ochranný rámec, který jasně říká, jaké jsou práva a povinnosti učitele, a zároveň co po něm nikdo nemůže chtít.
Co má standard chránit? Standard má chránit učitele v pěti klíčových oblastech:
- Obsah výuky – učitel není odpovědný za libovolná očekávání rodičů, ale za výuku podle schválených osnov a standardů.
- Hodnocení – učitel hodnotí vztah žáka k učivu a jeho výkon, nikoli „snahu“, „dobrý pocit“ či „spokojenost“ žáka ve škole.
- Metody – učitel volí metody sám, pokud směřují k dosažení standardu.
- Rozsah práce – učitel není povinen suplovat rodinu, terapeuta ani osobního kouče.
- Odpovědnost – odpovědnost učitele je pedagogická, ne tržní ani rodičovská.
Bez standardu se učitel stává zranitelným jednotlivcem, díky standardu je nositelem institucionální rolí.
Základní princip kariérního řádu
Navrhovaný kariérní řád není soutěžní a není hierarchií „lepších“ učitelů. Je to mapa profesní odpovědnosti. Kariérní stupeň nerozšiřuje pravomoci vůči žákům, ale rozšiřuje odpovědnost vůči systému.
Návrh kariérních stupňů
I. Učitel – garant výuky (základní profesní standard)
Učitel realizuje výuku podle schválených osnov, školních programů, odpovídá za odbornou a didaktickou správnost výuky. Standard tímto chrání učitele před: rodičem, který nemůže požadovat „jiný obsah“, „jiné hodnocení“, „jiného učitele“. Inspekce hodnotí soulad se standardem, ne osobní styl a preferované metody, učitel není nucen obhajovat každé rozhodnutí subjektivně. „Postupuji v souladu s platnými osnovami a profesním standardem učitele.“
II. Učitel – garant kvality předmětu
Učitel se podílí na předmětové kontinuitě a institucionální paměti školy, koordinuje obsahovou návaznost ročníků, spoluvytváří školní standardy hodnocení. Standard vrací legitimitu strukturované výuce, chrání všechny před chaosem, který vzniká z předpokladu, že přece „každý učí jinak“; standard chrání učitele také před nahodilými (20 let trvajícími) reformními tlaky. Tento stupeň je klíčový pro koherentní osnovy – bez něj se škola rozpadá.
III. Učitel – mentor a nositel profesní kultury
Mentor uvádí začínající učitele, přenáší didaktickou, kulturní a institucionální paměť školy, kultivuje profesní jazyk nováčka. Koordinuje provazby mezi předměty. Díky standardu je mentorství je oficiální role, zkušenost je hodnota, nikoliv překážka inovací.
IV. Učitel – odborný garant (nikoli manažer)
V případě, že je škola profilovaná, podílí se na revizích školních osnov (určité procento učiva a určitá hodinová dotace je samozřejmě delegovaná na školy, které o to mají zájem), je partnerem vedení školy a inspekce, přináší odbornou reflexi teorie a praxe. Zásadní omezení: Ani tento stupeň nesmí být odtržen od výuky, učitel stále učí (alespoň částečně), nejde o „kariérní únik z třídy“.
Kariérní řád by měl výslovně odmítnout: bodové hodnocení učitelů,
soutěž „nejlepší učitel“, vázání kariéry na projektovou aktivitu, kariéru založenou na administrativní produkci, nahrazení standardu „důkazem o učení“.
Vztah ke standardům žáka
Klíčová vazba: Standard učitele existuje jen tam, kde existuje standard žáka. Bez jasného minima toho, co má žák umět, znát, zvládnout, se kariérní řád mění v psychologickou podporu bez obsahu. Standard není nástroj kontroly učitele, ale jeho ochranný štít. Kariérní řád má chránit profesi, ne ji rozkládat soutěží, administrativou a ideologií.
