Článek
9. díl - předpoklady porozumění
Východisko
Současná česká debata o kariérním řádu selhává především proto, že se zaměňuje profesní standard za hodnoticí nástroj, kariéra se chápe jako individuální výkonový (a platový) růst, nikoli jako institucionální zakotvení role, a dále ignoruje fakt, že učitel potřebuje oporu vůči rodičům, ochranu vůči administrativě, ideologii a trhu (není předsunutý manažer kroužkových zájmových skupin). Standard není bič, ale ochranný rámec, který jasně říká, jaké jsou práva a povinnosti učitele, a zároveň co po něm nikdo nemůže chtít.
Co má standard chránit? Standard má chránit učitele v pěti klíčových oblastech:
- Obsah výuky – učitel není odpovědný za libovolná očekávání rodičů, ale za výuku podle schválených osnov a standardů.
- Hodnocení – učitel hodnotí vztah žáka k učivu a jeho výkon, nikoli „snahu“, „dobrý pocit“ či „spokojenost“ žáka ve škole.
- Metody – učitel volí metody sám, pokud směřují k dosažení standardu.
- Rozsah práce – učitel není povinen suplovat rodinu, terapeuta ani osobního kouče.
- Odpovědnost – odpovědnost učitele je pedagogická, ne tržní ani rodičovská.
Bez standardu se učitel stává zranitelným jednotlivcem, díky standardu je nositelem institucionální rolí.
Základní princip kariérního řádu
Navrhovaný kariérní řád není soutěžní a není hierarchií „lepších“ učitelů. Je to mapa profesní odpovědnosti. Kariérní stupeň nerozšiřuje pravomoci vůči žákům, ale rozšiřuje odpovědnost vůči systému.
Návrh kariérních stupňů
I. Samostatný učitel – garant výuky (základní profesní standard)
Učitel realizuje výuku podle schválených osnov, školních programů, odpovídá za odbornou a didaktickou správnost výuky. Standard tímto chrání učitele před: rodičem, který nemůže požadovat „jiný obsah“, „jiné hodnocení“, „jiného učitele“. Inspekce hodnotí soulad se standardem, ne osobní styl a preferované metody, učitel není nucen obhajovat každé rozhodnutí subjektivně. „Postupuji v souladu s platnými osnovami a profesním standardem učitele.“
II. Zkušený učitel – garant kvality předmětu
Učitel se podílí na předmětové kontinuitě a institucionální paměti školy, koordinuje obsahovou návaznost ročníků, spoluvytváří školní standardy hodnocení. Standard vrací legitimitu strukturované výuce, chrání všechny před chaosem, který vzniká z předpokladu, že přece „každý učí jinak“; standard chrání učitele také před nahodilými (20 let trvajícími) reformními tlaky. Tento stupeň je klíčový pro koherentní osnovy – bez něj se škola rozpadá.
III. Učitel – odborný garant, mentor a nositel profesní kultury
Mentor uvádí začínající učitele, přenáší didaktickou, kulturní a institucionální paměť školy, kultivuje profesní jazyk nováčka. Koordinuje provazby mezi předměty. Díky standardu je mentorství je oficiální role, zkušenost je hodnota, nikoliv překážka inovací. Ani tento stupeň nesmí být odtržen od výuky, učitel stále učí (alespoň částečně), nejde o „kariérní únik z třídy“.
Kariérní řád by měl výslovně odmítnout bodové hodnocení učitelů,
soutěž „nejlepší učitel“, vázání kariéry na projektovou aktivitu, kariéru založenou na administrativní produkci, nahrazení standardu „důkazem o učení“.
Vztah ke standardům žáka
Klíčová vazba: Standard učitele existuje jen tam, kde existuje standard žáka. Bez jasného minima toho, co má žák umět, znát, zvládnout, se kariérní řád mění v psychologickou podporu bez obsahu. Standard není nástroj kontroly učitele, ale jeho ochranný štít. Kariérní řád má chránit profesi, ne ji rozkládat soutěží, administrativou a ideologií.
