Článek
Gojko Mitić, v zeměpisné rétorice druhé poloviny dvacátého století původně Jugoslávec, nyní už opět Srb, se jako herec, kaskadér a také režisér zapsal do dějin evropské kinematografie jako představitel hrdinných indiánských náčelníků. Pro celé generace diváků, zejména ve střední a východní Evropě, se stal symbolem spravedlnosti a svobody.
Své nejslavnější role ztvárnil v produkci východoněmeckého filmového studia DEFA, která měla ambice vytvořit socialistickou alternativu k hollywoodským westernům. V indiánské pravlasti Americe jej ale samozřejmě, stejně jako Pierra Brice, nikdo nezná - na rozdíl od Lexe Barkera, který hrál Old Shatterhanda ve vinnetouovské sérii. Ten byl docela slavným americkým hercem, který proslul v pěti dílech filmů o Tarzanovi a zahrál si i ve slavném Felliniho Sladkém životě.
Ale zpět ke Gojkovi Mitićovi. Ten se narodil 13. června 1940 ve vesnici Strojkovce u Leskovace v tehdejší Jugoslávii, dnešním Srbsku. Od mládí se projevoval jako velmi zdatný sportovec. Vystudoval tudíž sportovní fakultu na Univerzitě v Bělehradě a jeho atletická průprava mu posléze otevřela dveře do světa filmu.
V 60. letech, kdy se v Jugoslávii díky jejím lokacím připomínajícím - alespoň v očích filmařů - natáčelo mnoho zahraničních produkcí, začal Mitić pracovat jako kaskadér a komparzista. Díky svým fyzickým schopnostem exotickému vzhledu (snědá kůže, černé vlasy i oči, husté obočí, prostě indián jak vyšitý) a odvážným kouskům, kterými uchvacoval nejen před kamerou, ale prý si v nich liboval i mimo filmové akce, na sebe brzy upoutal pozornost režisérů.
V téhle době, tedy na začátku šedesátých let, se objevil i ve vedlejších rolích v západoněmeckých mayovkách s Pierrem Bricem v roli Vinnetoua. Konkrétně to je celá základní řada těchto filmů, tedy Vinnetou (1963), Vinnetou - Rudý gentleman (1964) a Vinnetou - Poslední výstřel (1965), ale také Mezi supy (1964) a Old Shatterhand (1964). V těchto snímcích si všimli jeho talentu a charismatu zástupci východoněmeckého studia DEFA, kteří mu nabídli hlavní roli.
V roce 1966 získal Mitić svou přelomovou roli náčelníka Tokei-Ihta ve filmu Synové Velké medvědice. Snímek se stal obrovským hitem a Mitić se na dlouhá léta stal tváří žánru, který byl známý „indiánský film“. Východoněmecké westerny se od těch amerických dost zásadně lišily.
Zatímco v USA byli Indiáni často zobrazováni jako krvežízniví divoši, snímky společnosti DEFA je představovaly jako ušlechtilé hrdiny, kteří statečně bojují za svou svobodu proti chamtivým kolonizátorům. Což sice mělo svůj bezpochyby dobou poznamenaný skrytě politický rozměr, ale klukovské publikum těch let jej samozřejmě absolutně nevnímalo a naopak přijímalo obecně lidský rozměr tohoto sdělení.
Mitić hrál v celkem dvanácti těchto filmech v letech 1966 až 1984. Ztvárnil celou řadu ikonických postav, z nichž nejznámější jsou Chingachgook ve filmu Chingachgook, velký had (1967), Tecumseh ve stejnojmenném filmu (1972) podle osmidílného románového cyklu německého spisovatele Fritze Steubena, který vyšel i v českém překladu, a Ulzana ve snímku Ulzana (1974).
Díky své autenticitě, atletickému projevu a sympatickému vystupování se Gojko Mitić stal kultovní postavou nejen ve východním Německu, ale v celém východním bloku. Zásadní nepochybně bylo i to, že jako indián nosil ve filmech dlouhé vlasy, které v šedesátých a sedmdesátých letech byly symbolem svobodného myšlení a odporu proti politickému útlaku.
Po pádu Berlínské zdi a ukončení produkce indiánských filmů se Gojko Mitić snažil vymanit z typového zaškatulkování. Věnoval se divadlu, kde exceloval například v roli Spartaka nebo v divadelním zpracování Přeletu nad kukaččím hnízdem, za což sklidil velký úspěch u kritiky.
Jeho nejslavnějším divadelním angažmá se stala role náčelníka Vinnetoua na letních divadelních hrách Karla Maye (Karl-May-Spiele) v německém Bad Segebergu, kde v roce 1992 převzal štafetu po Pierru Briceovi. Tuto roli hrál až do roku 2006 a i zde se setkal s obrovskou popularitou a stal se rekordmanem v počtu odehraných sezón.
Ještě v roce 2016, kdy mu bylo šestasedmdesát let, si zahrál ve filmové minisérii Vinnetou: Nový svět, kde se objevil v roli Vinnetouova otce, náčelníka Apačů Inču-čuny. V žádném filmu ale samotného Vinnetoua nehrál, přestože - zřejmě díky úspěšným divadelním rolím - jej neminul přídomek „Vinnetou Východu“.
Gojko Mitić, který žije trvale v Berlíně, se stále objevuje ve filmech a televizních seriálech, i když už ne v rolích indiánů. Zahrál si například v německém seriálu Kriminálka Hamburk nebo ve filmu Balkánská hranice (2019). I ve vysokém věku zůstává aktivním a poměrně uznávaným hercem. Ale jeho image hrdinného indiánského náčelníka zůstává stále aktuální, byť hlavně v povědomí dnes už dospělých pamětníků.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gojko_Miti%C4%87
https://www.csfd.cz/tvurce/2320-gojko-mitic/prehled/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/gojko-mitic-herec-vinnetou-indian-film-western-jugoslavie.A250610_174142_lidicky_vals
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lex_Barker
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tekumseh_(kniha)
