Článek
Nosova tvorba nikdy nebyla tak hluboká jako třeba ta od Vladimíra Merty, nebyla tak poetická, jako nejlepší písně Jaromíra Nohavici, nenavazovala tak dokonale na lidovou poetiku jako písničky Jaroslava Hutky ani v ní nebyl tak seriózní vzdor jako u Karla Kryla. Ale od každého v ní bylo něco a Pepa Nos patřil rozhodně k nejoriginálnějším písničkářům. Jeho humor byl mírně ujetý, jeho vážnější texty nebyly nijak složité, ale dávaly jasné poselství, posluchač je nemusel přehnaně rozklíčovávat a přesto jej oslovily.
V doprovodném textu na album Země je kulatá napsal klasik mezi českými hudebními kritiky Jiří Černý: „Že ve své politické přímočarosti navazuje trochu na Kryla, to jsem Nosovi řekl soukromě. Tři roky před Chartou a dávno před Nohavicou a Dobešem, dokonce i dřív, než se ve svých textech zcela zpolitizoval Jaroslav Hutka, byl Nos sršatý až to bralo dech. Dala se mu vytýkat jednostrunnost, rýmovnický infantilismus na hranici humpoláctví; nevybíravost zbraní při útocích na posluchačské bránice – ale když jeho to všechno tak ukrutně bavilo!“
A na stejném místě také zavzpomínal: „Poprvé jsem ho viděl v létě 1974 v Českém Krumlově. (Pak už ten festival folkařů zrušili, ale nejen kvůli Nosovi.) ‚Doslova mě zvedl Josef Nos,‘ napsal jsem do Melodie č.11, 'nejdřív podobností s Dlouhým bidlem z Bratrstva kočičí pracky, potom nevídaným rozkročeným posedem a zlostně náruživým stylem hry na kytaru a nakonec svými výsměšnými popěvky proti měšťáctví, zápecnictví a unylosti. To už není talent, to je kus hotového stylu, navazujícího na nejlepší české předchůdce, ale přece ojedinělého…'“
Pepa Nos (nar. 1949) začal psát písničky v pubertě, veřejně vystupoval od roku 1974. Zásadní v jeho písničkářské dráze nepochybně bylo, když se mu podařilo v Ostravě vyhrát soutěž O ptáka Noha. Tento ročník pořádal jeden z nejvýraznějších folkových pořadatelé Milan Kaplan, pozdější organizátor významného festivalu Folkový kolotoč, na kterém se o několik let později objevil poprvé Jaromír Nohavica. Kaplan pořádal Ptáka Noha pro písničkářské sdružení Šafrán, které bylo hlavním organizátorem soutěže a v jejím rámci zavedení tvůrci typu Hutky, Merty nebo Třešňáka hledali mladší talentované kolegy.
Pepa Nos byl ovšem nezvladatelný, nejenže jeho pódiový projev byl značně neortodoxní (jak o tom ostatně psal Jiří Černý), ale také si nebral žádné servítky. V roce 1982 dostal první zákaz veřejné písničkářské činnosti a byl souzen pro tradičně vykonstruovaná obvinění, která používala totalitní moc proti nepohodlným, tzn. např. nedovolené podnikání nebo příživnictví. V roce 1984 dostal dva roky s podmínkou na pět let, o rok později byl obvinění zproštěn.
Po sametové revoluci se ukázalo několik skutečností, kvůli kterým se Nosova politická minulost diskutovala. Státní bezpečnost jej vedla v „kolonce“ kandidátů tajné spolupráce, měl krycí prý jméno Trubadúr. Někteří kolegové z tehdejšího Šafránu zveřejnili doklady o tom, že na schůzkách s estébáky Nos skutečně vypovídal, ten se ale opakovaně soudil s médii, která tyto informace přinesla (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny), a tyto spory vyhrál. Vše se odehrávalo v letech 2004 až 2008.
Jestli je to jakousi ukřivděností po těchto sporech, nebo něčím jiným, to těžko někdo posoudí. Jisté ale je, že Pepa Nos se začal politicky angažovat, a to vždy na poněkud pochybných okrajích politického spektra. V roce 2002 jej například strana Pravý blok, kterou vedl kontroverzní bývalý disident Petr Cibulka, prezentovala jako kandidáta na prezidenta republiky.
V dalších letech prošel neúspěšně mnoha dalšími kandidaturami, například do Poslanecké sněmovny PČR, Evropského parlamentu a roku 2018 se pokoušel dostat do Senátu PČR v barvách Okamurovy SPD. Od roku 2022 je aktivní na protestních akcích vedených jednou z nejkontroverznějších postav české politické scény Ladislavem Vrabelem. Nestraní se ani „hudební společnosti“ nechvalně známého Tomáše Ortela, se kterým podniká společné koncerty.
Pepa Nos Veřejně prezentuje své extrémně kritické a často nenávistné postoje a názory na homosexualitu, liberální politiku, islám, Evropskou unii či válku na Ukrajině, kde podporuje agresora, tedy Ruskou federaci. Jeho současný duševní rozhled nejlépe vystihují jeho webové stránky. Pro ukázku volně šiřitelnou v médiu, které nevyužívá vulgarit, je sem občas velmi těžké zajít, nicméně alespoň jedna pro ilustraci:
„Po vítězství Ruska budou všichni jeho nepřátelé deportováni na Sibiř bez možnosti utéct. Veškerý jejich majetek a peníze jim budou zabaveny a nebude jejich ani oblečení, které budou mít v té době na sobě. PŮJDOU NE DO LÁGRŮ, ALE DO PŘEDEM POSTAVENÝCH SÍDEL ABY SIBIŘ OBYDLILI A TAM PRACOVALI. amen, óm, staniž se, budiž, jesť.“
Taková přání v současné době veřejně prohlašuje někdejší protikomunistický protestní zpěvák, písničkář, blízký sdružení Šafrán, lektor jógy, učitel angličtiny a francouzštiny, interpret písní Boba Dylana, zhudebňovatel poezie Rudyarda Kiplinga, Františka Gellnera nebo Jaroslava Durycha… Smutný příběh.
Zdroje:
https://www.pepanos.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pepa_Nos
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Kaplan
Země je kulatá (Multisonic 1990, sleeve note Jiřího Černého)
