Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jediné sváteční šaty Mikuláše doprovázely až do smrti v sovětském gulagu

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Ludevít Végh (se souhlasem)

Pan profesor přede mne položil starou fotografii, kterou získal na základě pátrání po bratrovi.

Osud bratra jako balvan tížil na srdci. To byl jeden z důvodů, proč mi pan profesor Ludevít Végh svůj životní osud svěřil. V naději, že až bude zveřejněn, rozeběhne se pátrání v širším měřítku.

Článek

Svůj omyl poznal příliš pozdě

Léta plynula. Ludevít Végh nepřestával vyvíjet úsilí, aby se o tragickém osudu svého bratra Mikuláše dozvěděl víc. Jednoho dne v redakci zazvonil telefon.

Děkuji! bylo první slovo, které jsem uslyšela.

„Děkuji, že jste první můj příběh sepsala a zveřejnila. Váš článek se stal impulzem pro další pátrání.“

V hlase pana profesora se mísila radost s obrovským žalem.

„Přijeďte ke mně domů. Rád bych vám něco ukázal.“

Opět jsme seděli v útulném obýváku. Pan profesor přede mne položil starou fotografii. Pohlédla jsem do smutných očí mladíka, který na ní byl zvěčněn. Tolik věřil v lidství a v Sovětský svaz. Svůj omyl však poznal příliš pozdě.

„Dokumenty, které objevil historik Jan Dvořák a tlumočnice Jiřina Dvořáková v letech 2012-2014 v ukrajinských a ruských archivech, odhalily, že bratr v roce 1942 zahynul v gulagu v uralském městě Solikamsk. Získal jsem i dopisy, které bratr psal. Prosil v nich rodinu o jídlo. Jako Žid Mikuláš doma studovat nemohl. Proto chtěl do Sovětského svazu. Jenže místo vysokoškolské posluchárny skončil v gulagu. Měl na sobě sváteční šaty – jediné sváteční šaty, které mu daroval otec. A ty ho doprovázely až do smrti.“

Jeho osud odhalili historici Ústavu pro studium totalitních režimů, když v archivech pátrali po obětech sovětských represí. Sdělovací prostředky o tom přinesly poměrně podrobné zpravodajství.

„Po jistém hledání se nám nakonec podařilo v Užhorodě ten spis najít,“ konstatoval historik Jan Dvořák (2. listopadu 2014, ČT24).

„Dvacetiletý Mikuláš Végh byl Žid. Studium v Brně musel kvůli válce ukončit a vrátil se domů do Košic. Tam mu kvůli židovskému původu hrozil pracovní tábor. Jeho snem však bylo vysokou školu dodělat. A protože během svých studií na Moravě začal sympatizovat s levicovým hnutím, věřil, že v Sovětském svazu se mu to podaří. … Jeho plány skončily… Byl zatčen několik set metrů za hranicemi sovětskými pohraničníky a okamžitě převezen do nejbližší věznice.“

Slova Jana Dvořáka dokreslují neradostný Mikulášův osud. (LN 28. září 2014)

„Dne 26. září 1940 byl poblíž vesnice Vyšný Studený, která se nacházela u tehdejší maďarsko-sovětské hranice, při jejím přechodu zadržen sovětskými pohraničníky.

Nejprve byl vyšetřován ve Skolje, kde již 2. října 1940 zdejší vyšetřovatelé rozhodli, že bude vzat do vazby. V lednu 1941 se nacházel již ve věznici ve městě Stryj, kde až do dubna 1941 pokračovaly jeho výslechy. Obvinění vznesl prokurátor drohobyčské oblasti 16. května 1941.

Již několik měsíců před odsouzením, od října 1941, se nacházel ve vazbě ve věznici v Molotovu (dnes Perm) na středním Uralu, kde byl pravděpodobně vězněn i v dalších měsících. Zemřel 8. června 1942 v Solikamsku na Urale v KOLPu - tranzitní věznici táborového komplexu Usollag, kde vězni čekali na přepravení do dalších táborů. Oficiální příčinou smrti byl zápal plic.“

S fakty se smířit nedokázal

Pan profesor držel v ruce bratrův snímek. V jeho tváři se zračil bezedný smutek a do jisté míry, možná pro někoho paradoxně, i určité ulehčení. Poznání, za jakých okolností a proč Mikuláš zahynul, pro něj bylo kruté. Na druhou stranu snad ještě horší byla roky trvající nejistota, co se s ním doopravdy stalo. Teď znal fakta. Přijal je jako nezvratitelná, leč smířit se s nimi nedokázal. Vnímal je rovněž jako nutnost soustavně připomínat dějinnou pravdu. Především jako varování před jejím opakováním pro generace, které přijdou po nás.

Proto také propagoval tři základní principy, jichž bychom se v rámci zachování historických skutečností a neopakovatelnosti minulosti měli držet.

1. Dějiny nefalšovat a historickou pravdu stále připomínat. Rozhodující jsou činy.

2. Veřejnou a záměrnou nacistickou symboliku chápat jako reminiscenci a propagaci

nacistické krutosti, jako bezohlednost vůči traumatům přeživších.

3. Historický dluh nesporně trvá.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz