Článek
Nedávno jsem byla nakupovat v našem menším supermarketu na sídlišti. Samoobslužné pokladny jsem v něm nainstalované zhruba půl roku a přiznám se, že pokud to není nezbytně nutné, vyhýbám se jim velkým obloukem. Nevadilo by mi, že se musím „obsloužit“ sama, asi bych oželela i to, že se vyhnu sociálnímu kontaktu a neprohodím pár slov s prodavačkou, ale s čím už problém mám, je to, že zavedením samoobslužných pokladen došlo ke snížení personálu, což těm zaměstnancům, kteří zůstali, v konečném důsledku přineslo mnohem více práce. A také mi vadí, že tyto pokladny jednoduše stále nefungují – nezažila jsem snad jeden jediný nákup, kdy by od samoobslužných boxů někdo zoufale nevolal, že to zase nejde.
Fronty a zoufalost lidí
Při posledním nákupu jsem se proto opět zařadila do fronty u jediné pokladny, kterou obsluhovala živá prodavačka a snažila se nevnímat zoufalost lidí nakupujících bezkontaktně. Ale nešlo to. Než totiž prodavačka obsloužila jednoho člověka u klasické pokladny, odbíhala minimálně dvakrát v průběhu markování k samoobslužné pokladně, odkud se ozývalo zoufalé či vzteklé volání o pomoc a majáčky u pokladen blikaly jako o život.
Přede mnou stáli ve frontě čtyři lidé, za mnou už jich bylo odhadem deset. Všichni nervózně přešlapovali a pozorovali prodavaččino zoufalé pobíhání mezi několika pokladnami. S každým odběhnutím se omlouvala, s přiběhnutím ještě více. Bylo na ní vidět, jak už má všeho dost. Do toho si samozřejmě někteří zákazníci ve frontě neodpustili hlasité brblání a dávali průchod svým myšlenkám, které se rozhodně nenesly v pozitivním duchu. Přesto se však pro bezkontaktní nakupování nerozhodl nikdo a všichni dál poslušně stáli ve frontě.
Když nefungují pokladny, neplatím
Řada na mě přišla po deseti minutách, mezitím paní prodavačka naběhala několik desítek, nebo dokonce možná stovek metrů sem a tam, chvílemi mi přišlo, že má slzy na krajíčku. Snažila jsem se trochu zlehčit situaci a povzbudit ji, načež mi jen odpověděla, že už na to nemá, že jí docházejí síly. Paní ve věku 55+, která v obchodě dělá celý život, se najednou z pokladní změnila v supermana, který má spasit celý obchod. „Víte, to že tady za směnu naběhám několik kilometrů, to bych ještě zvládla. Ale ani si neumíte představit, jak jsou někteří lidi sprostí. Ty nadávky, které si tady vyslechnu, to se nedá ani reprodukovat. Kráva je vlastně to nejmilejší, co tu slyším,“ stěžuje si. „A to mi ještě sáhli na plat, nedostala jsem prémie, protože jsem prý pomalá,“ dodává zoufale. Je mi jí opravdu líto.
Během mého nákupu odbíhá jen jednou, než ale nandám věci do tašek, slyším, jak zoufale volá od jedné červeně blikající pokladny. „Paní vedoucí, paní vedoucí, pojďte sem, tady už zase někdo nezaplatil.“ Všichni zpozorní a čekají, co se bude dít. Za chvíli přibíhá paní vedoucí, mohla by být dcerou dané paní, a začne pokladní tepat, jak je možné, že si to neuhlídala. Vedle mě se najednou ozve přibližně 20letý muž, že to je jeho nákup. „Zkoušel jsem to na dvou pokladnách, ani jedna nefunguje, já fakt nemám čas tady čekat, až se ty pokladny vzpamatují, pospíchám. Když nejste schopni zajistit, aby fungovali, tak to prostě platit nebudu,“ objasňuje se značným naštváním v hlase.
Vedoucí na něj začne křičet jako na malého kluka a všichni jen sledují, co se bude dít. Vymění si mezi sebou několik názorů, přičemž pravdu mají svým způsobem oba. Nakonec mladík za pomoci paní prodavačky svůj nákup úspěšně zaplatí a bez pozdravu odchází. Mezi zuby jen utrousí, že sem už se opravdu nevrátí.
Paní prodavačka ještě dostane důrazné upozornění od vedoucí, že tohle už se nesmí opakovat a odchází zpět na své místo u pokladny, aby ani ne po půl minutě znovu běžela k té samoobslužné. Opouštím prodejnu se smíšenými pocity a je mi tamních zaměstnanců opravdu líto. Přemýšlím nad tím, kam ten svět spěje, a jestli je tohle opravdu to, co chceme a potřebujeme. Já každopádně nadále zachovávám svůj postoj a na samoobslužné pokladny chodit nebudu – raději si počkám ve frontě, nechám se obsloužit prodavačkou a při té příležitosti se jí pokusím zpříjemnit den alespoň pár milými slovy, poděkováním a úsměvem.
