Článek
Čím hezčí jarní dny jsou, tím více cyklistů se všude objevuje. Na cyklostezkách se to jezdci na bicyklech jen hemží, bohužel ale nechybějí ani ve městech či na frekventovaných silnicích.
Já jedu, kdo je víc
Hned na úvod bych ráda uvedla na pravou míru, že byť je mým hlavním dopravním prostředkem auto a za volantem strávím spoustu času, jsem i aktivní cyklistka. Avšak v porovnání s tím, co zažívám v poslední době na silnicích, jsem cyklistka, která nechce hazardovat se svým životem a už vůbec se nechce stát dobrovolnou dárkyní orgánů. O mnohých cyklistech, které dnes a denně potkávám na silnicích, se to ale říct nedá.
Letos mám pocit, že se na silnice vydali buď ti, kteří sedí na kole poprvé v životě, nebo musí být nějaké erupce na slunci… Toto jaro totiž zatím vede kategorie „já jedu, kdo je víc“.
Na kole se hezky povídá, po tmě je to větší romantika
O tom, že vyrazit na kolo ve více lidech může být skvělý společenský zážitek, letos rozhodně nepochybuji. Cyklistů, kteří si vyrazí na silnice „popovídat“, totiž potkávám opravdu dost. Jet vedle sebe ve dvou je asi novým standardem – a ještě se k tomu čílit na předjíždějící řidiče je takovým malým bonusem. Protože co nás má kdo předjíždět, když jsme si jízdní pruh na silnici zabrali my, že… Pokecat si prostě někdy musíme…
A kromě klábosení máme rádi i romantiku – a tak se vydáváme do světa bez světel, protože za šera je to pak větší dobrodružství. A jestli nás řidiči nevidíš, holt si budeš muset zajít na oční…
Ale abych nekřivdila všem – vedle nesvítících a normálně svítících cyklistů existuje i další kategorie, a to ti, kteří zase svítí a blikají tak extrémně, že řidiče dokonale oslní…
Děti si to lépe užijí vzadu
Asi bych byla schopna spoustu „přestupků“ i přehlédnout, nad některými mávnout rukou, nebo si pomyslet něco o tom, že jsou to jejich životy, se kterými hazardují, tak ať si s nimi nakládají, jak chtějí, hlavně ať je nesrazím já… Ale to, co se alespoň u nás ve městě v poslední době stává trendem v cyklistice, už moje hlava nepobírá.
Představte si modelovou situaci – rodiče a dvě děti. Jede máma, jede táta, jedou děti… Možná by to byla hezká říkanka do slabikáře, na silnici to ale moc veselé není. Milí rodiče, opravdu vám přijde normální nechat jet své potomky, kteří jsou mnohdy vůbec rádi, že se na tom kole silou vůle udrží, jako poslední? Opravdu vám nevadí, že za vámi kličkují jako zajíci a pravděpodobnost, že vjedou nebo spadnou pod předjíždějící auto je opravdu vysoká?
Cyklistice zdar, ale rozum nenechávejte v kapse
Je jistě chvályhodné, že se i příležitostní cyklisté naučili nasadit si helmu a myslí na svou bezpečnost při pádu. Nebylo by ale od věci, aby přemýšleli také o svém chování na silnici a uvědomili si, že opravdu nepatří jen jim. Že jsou na ní i jiní účastníci provozu, že osobák to možná ubrzdí, ale náklaďák či autobus to má přeci jen trochu složitější… Že je fajn, že podporují děti ve sportu, ale že by přeci jen možná bylo lepší vzít je někam, kde není provoz, nebo je alespoň mít na dohled před sebou… A že prostě zdraví je to nejdůležitější, co mají, tak by si ho měli hlídat.
Omlouvám se tímto všem slušným cyklistům, kteří se na silnicích chovají ohleduplně, a žádám všechny ostatní – vzpamatujte se! Přijít o to nejcennější, co máme, je bohužel někdy snazší, než si dokážeme představit…
