Článek
Na začátku května jsem byl pracovně v Ankaře v rámci výukového programu Erasmus+. Byla to moje první návštěva v tomto městě, takže jsem si udělal jen základní představu. Protože jsem povoláním vysokoškolský pedagog, historik a religionista, zajímal jsem se o dějiny náboženství a islám ve veřejném prostoru.
Zastavil jsem se v jedné z největších místních mešit v postavených v osmanském stylu, prozkoumal zajímavé mauzoleum Mustafy Kemala Atatürka, vystoupal na městský hrad a v neposlední řadě se zastavil v rozsáhlém Muzeu anatolských civilizací. Díky mým průvodcům ze spolupracujících univerzit jsem poznával historické krásy centra města i jeho životem pulzující moderní čtvrti. Pro mě je Ankara kaleidoskop, který se skládá z mnoha sklíček. Dohromady pak dávají pestrobarevný obraz.
První sál etnografického muzea byl věnovaný řezbám.
Další zastávkou za poznáním byla krásná budova Etnografického muzea. Počasí jsme pro naši návštěvu měli skvělé, takže jsme mohli obdivovat zajímavou architekturu. Pokud máte čas a chuť můžete vyrazit s námi. Doporučuji nezapomínat na opalovací krém a pitný režim. Sice nejsme u Černého nebo Středozemního moře, ale i tak si vás sluníčko najde.
Úkolem Etnografického muzea v Ankaře bylo zkoumat dějiny národa, shromažďovat různorodé doklady kultury a v rámci svých expozic vzdělávat návštěvníky. Když to srovnáme s podobně vzniklými národními muzei, není to na první pohled nic překvapivého. Jak ale za chvíli pochopíte, moje očekávání se přesto zcela nenaplnila.
Místnost pro umělecky ztvárněné písmo.
Impozantní budova byla postavena ve letech 1925-1926 podle návrhu architekta Arifa Hikmeta Koyunoğlu. Na konci května 1928 již bylo vše připraveno pro návštěvu afghánského krále Amanulláha Chána, která byla příležitostí pro slavnostní zahájení provozu. Pro širokou veřejnost však bylo muzeum otevřeno až v červenci 1930.
V podobných institucích jsou vstupní prostory koncipovány jako místo pro nákup vstupenky a rozhodnutí, kterým směrem se vydáte při prohlídce. Tady je to podobné, není potřeba si kupovat lístek dopředu online. Jako obvykle moji průvodci využili slevu díky speciální kartě pro kulturní akce a já jako cizinec zaplatil plnou cenu.
Krásné ilustrace na stránkách knih.
V Etnografickém muzeu v Ankaře ale najdete ve vstupních prostorech památku na mauzoleum. Souhlasím s tím, že na první pohled je to něco neobvyklého. Na druhou stranu se tu setkáte s velkým reliéfem muže, jeho zpodobnění je nejen v Ankaře všude možně. Pravidelní čtenáři mého blogu již tuší, návštěvníci Turecka již uznale pomrkávají a studenti evropských dějin 20. století jsou si zcela jistí. Správná odpověď je jen jedna: Mustafa Kemal Atatürk.
Sál zaměřený na výzbroj a výstroj.
Od 10. listopadu 1938 do 10. listopadu 1953 se totiž budova stala dočasnou hrobkou prvního tureckého prezidenta. Proto je vstupní část dodnes symbolicky upravena jako připomínka tohoto období. Na okolních stěnách najdete panely se základními informacemi, a hlavně se spoustou zajímavých fotografií o jeho životě, smrti v Istanbulu a prvotním uložení jeho ostatků v Ankaře. Po jejich přenesení do památníku Anıtkabir bylo Etnografické muzeum v roce 1956 znovu otevřeno pro veřejnost.
Musím se přiznat, že jsem byl opravdu nadšený z parkové úpravy bezprostředního okolí, výhledu na město, reprezentativního exteriéru budovy i zmiňovaných vstupních prostor. Po tom všem jsem mohl konečně věnovat pozornost samotným expozicím. Jak už jsem naznačil, očekával jsem klasické etnografické muzeum, jako jsem třeba několikrát navštívil v mém oblíbeném Sarajevu. Proto jsem byl ale trochu překvapený ze současného pojetí stálé výstavy v Ankaře.
Pestrobarevná keramika v mnoha podobách.
Procházel jsem se devíti sály, které nabízely spoustu zajímavých artefaktů. Nejprve jsem obdivoval umělecké předměty ze dřeva pocházející již ze seldžuckého období. Jednalo se o řemeslně zpracované dveře, niku ukazující modlitební směr k Mekce (mihráb) nebo kazatelnu z mešity (minbar). Další sál byl zaměřen na mystický islám (súfismus) a nejen pro Ankaru klíčovou osobnost, kterou byl Hacı Bayram-ı Veli. Následovala moc krásně prezentovaná sbírka rukopisů a kaligrafií. Protože mě zajímá islámské umění a architektura, byl jsem naprosto nadšený. Ale už tady se mi neustále vracela jedna trochu znepokojivá myšlenka.
Rekonstrukce reprezentativního pokoje ankarského domu.
Jiný sál byl věnován různorodým artefaktům spojeným s vojenstvím. Hned jsem si vzpomněl na moje posluchače z Univerzity třetího věku. Přesně tohle bylo tématem našeho posledního setkání v rámci kurzu o Osmanské říši. Po místnosti plné krásných dlaždic a slavného porcelánu jsem konečně narazil na něco, co mi alespoň trochu připomnělo etnografický charakter navštíveného muzea. Šlo o rekonstrukci reprezentativního pokoje ankarského domu. Hned jsem si vzpomněl na podobně koncipovanou výstavu Zemském muzeu Bosny a Hercegoviny v Sarajevu. Jenže tam se jednalo o celý dům, který byl vkomponován do budovy od českého architekta Karla Paříka.
Sbírka kovových nádob byla velmi zajímavá.
Poslední část byla věnována kamenině, předmětům z kovu a historickým ukázkám krásných koberců. Pak už byly jen zavřené dveře a nápis oznamují probíhající rekonstrukci posledních dvou místností. Zřejmě tam se původně vystavovaly šperky a oděvy, což trochu vysvětluje pocit určité nejistoty, který mě doprovázel po celou návštěvu. Je to pořád ještě etnografické muzeum? Viděl jsem mnoho zajímavých předmětů, které více méně souvisely s islámským uměním. Čekal jsem ale doklady lidové kultury a ty jsem ve stávající podobě expozic moc nenacházel. Mimochodem nebyl jsem v tu chvíli jediný, kdo měl z celkového pojetí podobný dojem.
Seldžucké umění je moje srdeční záležitost.
Pokud by nad hlavním vstupem byl nápis Muzeum islámského řemesla, bylo by mi to všechno hned jasnější. Určitě se příští rok zajdu podívat na dokončenou část výstavy, abych si udělal lepší představu. Navíc mě čeká návštěva sousední budovy, která vznikla ve stejné době, na příkaz stejného prezidenta a podle návrhu stejného architekta. Snad v „Ankarském státním muzeum malby a sochařství“ najdu to, co na svých webovkách slibují a co si představuji.
Bylo takové líné a horké odpoledne.
Už jste byli někdy v Ankaře? Jezdíte do Turecka pravidelně, nebo se tam teprve chystáte? Děkuji za Vaše komentáře pod mým blogem. Rád je využiji při další návštěvě.
