Článek
Dne 17. dubna letošního roku se v informačním systému IPPC provozovaném Ministerstvem životního prostředí České republiky objevila zpráva, že Rada EU dne 12. dubna 2024 schválila mj. aktualizovaná pravidla pro zlepšení ochrany životního prostředí, a to na základě dohody s členskými státy o revizi směrnice o průmyslových emisích (IED) č. 2010/75/EU. Revize této směrnice byla schválena dne 12. března 2024 Evropským parlamentem.
Tato směrnice vstoupí po následném podepsání a vyhlášení v Úředním věstníku EU v platnost dvacátým dnem po vyhlášení. Nová pravidla pak mají zajistit lepší ochranu lidského zdraví a životního prostředí tím, že by mělo dojít ke snížení škodlivých emisí z průmyslových zdrojů a současně k podpoře zvýšení energetické účinnosti, zlepšení oběhového hospodářství a dekarbonizaci.
Od data platnosti budou mít členské státy EU, tzn. i Česká republika, lhůtu až 22 měsíců na to, aby ustanovení směrnice začlenily do svých vnitrostátních právních předpisů. V případě ČR se jedná o zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění. Do jeho režimu spadají největší průmysloví a zemědělští znečišťovatelé, přičemž revize evropské směrnice předpokládá jejich rozšíření i na další činnosti, jako např. těžba rud nebo např. chov krav při překročení limitní hodnoty. Rovněž lze předpokládat, že účely tohoto zákona, tj. dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění, zůstanou zachovány a budou pouze upřesněny v duchu revize směrnice IED.
S ohledem na negativní zkušenosti s přístupem některých českých provozovatelů k účelům zákona č. 76/2002 Sb., kdy např. provozovatel Cementárny Prachovice se snažil tvrdit v souvislosti s požadavkem na vydání dvojnásobného emisního limitu pro TOC (celkový uhlík), že se ho požadavek zákona na omezování znečištění netýká, je žádoucí doslovně ocitovat stávající znění článku č. 1 evropské směrnice – cit.: „Tato směrnice stanoví pravidla týkající se integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku průmyslových činnosti. Stanoví rovněž pravidla, která mají vyloučit, anebo pokud to není proveditelné, snížit emise do ovzduší, vody a půdy a předcházet vzniku odpadů, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.“ Revize této evropské směrnice do tohoto ustanovení pouze doplňuje následující požadavky: zlepšovat účinnost využívání zdrojů a podporovat oběhové hospodářství a dekarbonizaci.
Revize směrnice č. 2010/75/EU je velmi rozsáhlá (obsahuje zhruba 150 stran) a z tohoto důvodu se tento článek soustředí pouze na problematiku obtěžujícího zápachu. Předmětná revize evropské směrnice doplňuje v čl. 12 povinný obsah žádosti o vydání integrovaného povolení, a to jednak v písm. c) následujícím způsobem: „zdrojů emisí ze zařízení, včetně zápachů;“ a dále pak v písm. f): „povahy a množství předpokládaných emisí, včetně zápachu, ze zařízení do jednotlivých složek životního prostředí, jakož i určení významných účinků těchto emisí na životní prostředí.“
V rámci transpozice revidované směrnice č. 2010/75/EU by mělo být provedeno doplnění emisí pachových látek vedoucích k obtěžujícímu zápachu i do našeho zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění. Tzn., že zařízení spadající do režimu tohoto zákona, tj. největší čeští průmysloví a zemědělští znečišťovatelé, se budou muset případně v budoucnu vypořádat s problematikou zápachu, pokud produkují nadměrné množství emisí pachových látek, neboť i na znečištění pachovými látkami se bude vztahovat základní požadavek tohoto zákona, tj. omezovat znečištění.
I když výše popsaná aktualizace evropské směrnice nepožaduje stanovení emisního limitu pro pachové látky a jeho dodržování, pokud však bude mít množství vypouštěných pachových látek kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí, měla by i naše legislativa zajistit monitoring emisí pachových látek. Krokem k lepšímu je již ta skutečnost, že provozovatelé se budou muset v žádostech o integrované povolení, resp. v žádostech o jejich změnu vypořádat se specifikací případných emisí pachových látek.
Problematika zápachu byla z české legislativy vypuštěna někdy před dvaceti lety, i když zápach kolem celé řady zdrojů zůstal a stal se pro okolní obyvatelstvo každodenním strašákem. Popřípadě došlo k jeho dalšímu výskytu v okolí jednotlivých zdrojů v důsledku technologických změn, a to povětšinou změnou surovin. Jinak problematika zápachu je velmi složitá a může mít celou řadu podob.
Příběh první – nerespektování zápachu při pořízení nemovitosti.
Výskyt obtěžujícího zápachu může být významným impulsem k prodeji nemovitosti. Pokud kupující podceněním předběžné opatrnosti nevezme v potaz riziko zápachu nebo i jiných emisí, může za příznivou cenu koupit nemovitost obklopenou malebnou a pohádkovou přírodou. Jednoho dne ho však s hypotékou na krku uvede do zoufalé reality neskutečný zápach.
Vcelku jiný průběh může být spojen s výstavbou nové nemovitosti někde na venkově. S ohledem na výskyt obtěžujícího zápachu např. z nedalekého zemědělského zařízení bývá cena pozemku velmi příznivá, až lákavá. Blízký zdroj produkuje zápach při koupi pozemku a následně i v celém období výstavby. Stavebník jej však neřeší, neboť nekupte to, když byl ten pozemek tak neskonale levný. V okamžiku, kdy stavbu zkolauduje, je však zápach na světě a nový obyvatel dané obce začne svými stížnostmi na výskyt obtěžujícího zápachu bombardovat všechny úřady včetně ČIŽP. Marně a může si při osobních návštěvách sebou na úřady vodit celý houf dětí. Prostě neměl stavět v blízkosti pachového zdroje. Tj. jako když postaví nový dům v záplavovém území, který je pak při každé větší vodě vystaven povodním.
K doplnění tohoto případu, který by bylo možno charakterizovat jako dobrovolné naběhnutí na vidle, je nutno uvést, že se nevztahuje na případy, kdy nemovitost byla pořízena ještě před výskytem obtěžujícího zápachu. Jak bylo uvedeno výše, k tomu může např. dojít v důsledku surovinové skladby nebo jinou technologickou změnou.
Případ druhý – smrdíme, ale nechceme
Vzhledem k tomu, že zařízení Slévárna šedé litiny provozované v Brně společností Slévárna HEUNISCH Brno, s.r.o. spadá do režimu zákona č. 76/2002 Sb., tj. do režimu integrované prevence, bude se revize evropské směrnice 2010/75/EU týkat i tohoto zařízení, byť první kroky k omezení obtěžujícího zápachu učinil již místně příslušný krajský úřad snížením emisního limitu TOC (celkový uhlík) na 50 mg/m3, tj. na třetinu původní hodnoty. Jeho rozhodnutí nejprve potvrdilo v odvolacím řízení MŽP a následně uspělo i při soudním přezkumu.
Jedná se o klasický příklad dopadů technologických změn, ke kterým konkrétně došlo v této brněnské slévárně v roce 2019. Od tohoto okamžiku obyvatele východní části Brna zahrnující mimo jiné Židenice a Líšeň opakovaně sužoval v okruhu zhruba 3 km nepříjemný a obtěžující zápach. Prostě v té části města, kam foukal od slévárny vítr.
Dotčení brněnští občané se snažili s provozovatelem slévárny najít řešení. Provozovatel slévárny se však rovněž klasicky zpočátku obviněním, že je zdrojem obtěžujícího zápachu, vehementně bránil. Krajský úřad dal však občanům za pravdu tím, že ztotožnil předmětnou slévárnu jako zdroj obtěžujícího zápachu a vydal příslušné rozhodnutí (viz výše). Od té doby pak provozovatel sděloval: „Smrdíme, ale nechceme.“ V současné době předmětné slévárně věnuje pozornost ČIŽP (v roce 2013 celkem 5 kontrol a letos již dvě), přičemž inspekce opakovaně konstatuje ve svých zveřejněných zprávách o kontrole porušení podmínek na úseku ochrany ovzduší.
Případ třetí – od nás ten zápach není, hledejte, odkud pochází
Obtěžující zápach, který trápil v letech 2017 až 2022 občany v okolí Cementárny Prachovice, má se zápachem ze Slévárny HEUNISCH Brno společné některé body. Za prvé byl neskonale obtěžující. Za druhé byl veřejností spojován s rostoucími emisemi TOC, byť tyto jsou řádově nižší než např. emise oxidů dusíku. Za třetí výskyt zápachu je spojen s technologickými změnami, tj. v případě Cementárny Prachovice spočívajících v používání suroviny s vyšším obsahem organických látek. Za čtvrté zápach se opět šířil ve směru větru.
Jinak přístup provozovatele Cementárny Prachovice byl opačný. Zpočátku totiž jeho kompetentní pracovníci sdělovali dotčené veřejnosti, že o výskytu zápachu vědí, ale že se ho cementárna snaží řešit. V průběhu období s výskytem obtěžujícího zápachu však došlo k zásadní změně přístupu k tomuto zápachu, kdy pracovníci cementárny začali tvrdit, že od nich obtěžující zápach nepochází a ať příslušné úřady včetně ČIŽP pátrají, odkud pochází.
V souvislosti s tím je nutno vzít v potaz mapy, které tvoří přílohu zprávy o kontrole zahájené ČIŽP dne 7. 10. 2021. Tyto mapové poklady byly zpracovány na základě terénních sledování výskytu zápachu prováděných ČIŽP a zachycují trajektorie výskytu zápachu v okolí areálu Cementárny Prachovice, a to včetně porovnání s aktuálními směry proudění vzduchu. Z mapových podkladů jednoznačně vyplývá, že obtěžující zápach se šířil ve směru proudění větru od komínu cementárny.
Souběžně s tím nechalo MŽP, aby ČHMÚ modelově vyhodnotilo jednak výsledky terénního pozorování inspekce a jednak stížnosti posílané občany. Co se týče inspekčních sledování vypracovaná studie potvrdila shodu terénních zjištění s matematickými modely. Podstatné je, že zpracování této studie zadalo MŽP a poskytlo jí inspekci pro její kontrolní činnost až po náležitém posouzení.
ČIŽP, která je přímo podřízena MŽP, měla takto ke studii ČHMÚ přistupovat, obzvláště pak s ohledem na skutečnost, že v případě svých pozorování se mohla opřít o záznamy ze svých terénních sledování. Z nepochopitelných důvodů však bývalý ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové porušil subordinaci a při ústním jednání u hejtmana Pardubického kraje konaném dne 17. ledna 2022 označil tuto studii ČHMÚ za neprůkaznou. Navíc jeho nepochopitelná „obhajoba“ zájmů provozovatele Cementárny Prachovice vedla až tak daleko, že jeho podřízení pracovníci při kontrole provedené dne 13. 11. 2022 konstatovali, že nebylo zjištěno porušení závazných podmínek provozu, ačkoliv v kontrolovaném období provozovatel cementárny více jak stokrát významně překročil závazný emisní limit TOC (celkový uhlík, mj. zahrnující i karcinogenní benzen).
Jak se Česká republika vypořádá s transpozicí aktualizované směrnice 2010/75/EU?
Kostky jsou vrženy. Zásadní revize evropské směrnice 2010/75/EU týkající se průmyslových emisí je na stole. Otázkou je, zda se s ní dokáže Česká republika vypořádat v legislativním procesu ve lhůtě 22 měsíců, tj. někdy do poloviny roku 2026. V souvislosti s tím, je nutno vzít v patrnost termín příštích parlamentních voleb, tj. podzim 2025. Tzn., zda se jí současná výkonná moc vůbec bude zabývat, či zda transpozici revidované evropské směrnice neponechá na příští vládě, které by na to pak zbylo pouze nějakých šest měsíců. Veřejnost však považuje otázku průmyslových emisí za závažnou, je případně připravena hned první následující den po skončení termínu zaslat Evropské komisi stížnost, pokud transpozice nebude schválena.
Významnou otázkou rovněž je, jak se česká moc výkonná ve spojení s mocí legislativní s transpozicí revidované směrnice nakonec vypořádá. Zda nevznikne ve prospěch provozovatelů další legislativní paskvil, a to i na základě toho, co příslušní lobbisti nadiktují státním úředníkům či poslancům. Ve hře je i skutečnost, zda Česká republika v oblasti stavu životního prostředí i nadále zůstane na chvostu EU.
Ohlášení plánované změny ze dne 10. 2. 2021 pro „Zařízení pro výrobu cementářského slinku“ (Cementárna Prachovice - opakovaná žádost o navýšení emisního limitu TOC na 80 mg/m3)
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPJNHPALC61 (Zpráva o kontrole zahájené dne 7. 10. 2021 - veřejně přístupná v systému IPPC)
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPJVHTKIULW Zpráva o kontrole provedené dne 13. 11. 2022 - veřejně přístupná v systému IPPC)
