Článek
Jarda Hájek sponzoroval rozhazovačnou hospodskou Helenu Novotnou dlouhodobě. Povětšinu času jako drobný sponzor. Avšak proti své vůli. Jardu Hájka totiž nadměrná konzumace alkoholických nápojů dokázala spolehlivě dostat do stavu značné opilosti, kdy přestal vnímat, co se kolem něj děje. Své myšlení pak omezil na rozhodnutí, zda si má objednat další pivo či zda se má jít domu prospat. Popřípadě, zda má někomu nadat do hnusných bolševiků.
V okamžiku, kdy hospodská Helenu Novotnou tím, jak vedla vyšenskou hospodu od deseti k pěti, postihly finanční problémy, začala zneužívat Jardovo zatemnění mozku ve stavu značné opilosti. Když Jarda Hájek dopil pivo, Helena na něj zpoza výčepního pultu houkla: „Jardo, dáš si ještě jedno pivo?“ Pokud se značně zmožený Jarda vzmohl na odpověď: „Jo,“ či pouze souhlasně kývl, vyrazila k němu pro prázdný půllitr, přičemž mu udělala na účtenku čárku za objednané pivo. Avšak, když mu za chvilku přinesla již natočené pivo, udělala na jeho účtenku další čárku. A tak Jarda Hájek platil za některá piva dvakrát a tím se stal nechtíc drobným sponzorem pomalu krachující hospodské Heleny.
Tím, jak se hospodaření ve vyšenské hospodě začalo postupně dostávat do červených čísel, musela Helena konat i další opatření. Pokud vyrazila se svým šipkařským týmem na nějaký turnaj či, když se nechala odvézt taxíkem do jiné hospody v sousedních obcích, aby si zde povyrazila z kopýtka, přestala na dobu své nepřítomnosti hospodu zavírat a za výčepní pult postavila starší dceru Pavlu. Tak se to dělo od Pavliných deseti let až do jejich dvanácti, kdy její máma dovedla vyšenskou hospodu definitivně na buben.
Dalo by se říci, že si dcera Pavla si osvojila do budoucna základy hospodských dovedností, jako je točit pivo, nalévat panáky a kasírovat. Problémem však pro případné budoucí uplatnění bylo, že i Pavla velice brzy začala vnímat kasírtašku jako kouzelný měšec. Prostě, když si chtěla koupit vyhlédnutou cetku, oblečení či pouze nějaký mls, vytáhla si potřebný obnos z kouzelného měšce.
Postupem doby, kdy se Novotní po prodeji bytu na krumlovském sídlišti Máj, tísnili v kamrlíku 1+1 nad vyšenskou hospodou, malá Pavla vypomáhala v lokále i v pátek a v sobotu večer. Dokonce se stávalo, že hospodská seděla v lokále u stolu, kde se bavila a dlouhými tahy kouřila jednu cigaretu za druhou, přičemž veškerou obsluhu nechala na Pavle. Ta zde nejen musela poslouchat hospodské oplzlé řeči, ale sama se často zapojovala do hovoru dospělých. Mnohdy i nevhodný způsobem.
Jednou tam v sobotu z pohledu Heleny Novotné vážený host byl sprostý na místní ženy. Ve vyšenské hospodě se objevil jednou za uherský rok, avšak zaplatil ten den za svou útratu pětistovku. Tak ho Helena vnímala jako váženého hosta. Stalo se, že se po zaplacení vrátil zpět do lokálu, kde pokračoval v další konzumaci alkoholických nápojů, ačkoliv již neměl ani floka. Jelikož však byl vulgární, dostal od jedné místní amazonky pravým hákem na bradu, až přepadl i z židlí na záda.
Po uklidnění situace, že se jedná o velice vzácného hosta, se Helena dál bavila vpředu u stolu a Pavla v průběhu obsluhování hostů, chodila za oním váženým hostem, který na svou další konzumaci nakonec již neměl peníze, a neustále ho popichovala. Tu k váženému hostu prohodila: „To víte, to jsou Višeňáci,“ aby za chvíli pokračovala s další uštěpačnou poznámkou: „Oni tady nikoho cizího nesnesou.“
Tak to šlo po celý večer, až těsně před půlnocí jeden host, který si tam v poklidu chtěl vypít třetí malé pivo, vstal a na adresu Pavly rezolutně prohlásil: „Podívej se, bude půlnoc, seber se a mazej nahoru do postele! Tady nemáš vůbec co dělat.“ Helena, když uslyšela něco o zakázané dětské práci, doběhla nahoru pro svého hromotluka Pavla. Ten pak onoho hosta nemilosrdně vyhodil po dvou malých pivech z hospody.
Tak to tedy chodilo ve vyšenské hospodě v dobách, kdy zde hospodařila jako hospodská Helena Novotná, neodvratně směřující k definitivnímu krachu. Pravdou, že místní jednoho hosta kdysi z hospody skutečně vypoklonkovali. Ale doopravdy jen jednoho. Byl jím tehdejší ředitel Správy CHKO Blanský les, který věděl, že v Českém Krumlově bude povolována výstavba rodinných domů pouze v katastru osady Vyšný a v souvislosti s tím vydíral místní Vyšeňáky slovy: „Když mně ten pozemek neprodáte, tak vám na oplátku ve Vyšném nepovolím již žádnou další stavbu,“ aby mu za hubičku prodávali vyhlédnuté pozemky, které pak za nějaký měsíc prodal zájemci o výstavbu stokrát dráž.
Co se týče vážených hostů, v tomto směru byla Helena Novotná naprosto krátkozraká. Upřednostňovala totiž okamžitý příjem, a tak pro ni byl vážený host, který tam sice přišel jednou za rok, ale měl útratu za pětistovku. Jaksi ve vztahu k oné vyšenské amazonce nebyla schopna pochopit a docenit, že ta tam přijde minimálně dvakrát za týden, povětšinou v pátek a sobotu, a pokaždé tam utratí po dvě stě korunách, tj. nějakých deset tisíc za rok.
V dobách, kdy vyšenská hospoda začala jaksi skomírat, Helena Novotná používala k podpoře vyšší konzumace alkoholických nápojů i další triky. Ale to už bylo pozdě bycha honiti. Opilcům, když dopili pivo, při odnášení prázdného půllitru přitiskla své čtyřky na zátylek, a teprve pak se zeptala: „Dáš si ještě jedno pivo?“
Jednou tam seděl u velkého stolu Radek Ptáček. Naproti němu seděla Radkova matka. V okamžiku, kdy Radek dopil pivo, Helena mu ve svém dobrém rozmaru přehodila pravou nohu přes rameno a k zátylku mu přitiskla svůj klín se slovy: „Už si, Radku, měl někdy za krkem ženské přirození?“ Helena se svým jazykem kanálníka použila zcela jiné slovo, ale to je jaksi nepublikovatelné. Radek, ač byl v podstatě jednoduchý člověk, ani na okamžik nezaváhal a pohotově odpověděl: „Jo, když jsem se narodil.“ A začal se své pohotové odpovědi hlasitě smát až z toho hýkal, jak to dovedl pouze on.
Prosperitě skomírající hospody však již nic nepomáhalo. Před Vánocemi 2006 byli Novotní začátkem prosince dlužni na nájmu jak za hospodu, tak i za byt nad hospodou již za dva měsíce. Rumcajs jim dal ultimátům, že pokud do konce roku dluh nezaplatí, budou se muset vystěhovat. Tenkrát ke své škodě zůstal v hospodě sám značně opilý Jarda Hájku. Helena s Pavlem do něj hučeli, aby si vzal u rychlých peněz půjčku padesát tisíc a čtyřicet jim do příštího září půjčil.
Nejen hučeli, ale telefonicky zavolali zprostředkovatele rychlých peněz, přičemž Jardu utáhli na vařené nudli, že si teda jako deset tisíc bude moci nechat. Tak se i stalo, V důsledku toho se Jarda Hájek stal sponzorem krachující Heleny Novotné. Další den, když trochu vystřízlivěl, rval si zoufalstvím vlasy. Ale už bylo pozdě. Prostě se upsal ďáblu rychlých peněz a musel jim platit nekřesťanské úroky. Oněch deset tisíc navíc z velké části propil u Heleny v hospodě, než v příštím březnu definitivně zkrachovala.
Finanční situace Novotných byla natolik zoufalá, že jí Pavel na začátek za února dohodl za úplatu dvaceti tisíc, že bude dělat dva týdny společnici vilnému důchodci v tuniské Džerbě. Rozumí se, že za chtivým penzistou šla i veškerá úhrada s tím spojená. Po návratu vše Helena prezentovala, že celou dobu, co byla v hospodě, neměla dovolenou, a tak si to podle ní ve vší počestnosti užila.
Avšak onen movitý důchodce, dával v budějovické kavárně k dobru jinou verzi. Že si to, povzbuzován Viagrou a předchozím studiem porna na internetu, taky pěkně užil. A to včetně opakované felace a pissingu. Dokonce mělo dojít i na vytoužený anální sex. Že tedy příští rok pojede do Dřerby znovu. Nikdo z nás tam s nimi nebyl. Tak těžko říct, kdo z nich podával pravdivou verzi.
Ani Helenin výlet do Džerby je od katastrofy nezachránil. Navíc koncem března naházel Pavel jako taxikář svému zaměstnavateli tržbu za celý víkend ve výši sedmdesáti tisíc do hracích automatů. Samozřejmě, že zcela bezúspěšně, a hlavně pak nenávratně. A tak se Novotní museli začátkem dubna pakovat a přestěhovali se i se svými dluhy do Českých Budějovic.
Jarda Hájek, který sice chlastal jako duha, chodil poctivě do práce. Známí jej přesvědčili, aby si vzal úvěr s normálními úroky u Komerční banky, kde měl i svůj účet a celý svůj závazek u rychlých peněz uhradil. Helena začala v Budějovicích pracovat jako servírka a Jarda Hájek za ní v září vyrazil připomenout jejich dluh. Do oné restaurace došel, dokonce tam narazil na Helenu, avšak po její otázce: „Jardo, co tady děláš?“ vyměkl a odpověděl: „Přijel jsem na kafe.“ Po vypití kávy se pak vrátil zpět do Vyšného a ještě několik let splácel svůj dluh.
V rámci vyprávění o dalších vyšenských figurkách a ale i místní zvěři, jsme dostali pomoci černobílé kočky Lízy k poslednímu vyprávění o Jardovi Hájků. Předchozí povídka kroniky osady Vyšný byla publikována pod názvem „Jak černobílá kočka Líza vyškolila hospodskou Helenu Novotnou.“
Jelikož dominantní postavou vyšenské kroniky je postava hyperaktivního Čáryfuka, potom poslední povídka čistě o Čárovi byla zveřejněna pod názvem „Zavřete oči. Čáryfuk odchází.“ Přitom ve všech zveřejněných povídkách jsou pak postupně vždy odkazy na všechny předcházející.
hospoda vyšný – Seznam.cz
