Hlavní obsah
Umění a zábava

Jardu Hájků dostal alkohol až do ambulance pro léčení závislostí

Foto: Mapy.COM

Tady Jarda Hájek dokončil sezení s lékařským specialistou pro léčení závislosti na alkoholu

Samotný život píše ty nejlepší příběhy. Stačí pouze klást slova na papír, přičemž na okraji osady Vyšný bývalo na sloupu přibito prkno s nápisem: „Vyšný d.c. – Úředníkům a policii vstup zakázán!“

Článek

Jardův osmý pobyt na záchytce měl pro něj dohru. A to i s ohledem na skutečnost, že se nechal do tohoto zdravotnického zařízení odvézt sám. Dva týdny poté dostal obsílku, že se má příští středu dostavit v deset hodin k MUDr. Karlu Blažkovi do českokrumlovské ambulance pro alkoholismus a jiné toxikománie. Jelikož Jarda Hájek nebyl žádný syčák, vzal si na ten den v práci dovolenou a po snídani vyrazil se značným předstihem směr Český Krumlov.

Pěšky, jak byl od dob školní docházky zvyklý. Sníh zvonivě křupal pod nohama a lednové slunce pomalu stoupalo nad obzor. Na Latrán dorazil těsně před devátou. Právě otvírali v hospodě U Dušků. Jarda si pro sebe řekl: „Jedno pivo nemůže škodit v jakémkoliv množství.“ A skutečně před desátou si stačil objednat ještě druhé. To však nedopil a houkl na výčepního: „Musím si skočit k lékaři. Za chvíli jsme zpátky, tak mi tam to pivo nech na stole. Já ho dopiju.“

Do ordinace k doktoru Blažkovi to neměl od Dušků daleko, a tak tam dorazil před desátou. Sednul si v čekárně, ale nikdo pro něj v deset nepřišel. Nelenil a zaťukal na dveře. Po chvíli vylezla sestra a Jarda na ní spustil: „Já jsem Jarda Hájek, Vyšný 46 a jsem tady pozvaný na deset hodin.“ Sestra se ho snažila uklidnit: „Pane Hájek, musíte chvíli počkat. Pan doktor tam řeší složitý případ matky s drogující dcerou. Mějte strpení. Pak vás zavolám.“

Jarda se však nechtěl nechat odbýt a začal se rozčilovat, až to bylo slyšet v ordinaci: „Já jsem ale pozvaný na desátou a kvůli tomu jsem si vzal v práci dovolenou. Navíc mám U Dušků rozpité pivo a padá mi na něm pěna.“ Sestra se po tom výpadu pouze vzmohla na odpověď: „Až to půjde, pane Hájek, tak vás zavolám.“ Rozezlenému Jardovi tedy nezbylo než čekat.

Do samotné ordinace se dostal až před půl jedenáctou. MUDr. Blažek místo odpovědi na jeho pozdrav spustil vyčítavě: „Pane Hájku, co nám to děláte? My vás pozveme do ambulance pro léčení alkoholismu a dalších závislostí, jelikož máte na záchytce domovské právo, a vy nám tady křičíte na sestru, že máte v hospodě U Dušků rozpité pivo a že vám padá pěna.“ Jarda se však nedal a na lékařovy výčitky reagoval slovy: „Ale to je pravda, pane doktore. Pěna mi tam na rozpitém pivu padá a navíc, až se po tom čekání tady vrátím k Duškům, můžu ho vylít, protože už nepůjde pít, jak bude teplé. Přitom dneska je jak křen.“

MUDr. Blažek při zmínce, že pivo U Dušků je jak křen, jaksi pookřál, ale pokračoval dál v úředním duchu: „Pane Hájku, neuvažoval jste někdy, že byste šel do léčebny v Červeném Dvoře na odvykací kúru, když jste na tamější záchytce jako doma?“ Jarda jeho otázku rezolutně odbyl: „Neuvažoval!“ a ihned vyrazil do protiútoku: „Pane doktore, běžte se tam léčit sám. Já chodím k Duškům jenom občas, ale vy jste tam pečenej, vařenej. To jste, pane doktore, zapomněl, jak jste tam před Vánocema začátkem prosince srkal svoje poslední pivo pomoci čajové lžičky?“

Po Jardových slovech dostal doktor Blažek tik do oka a poněkud nevrle se ho snažil usměrnit: „Ale, pane Hájku, teď tady řešíme vás a váš nezřízený sklon ke konzumaci alkoholu.“ Jarda se však nedal: „Pane doktore, mě o konzumaci alkoholu nepoučujte. Vy jste v ordinaci pro léčení alkoholismu jako kozel zahradníkem. Vždyť vy sám chlastáte jako duha.“ MUDr. Blažek po těchto pravdivých slovech vypoklonkoval Jardu rezignovaně z ordinace slovy: „Pane Hájku, s vámi je to marný. Můžete se klidně vrátit k Duškům, ať vám tedy nespadne pěna.“

Když však byl Jarda již mezi dveřmi, ještě za ním zavolal: „Pane Hájku, a opravdu je dnes v hospodě U Dušků pivo jak křen?“ Po kladné odpovědi ho pak požádal: „Tak mi tam, Jardo, drž místo. Já to tady dnes z důvodu zdravotní indispozice zavřu a ve mžiku dorazím za tebou.“ Jarda nestačil dopít U Dušků další pivo a už doktor Blažek seděl vedle něho.

Tak tam spolu svorně seděli. Nepoučitelný alkoholik Jarda Hájek a lékařský specialista na léčení alkoholismu a pili jedno pivo za druhým. Po několika pivech doktor Blažek objímal Jardu a líbal ho na čelo se slovy: „Pojď sem ty můj kluku ušatá.“ Jarda mu pak odpovídal: „Tak co ty jeden podělanej bolševiku. Ty jsi mě chtěl léčit z alkoholismu. Běž se, Kájo, léčit sám.“ MUDr. Karel Blažek vždy jen omluvně hlesl: „Promiň, Jardo. Já už to víckrát neudělám. Pojď, dáme si panáka na usmířenou.“ A tak se usmiřovali pořád dokola. Jeden panák za druhým.

Jarda naučený, že když je namol opilý, jde se domů prospat, se odpoledne vypotácel z hospody po třetí hodině a vydal se pěšky do kopce. Zcela neomylně směrem k osadě Vyšný. Doktor Blažek v hospodě pokračoval a i tentokrát se zkouloval až do němoty. Teprve večer po osmé hodině si nechal zavolat taxíka. Předtím však vycucal U Dušků svoje poslední pivo brčkem a po něm pozvracel dámský záchod, jelikož už nebyl schopný rozlišit panenku od panáčka.

Kdyby se však někdo výčepního zeptal, zdali tam byl Jarda Hájků, odpověděl: „Byl. Zase byl na šrot ožralej jako vždycky. Chlemstal tady jedno pivo za druhým, prokládal to panákama a vypotácel se odtud odpoledne po třetí hodině.“ A kdyby se pak někdo výčepního zeptal: „A byl tu i doktor Blažek?“, hospodský by odpověděl: „Taky tady byl. Seděl sice u stolu s Jardou, ale pan doktor se choval jako vždy distingovaně, jak se sluší a patří. Po osmé hodině se nechal odvézt domů taxíkem a při odchodu měl pouze decentní náladičku.“ To že mu před odchodem pozvracel záchod, o tom by raději pomlčel. Tak už to chodí, jeden je permanentně ožralý jako prase a druhý je vždy distingovaný.

V další povídce z kroniky osady Vyšný se sice dostal Jarda Hájků do ambulance na léčení alkoholismu, ale tím snaha veřejné správy usměrnit jeho nezřízenou konzumaci alkoholických nápojů velice rychle skončila. Pro ty, kteří se k příběhům z osady Vyšný dostali až teď, vězte, že prvních dvacet jedna povídek bylo věnováno nezkrotnému Čáryfukovi, přičemž ta poslední byla zveřejněna pod názvem „Zavřete oči. Čáryfuk odchází.“

V rámci vyprávění o dalších vyšenských figurkách jsme se tedy dostali konkrétně k Jardovi Hájkovi, přičemž ta předchozí povídka byla zveřejněn pod názvem „Jarda Hájků byl na záchytce tak častým hostem, až se tam nechal odvézt sám.“ Ve všech zveřejněných povídkách jsou pak postupně odkazy na všechny předcházející.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz