Článek
Ve vyšenské hospodě vládl po restituci její vlastník Franta Šesták starší, mající díky svému vzhledu s typickým vousem, přezdívku Rumcajs. Ta byla ve Vyšném natolik zakořeněna, že vyšenský šenk je dodnes znám jako hospoda U Rumcajse. Pravdou je, že vyšenská hospoda představovala za Rumcajse zlatý důl.
Franta Šesták, zvaný Rumcajs, zde čepoval pivo a naléval kořalky ku spokojenosti nejen místních štamgastů, ale i lampasáků a vojáčků z nedalekých kasáren, kteří zde chlastali ve vzájemné symbióze, lampasáci v lokále a vojáčkové vzadu buď za hospodou či za deště na zadní chodbě. Častými návštěvníky vyšenské hospody byli i českokrumlovští řemeslníci, kteří se zde v závětří Blanského lesa vyhýbali jednak náporu turistů v Českém Krumlově a zejména pak vyšším cenovým hladinám v krumlovských restauracích. Stačilo po práci dojet do Vyšného autobusem nebo se nechat odvézt taxíkem a mohli se zde zkoulovat do němoty, aniž byli vystaveni zvědavým zrakům turistů. Domů se pak dostali před půlnocí taxíkem.
Právě i místní taxikáři se sjížděli do vyšenské hospody na odpolední kafíčko, aby zde svorně poklábosili, co je nového. Občerstvení, ať již alkoholické či nealkoholické, jakož i ohřátou klobásu nebo domácí tlačenku zde přivítali i turisté směřující z nedaleké Kleti do Českého Krumlova na vlak či autobus. Možná si ještě dnes po více jak dvaceti letech někteří náhodní návštěvníci z řad turistické obce vzpomenou, když chtěli po jednom občerstvujícím pivu odejít z vyšenské hospody, aby stihli spojení do svých domovů, jak tam vousatý hospodský před ně rezolutně postavil druhé pivo se slovy: „Tak, holenkové, na jedno pivo si choďte někam do nádražního bufetu. My jsme slušná hospoda.“
Za tím účelem měl Rumcajs nastudované jízdní řády směřující z Českého Krumlova hlavními směry, aby mohl zdráhajícím se turistům oponovat: „Za hodinu a půl vám jede další vlak.“ Pravdou, že identicky postupoval i u žíznivějších turistů, kteří se chtěli pakovat po druhém pivu. Jenom s tím rozdílem, že Rumcajsova průpovídka o slušné hospodě začínala při vnucení třetího piva slovy: „Tak, holenkové, na dvě piva si choďte někam do nádražního bufetu.“
Možná si ještě dnes po mnoha letech na Rumcajse vzpomenou i členové vojenské hlídky, jak to bylo, když jednou po večerce pátrali po zapomenutých vojáčcích i ve vyšenské hospodě. Tehdy, když vešli ozbrojeni samopaly do lokálu, vytáhl na ně notně opilý Rumcajs ostře nabitou pistoli se slovy: „Ruce vzhůru!“ U členů vojenské hlídky, jakož i mezi přítomnými hosty nastalo na okamžik zděšení. Ale pouze do okamžiku, než Rumcajs sklonil hlaveň své pistole a začal se hlasitě smát, kdy všichni pochopili, že to byl pouze jeho nejapný žert.
Pravdou je, že tvrdé jádro místních štamgastů v čele s Čáryfukem vydrželo za Rumcajse holdovat alkoholickým nápojům až do rána. A to i v pracovní dny, kdy se pak někteří odpotáceli na nedalekou autobusovou zastávku u obchodu, aby zde prvním ranním spojem odjeli do práce.
Po nabytí důchodového věku se Rumcajs rozhodl, že se stane rentiérem a že tedy výnosnou vyšenskou hospodu někomu pronajme. Ze všech zájemců nakonec uspěla Helena Novotná, která doposud pracovala jako výčepní v krumlovské hospodě U Dušků. Startovací kapitál zajistil její muž Pavel, který se jako voják zúčastnil na území bývalé Jugoslávie několika misí IFOR a SFOR a na závěr i jedné mise v rámci operace KFOR.
Helena Novotná držela laťku nastavenou Rumcajsem pouze několik měsíců. Tak nějak se postupně začalo projevovat její genetické vybavené, jelikož měla v sobě padesát procent romské krve. Začala si myslet, že vyšenská hospoda je takový kouzelný váček mající podobu kasírtašky, který bude donekonečna a bez potřebného úsilí poskytovat dostatek peněz. Stačí jen do něj šáhnout a vytáhnout si z něj příslušný obnos. A pravdou je, že Helena Novotná brala peníze z kasírtašky plnými hrstmi. Jednak pro svoji zábavu v jiných restauracích v okolí a jednak na financování šipkařského klubu púsobícího pod hlavičkou vyšenské hospody.
První přestali chodit do vyšenské hospody vojáci, a to z jednoho prostého důvodu. Útvar v krumlovských kasárnách začal po zrušení základní vojenské služby snižovat počty a utlumovat svou činnost. Jako další odpadli kolegové Pavla Novotného, tj. krumlovští taxikáři. Když je Helena viděla oknem přijíždět k hospodě na odpolední kafíčko, častovala je slovy: „Co tady ti debilové zase chtějí.“ A u tohoto oslovení však neskončilo, jelikož na hlavu taxikářů se nesly další, avšak na Mediu nepublikovatelné nadávky včetně vulgárního označení pánského přirození.
Taxikáři jednak pochopili, že jsou ve vyšenské hospodě jaksi nezvanými hosty a jednak se od místního udavače Hroudy dozvěděli, jak je Helena tituluje. Není tedy divu, že začali jezdit na odpolední kávu do Kájova. Po taxikářích následovali řemeslníci. Ti několikrát přijeli odpoledne po práci taxíkem do vyšenské hospody, avšak tu našli zavřenou. Hospodská Helena buď někde trajdala se svým týmem na šipkařském turnaji nebo se spokojeně bavila v nějaké okolní hospodě. Takže do Vyšného přestali velice brzy jezdit i řemeslníci.
Není divu, že ve vyšenské hospodě to šlo pod vedením Heleny Novotné od deseti k pěti. Prostě Helena Novotná se svým tureckým hospodařením směřovala jako podnikatelka k zákonitému krachu. Navíc její muž Pavel stále více propadal hře na hracích automatech. První finanční injekci pro oddálení katastrofy Novotní získali prodejem Pavlova BMW, že tedy můžou využívat jeho taxík. Z hrozícího krachu se však nepoučili a spirálu rozhazování roztáčeli do stále větších obrátek. Helena pokračovala nadále ve svých výletech a Pavel nadále sypal bezúspěšně peníze do hracích automatů. Navíc začali jezdit každý den Pavlovým taxíkem na snídani do luxusních českobudějovických restaurací.
Druhou finanční injekci jim ani ne do roka poskytl prodej bytu 1+3 v Českém Krumlově, kdy si následně pronajali krcálek 1+1 nad vyšenskou hospodou, přičemž část nábytku umístili dolu do lokálu, a to včetně rozkládací sedačky. V té době Helena oslavovala v roce 2006 vítězství ODS se slovy: „Vyhráli jsme volby.“ Rozumnější štamgasti ji tehdy usadili, když jí řekli: „Vítěznou ODS zajímá zcela jiná podnikatelská kategorie než nějaká krachující hospodská z vyšenské hospody. A v žádném případě nepočítej s tím, že tě vítězná ODS zbaví tvých dluhů.“
Tímto se pomalu dostáváme k tomu, jak černobílá kočka Líza vyškolila namyšlenou hospodskou Helenu. Ta si po prodeji bytu a následném přestěhování do Vyšného pořídila čistokrevného rotvajlera. Říkala mu Arny a než otevřela hospodu, chodila s ním na procházku.
Jednou takhle statný Arny táhne na vodítku Helenu, která mu sotva stačila. V tom však Helena uviděla, jak silnici přechází černobílá kočka. Byla to nám již známá kočka Líza. Helena ve své potměšilosti pustila Arnyho z vodítka a s povelem: „Kočička, kočička, Arny trhej!“ poštvala svého rotvajlera na Lízu.
Oba se však se zlou potázali. Černobílá kočka Líza se zastavila a pouze naježila svůj hřbet. Když jí chtěl Arny uchvátit, Líza uskočila kousek stranou a vymrštila se nacvičeným trikem směrem k Arnymu hlavě. Zde se zakousla Arnymu do levého ucha a přidržujíc se pravou packou, sekala drápy levé packy překvapeného Arnyho do čumáku a do oblastí očí. Bolestí skučící Arny jí marně chtěl setřást, neboť Líza nepovolila až do té doby, než měl rotvajler zcela dost. Tak kromě dalších vyšenských psů v čele s vlčákem Nerem černobílá kočka Líza vytrestala a vyprovodila z blízkosti svého domu i statného rotvajlera. A s ním i namyšlenou hospodskou Helenu Novotnou, která si kňučícího Arnyho odtáhla raději domu.
V rámci vyprávění o dalších vyšenských figurkách a ale i místní zvěři, jsme tedy pokročili dále k poslednímu vyprávění o Jardovi Hájků. Předchozí povídka kroniky osady Vyšný byla publikována pod názvem „Kronika osady Vyšný: Seznamte se s kočkou Lízou“
Jelikož dominantní postavou vyšenské kroniky je postava hyperaktivního Čáryfuka, potom poslední povídka čistě o Čárovi byla zveřejněna pod názvem „Zavřete oči. Čáryfuk odchází.“ Přitom ve všech zveřejněných povídkách jsou pak postupně vždy odkazy na všechny předcházející.
hospoda vyšný – Seznam.cz
