Článek
Správní soud v polské Varšavě ve středu 13. března 2024 rozhodl, že posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) pro prodloužení licence polského uhelného dolu Turów na období do roku 2044 nebylo provedeno řádně a v souladu se zákonem. Verdikt soudu však neznamená zastavení těžby v dole Turów. Dle mínění ekologických organizací, které podnět k soudu daly, je však současná těžba v dole Turów protiprávní.
Polský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že EIA neodpovídá skutečnosti a považuje to za selhání na straně provozovatele dolu, který zhodnocení dopadů na podzemní vodu, půdu a další složky životního prostředí předložil ve velmi zkreslené podobě. Újma na životním prostředí v dokumentech EIA tak byla podhodnocena. Zúčastněné ekologické spolky z ČR, Německa a Polska zdůrazňují, že polské ministerstvo pro klima a životní prostředí přijalo posouzení EIA v rozporu se zákonem, aniž by zohlednilo přeshraniční škody způsobené důlní činností.
Podle aktuálních údajů mizí kvůli těžbě v dolu Turów nadále podzemní voda z českého území a česko-polská dohoda v této věci, jakož i vybudovaná podzemní stěna vedle dolu tak vůbec nic neřeší. V případě neúčinné podzemní stěny pravděpodobně působí základní fyzikální jev známý jako spojité nádoby, který vede k tomu, že zemskými puklinami mizí voda pod neúčinnou podzemní stěnou z českého území do níže položené těžební jámy polského dolu Turów. Na území německé části lužického trojmezí pak dochází k významným poklesům terénu, které zásadním způsobem narušují statiku budov a konkrétně způsobují praskliny budov v Žitavě (Zittau).
Proces posouzení vlivů na životní prostředí však dlouhodobě neprobíhá řádně ani v České republice.
Příslušné české úřady provádějící posuzovaní vlivů na životní prostředí, tzn. včetně Ministerstva životního prostředí ČR, se běžně spokojují s formálním přístupem k procesu EIA. De facto v rozporu s právním řádem ČR inklinují k úloze poněkud nesvéprávných „poštovních úřadů“. Přijmout příslušný dokument EIA, zveřejnit jej v informačním systému a rozeslat na dotčené správní úřady a pak vše tak nějak sumarizovat a vydávat tento proces za řádné posouzení vlivů na životní prostředí.
Hlavně, když příslušné dokumenty včetně posudků obsahují všechny kapitoly a vypracují je autorizované osoby, přičemž snad pouze ve výjimečných případech se příslušné úřady zabývají tím, zda dokumenty EIA byly zpracovány objektivně a odborně. Odbornost ve prospěch životního prostředí tak tyto autorizované osoby povětšinou prokazují pouze při ministerských zkouškách v rámci získání nebo prodloužení zákonné autorizace.
Po odchodu autorizovaných osob z vršovického sídla MŽP pak u konkrétních záměrů povětšinou nastupuje přístup, který precizně popsal polský soud – cit.: „Újma na životním prostředí v dokumentech EIA tak byla podhodnocena.“, a to na základě skutečnosti, že provozovatel dolu Turów předložil vyhodnocení vlivů na podzemní vodu, půdu a další složky životního prostředí ve velmi zkreslené podobě a posouzení EIA tak neodpovídá skutečnosti. Polský soud to považuje za selhání provozovatele dolu, ale bezesporu se jedná v případě pokračování těžby v dolu Turów i o selhání polských úřadů, ale i s ohledem na přeshraniční vlivy i těch českých, které takové řádně neprovedené vyhodnocení vlivů na životní prostředí akceptovaly a svými dalšími kroky posvětily. Tj. v případě české strany neúčinnou česko-polskou smlouvou.
Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!
Jelikož systém EIA je v ČR veřejně přístupný, lze na mnohých příkladech z české praxe doložit, že obdobným způsobem posouzení vlivů na životní prostředí probíhá i v naší republice. V rámci deformovaného byznysu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí, kdy zpracování oznámení záměru a zpracování dokumentace o jeho vlivech na životní prostředí hradí oznamovatel (provozovatel), prakticky neexistuje možnost, aby autorizované osoby použily požadovanou odbornost a objektivitu při vypracování příslušných dokumentů EIA. To by zkusily jednou a víckrát by si neškrtly. Tzn. v budoucnu by na objednávku na zpracování dalšího dokumentu EIA mohly zcela zapomenout. Navíc by provozovatel v případě objektivně a skutečně odborně zpracovaného dokumentu EIA požádal o ukončení posuzování (ukončení z jiných důvodů) a za půl roku by požádal o nové posouzení téhož záměru pomoci příslušného dokumentu EIA (oznámení nebo dokumentace) vypracovaného pro něho vstřícnou autorizovanou osobou.
Není divu, že provozovatelé usilují pomoci oznámení záměru EIA s podhodnocenými nebo zastřenými vlivy na životní prostředí ukončit proces EIA již ve zjišťovacím řízení (tzv. malá EIA) s vydáním úředního závěru, že jejich záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí. Tzn. zcela se vyhnout procesu posouzení v rámci procesu nazývaného velká EIA (dokumentace o vlivech záměru na životní prostředí, posudek a stanovisko příslušného úřadu).
Přitom neobjektivní a neodborné formalizování procesu EIA v případech, kdy se veřejnost rozhodne bránit svá ústavní a zákonná práva, může vést s odstupem několika let, že příslušný český soud obdobně jako ten polský zruší posouzení EIA pro zjevnou nezákonnost. Toto právě ve svých důsledcích významným způsobem ovlivňuje v ČR délku povolovacích řízení, jelikož se za několik let dostává zákonem předepsané posouzení vlivů na svůj úplný začátek.
Ruka ruku myje!
V případě, že konkrétní záměr neuspěje ve zjišťovacím řízení a musí být pro něj provedeno posouzení vlivů na životní prostředí, by někdo mohl namítnout, že zpracování konečného posudku smluvně zajišťuje příslušný úřad (krajský úřad nebo MŽP), na základě čehož by osoba neznalá dané problematiky mohla dospět k závěru, že právě tímto je v konečné fázi posuzování zajištěna jeho odbornost a objektivita. Zdání však klame, jelikož vypracování konečného posudku je prováděno v rámci falešné kolegiality autorizovaných osob.
Jednou profituje příslušná autorizovaná osoba na základě požadavku provozovatele z vypracování příslušného dokumentu EIA (oznámení nebo dokumentace) a v jiném případě na základě požadavku příslušného úřadu má v rámci svého byznysu příjem z vypracování konečného posudku. Pokud by autorizovaná osoba postupovala při vypracování konečného posudku skutečně odborně a objektivně ve prospěch životního prostředí a zdraví obyvatel, mohla by počítat s tím, že se do budoucna bude v rámci byznysu prosazovat při zpracování základních dokumentů EIA velmi obtížně. Navíc, pokud by dostala v budoucnu zakázku na vypracování dokumentace EIA, zákonitě by musela počítat s tím, že by jí to jiná autorizovaná osoba vrátila za její dřívější objektivní a odborný posudek i se všemi úroky. Prostě ruka ruku myje! A tak konečné posudky povětšinou pouze kosmeticky uhlazují neobjektivní a neodborné posouzení vlivů na životní prostředí.
Základní povinnosti příslušných úřadů zajišťujících posuzování vlivů na životní prostředí.
V posuzování vlivů na životní prostředí nepostačuje v rámci posouzení vlivů na životní prostředí vyhodnotit enviromentální zátěž způsobovanou novým záměrem, a to např. pro lepší pochopení emisemi znečišťujících látek do ovzduší, ale je nutno posoudit zejména jejich vzájemné působení a souvislosti. Na základě toho je nutno považovat za stěžejní vyhodnocení kumulace nového záměru s vlivy jiných známých záměrů. A to jednak pro záměry realizované, tzn. již provozované a zatěžující v dotčeném území např. emisemi ovzduší. Dále pak pro záměry na základě posouzení již povolené (tj. záměry s vydaným souhlasným stanoviskem, kdy po dobu jeho platnosti je nutno počítat s tím, že záměr bude realizován a zatíží tak dotčené území např. dalšími emisemi), jakož i se pro záměry připravované (tzn. v dotčeném území souběžně posuzované s jejich předpokládanou enviromentální zátěží) a pro záměry uvažované (např. uvažovaná strategická investice, že skrz dotčené území výhledově povede dálnice). Povětšinou však povinná část věnovaná kumulaci záměru je odbyta pouhým přehledem souběžně posuzovaných záměrů (tj. záměrů připravovaných) a přitom však nebývá vyhodnocena ani kumulace vlivu těchto souběžně připravovaných záměrů.
Příslušné úřady by se při řádném naplnění zákona neměly spokojovat s rolí nesvéprávných „poštovních úřadů“ a minimálně s ohledem na požadavek vyhodnocení kumulace vlivů by měly dokumenty EIA zveřejňovat a rozesílat dotčeným správním úřadům jedině tehdy, pokud splňují náležitosti stanovené zákonem. Tzn. mají řádně vyhodnoceny kumulativní vlivy včetně odborných a objektivních závěrů, zda enviromentální zátěž nového záměru již nepřesahuje míru stanovenou zákonem, a tudíž by neměla být v dotčeném území povolena. Toto je jedna ze základních povinnosti příslušných úřadů včetně MŽP.
Pokud by se příslušné úřady včetně MŽP nespokojovaly pouze s formálním přístupem k posuzování vlivů na životní prostředí, kdy jim postačuje, že jim byl předložen příslušný dokument EIA se všemi kapitolami stanovenými zákonem, zákonitě by dospěly k otázce, zda předložený dokument byl skutečně zpracován odborně a objektivně tak, jak striktně požaduje zákon. Od následné odpovědi na takové otázky je pak velmi blízko k případnému řízení ve věci odejmutí autorizace. K tomu dle zákona postačuje, aby autorizovaná osoba v průběhu posledních 3 let nesplnila povinnost, že má při zpracování dokumentů EIA postupovat odborně a objektivně.
Česká republika se v oblasti stavu životního prostředí trvale pohybuje na chvostu zemí EU i v důsledku úřední benevolence vůči neodborně a neobjektivně prováděnému posuzování vlivů na životní prostředí.
Byť existují i pozitivní příklady úředního postupu při posuzování vlivů na životní prostředí, jako např. aktuálně postup pracoviště MŽP v Hradci Králové při projednávání dokumentace pro záměr na zahloubení lomu Prachovice či Krajského úřadu Pardubického kraje pro záměr na rozšíření skládky Nasavrky na další lesní pozemky, občané České republiky se v různých kauzách setkávají s benevolencí příslušných úřadů vůči neodborně a neobjektivně prováděnému posouzení vlivů, tj. jako v případě dolu Turów se značně podhodnocenými dopady na životní prostředí.
Přitom objektivní a odborné posuzování vlivů na životní prostředí je zásadním předpokladem pro zlepšení postavení ČR v oblasti životního prostředí v rámci EU. Zajisté by k tomu přispělo odebírání autorizací, pokud příslušná autorizovaná osoba opakovaně postupuje neodborně a neobjektivně. Zejména pak ke zlepšení by mohlo přispět striktní oddělení zpracovatelů konečných posudků od autorizovaných osob zpracovávajících prvotní dokumenty EIA. Tzn. narušení zdeformovaného byznysu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Bez toho se Česká republika ve stavu životního prostředí pouze těžko odpoutá z chvostu zemí EU.
