Hlavní obsah
Věda a historie

Harém důstojníků SS: Lída Baarová a další tajné milenky. Jaký měly život a co s nimi bylo po válce

Foto: Michala Bartoníčková/GPT

Hitler byl přesvědčený, že buduje říši budoucnosti založenou na disciplíně a morálce. Jeho pohlaváři se však chovali jinak: kromě oficiálních manželek měli i milenky z řad hereček, tanečnic či sekretářek. Co se s nimi ale stalo po pádu Třetí říše?

Článek

Jsme zvyklí, že o totalitních režimech nebo válkách se často píše velice encyklopedicky až suše – letopočty, data velkých bitev, počty obětí (ze kterých mrazí) nebo rozhodnutí o deportacích, případně kapitulaci. Avšak každý režim – i ten, co byl reprezentován jako ukázkový z hlediska morálky a disciplíny – měl svou stinnou stránku. Takže i když přední důstojníci nacistického režimu rádi mluvili o čistotě árijské rasy, důležitosti tradiční rodiny a výchově nových dětí říše, většina z nich měla i řadu milenek (a zdaleka ne všechny z nich byly árijského původu).

Často šlo o slavné ženy – herečky, zpěvačky či tanečnice, nejednou však v posteli důstojníků SS končily jejich sekretářky či tajemnice. Je možné, že některé z nich opravdu podlehly kouzlu mužů v slušivé uniformě. Mnohdy se však jednalo o vztah ze strachu a zoufalé touhy přežít v systému, kdy nespokojenost ze strany NSDAP mohla znamenat nejen konec kariéry či deportaci, ale také stát život. Utrpení těchto žen však často s válkou neskončilo – ba naopak, po pádu Třetí říše pro ně začalo to pravé peklo.

Lída Baarová. Hvězda Československa, co okouzlila ministra propagandy
Příběh Lídy Baarové (vlastním jménem Ludmila Babková) patří mezi nejznámější milostné eskapády spojené s důstojníky SS. Ve 30. letech patřila Lída Baarová mezi nejznámější filmové celebrity své doby. Byla krásná, půvabná a díky svým hereckým výkonům se proslavila i v Německu. Začala spolupracovat s tamější filmovou společností UFA, jež tehdy fakticky ovládala celý evropský trh. A jak už to bývá, Lída Baarová se stala hvězdou nejen filmů, ale i společenských večírků.

Foto: Wiki Commons/Public domain


Nezvratným bodem v jejím osudu se stalo seznámení s Josephem Goebbelsem, ministrem propagandy Třetí říše. Ten byl známý svou posedlostí biografem, ale také krásnými herečkami. Takže mladá, krásná a talentovaná Češka zkrátka nemohla ujít jeho pozornosti. Byl jí úplně posedlý. Jejich román byl vášnivý a bouřlivý – Goebbels se Lídu snažil prosadit do těch nejlepších filmů, zahrnoval ji drahými dárky. Jejich schůzky přestávaly být tajné, své mladé protežé začal projevovat náklonnost i veřejně. To vše samozřejmě neušlo pozornosti společnosti.
Goebbelsova manželka Magda patřila mezi nejvlivnější ženy nacistického Německa. Celá situace pro ni byla nesmírně ponižující a potupná. Byla natolik zoufalá, že psala Hitlerovi a vyhrožovala rozvodem. Bylo nad slunce jasné, že skandál a rozkol v rodině člověka, jenž byl tváří nacistické propagandy, byl pro NSDAP velice nežádoucí. A tak veliký vůdce vskutku musel zasáhnout a Goebbelsovi nařídil, aby svůj románek okamžitě ukončil.


Pro Baarovou to znamenalo konec. Konec úplně všeho. V německých filmových studiích už pro ni práci neměli, a tak se musela vrátit do Prahy. I zde však pro ni už nebylo místo – s milenkou Goebbelse nikdo pracovat nechtěl. Po válce byla zatčena a obviněna z kolaborace. Vyšetřovatelé s ní neměli slitování – kvůli výslechům trávila dlouhé měsíce v naprosté nejistotě. Vrcholem tohoto tragického období bylo, že její matka i sestra nevydržely tlak ze strany okolí a někdejších přátel a spáchaly sebevraždu. A i když nakonec žádné obvinění nepadlo, pověst Lídy Baarové byla nenávratně zničena.
Zbytek života pak strávila v emigraci – procestovala Evropu i Jižní Ameriku. Všude ji však pronásledoval Goebbelsův stín. Ano, občas si někde střihla nějakou roli, filmaři i diváci ji ale vždy vnímali především jako „milenku nacistického ministra“. Poslední léta svého života strávila v ústraní v Salzburgu, kde zemřela v roce 2000. Její životní příběh se stal symbolem toho, že spolupráce se zločinným režimem vždy bude mít své následky.

Hedwiga Potthastová. Sekretářka a tajná rodina Himmlera
Hedwiga Potthastová svou profesní dráhu začínala vskutku nenápadně – jako osobní sekretářka Heinricha Himmlera. Samozřejmě, když se z něj stal jeden z nejmocnějších mužů nacistického státu a velitel SS, tak i její postavení se zlepšilo a ze sekretářky se stala tajemnicí. Záhy se také stala i blízkou přítelkyní a brzy i milenkou. Měli spolu dvě děti.
Himmler však i nadále udržoval své oficiální manželství s Margaritou Bodenovou, matkou své jediné uznané dcery. Všichni ale moc dobře věděli, že žije dvojí život – svou oficiální rodinu měl v Bavorsku a pak „tu druhou“ v Berlíně. Hedwiga si na válečné poměry žila opravdu královsky – byla dobře zajištěná, hlady ona ani její děti nikdy netrpěly a měly dokonce i ochranku, což jim umožňovalo poměrně pohodlný život v době, kdy celá Evropa trpěla kvůli vleklé válce.

Foto: Wiki Commons/Public domain


Konec války pro ně však znamenal i konec takto pohodové existence – Himmler spáchal sebevraždu a Hedwiga zůstala s dětmi sama, obklopena společenským odsouzením a pohrdáním. I když nikdy nebyla oficiálně odsouzena, celý život žila s vědomím, že její partner je synonymem pro genocidu a krutost. Změnila si jméno a provdala se. Po zbytek svého života se snažila svou minulost skrývat a vyhýbala se jakýmkoliv rozhovorům o Himmlerovi. Zemřela v roce 1994 a pravdu o svém vztahu s Heinrichem Himmlerem si vzala s sebou do hrobu.

Olga Čechovová. Éterická herečka, múza… ale možná i špionka
Olga Čechovová byla hvězdou stříbrného plátna ve 30. letech. Byla půvabná, okouzlující a měla přístup do nejvyšších kruhů nacistické elity. I když nebyla čistokrevná árijka (byla ruskoněmeckého původu), patřila mezi nejoblíbenější herečky nacistického režimu. Goebbels ji obdivoval, Rudolf Hess jí byl posedlý, dokonce Hitler o ní mluvil jako o „půvabné Fräulein“ a velice rád navštěvoval její filmy i společenské večery, kde byla přítomna.
Dodnes však kolem osudu Olgy Čechovové visí spousta otazníků. Někteří historici tvrdí, že spolupracovala se Sověty. Měla pro to ideální postavení – byla zvaná na všechny (i uzavřené) společenské večírky (ať už jako herečka nebo jako společnice někoho z důstojníků). A tak měla možnost slyšet rozhovory, ke kterým se většina lidí jen tak nedostane.

Foto: Wiki Commons/Public domain


Její práce pro SSSR se však nikdy nepotvrdila, a tak po válce byla obviněna ze spolupráce s nacistickým režimem. Šuškalo se, že měla několik románů s vysoce postavenými důstojníky SS, žádné prokazatelné důkazy se však nenašly. Ani pro jeji spolupráci s NSDAP. Po sérii ponižujících výslechů se odstěhovala do Mnichova, kde založila kosmetickou značku. Vedla poklidný život, avšak nálepka „oblíbenkyně vůdce“ a zároveň „možné sovětské agentky“ ji doprovázela až do smrti v roce 1980. A vlastně i dodnes se historici dohadují o tom, zda byla pouze herečkou, nebo i špionkou.

Manja Behrensová. Vztah s Bormannem a slib mlčení
Manja Behrensová byla rovněž herečkou, kterou si pro své potěšení vyhlédl další nacistický důstojník – Martin Bormann, jenž patřil mezi Hitlerovy nejbližší spolupracovníky a občas bývá dokonce označován za „šedou eminenci“ Třetí říše. O jejich románku věděl snad každý, kdo patřil do uzavřených kruhů nacistické elity, a bral se téměř jako součást společenského koloritu.

Foto: Wiki Commons/Public domain


Po pádu Třetí říše byla Manja Behrensová opakovaně vyslýchána, nikdy však nepadlo žádné obvinění. Ba co víc – podařilo se jí vrátit ke své herecké kariéře, hrála v divadlech a jezdila na turné. O své minulosti však vždy zarputile mlčela. Věděla, že ať udělá nebo řekne cokoli, její jméno je již navždy stigmatizováno: je zkrátka milenkou muže, který zničil miliony životů. Mlčení se stalo jakousi formou sebeobrany.

Adina Mandlová. Československá kráska ve stínu podezření
Další československá herečka spojovaná s nacistickými důstojníky byla Adina Mandlová, obdivovaná pro svou krásu a práci ve filmech a divadle. Kralovala nejen filmovému plátnu, ale i pražskému nočnímu životu. Půvabná, chytrá a rozhodně ne puritánská. Sex vnímala jako přirozenou součást života.

A tak se postupně začali šířit drby. Nejdřív jí připisovali vztah s referentem Úřadu říšského protektora Oehmkem a to jen proto, že všude vyprávěla, že ho „ztřískala jezdeckým bičem“ výměnou za povolení znovu otevřít Vinohradské divadlo. Nacistický úředník ji totiž už dával najevo, že má jisté netradiční choutky, konkrétně že je masochista. Adina Mandlová ho pak pozvala k sobě, pohostila a do skleničky mu dolévala tak dlouho, než ji pak v opilosti podepsal dopis, který mu sama nadiktovala. Byl to příkaz k znovuotevření divadla a to bez jakýchkoliv personálních změn. A teprve pak mu slečna herečka konečně vyhověla a dopřála pořádnou jízdu. Sama přiznala, že to možná trochu přehnala – bičem ho prý ztřískala tak, že se následující den údajně nemohl ani posadit. Zároveň ale tvrdila, že s ním nikdy nespala.

Ve 40. letech pak točila v Berlíně a záhy se začalo šuškat o tom, že má román s Karlem Hermannem Frankem, krutým protektorem Čech a Moravy. Žádné důkazy o jejich vztahu nebyly a ani na veřejnosti se ti dva spolu nikdy neobjevovali.

Foto: Wiki Commons/Public Domain


Přesto po válce československé úřady Adinu Mandlovou zatkly a obvinily z kolaborace. Prošla si několika hodně ponižujícími výslechy, během vyšetřování nemohla pořádně pracovat. Nakonec ji ale propustili – pro nedostatek důkazů. A jelikož v Československu už navždy byla „ta od Franka“, tak se rozhodla zkusit si štěstí jinde. Procestovala celou Evropu: pobývala v Británii, Francii i Itálii. Nikde se jí však nepodařilo najít si nový domov ani obnovit zašlou slávu. Zemřela v roce 1991 ve Francii, daleko od Čech a českých filmů, které ji kdysi proslavily.

Vztahy, co přinášejí zkázu
Postavení milenek ve společnosti nikdy nebylo záviděníhodné a jen málokterá žena sní o podobném vztahu. Byly tu ale doby a režimy, kterým vládli muži, jimž člověk nemůže říct „ne“. Tedy, může, ale cena je hodně vysoká. Někdy je to „jen“ o ztrátě kariéry, někdy za to můžete zaplatit svou svobodou nebo dokonce životem. Vysoce postavení důstojníci Třetí říše rádi využívali svou moc a z žen dělali trofeje a rádi je předváděli jako svůj doprovod i ve společnosti. Když ale pak říše padla, právě ony ženy za tyto vztahy platily krutou daň. Ano, důstojníci SS často dostávali doživotí nebo i tresty smrti během soudních procesů, avšak ženy si nesly cejch, který nešlo smýt.
A v tom můžeme spatřit i jistou symboliku – „harém“ může fungovat jen tak dlouho, dokud stojí palác. A když se palác promění v trosky, jeho obyvatelky zůstávají na spáleništi – samy a prakticky bez možnosti vrátit se k normálnímu životu.

Seznam použitých zdrojů:

Adina Mandlová: „Dneska už se tomu směju“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz