Článek
Tříkilometrová trasa z Kašperských Hor stoupá, klikatí se, zatáčkami neskrblí – až nakonec rozevře prostornou náruč s parkovištěm. To již jsme nepříliš hluboko pod nadmořskou kótou 886 metrů, na které v polovině 14. století nalezl své stanoviště královský hrad.
Římský císař a český král Karel IV. v roce 1356 usoudil, že právě zde, na severovýchodním výběžku kopce Ždánova, hrad naprosto nutně potřebuje. Kašperk dostal tři zásadní úkoly: střežit zemskou hranici s Bavorskem, chránit naleziště zlata a zabezpečit důležitou obchodní trasu, tzv. Zlatou stezku.
Konstatuje se, že z obranného hlediska se nejednalo zrovna o výhodné staveniště, protože sousední výspa Zámeckého vrchu vzdálená něco málo přes tři sta metrů převyšuje hradní jádro o 35 metrů. Navíc omezuje rozhled z hradu, takže poskytovala výhodné postavení případným útočníkům. Časem tu byla proto postavena předsunutá bašta zvaná Pustý hrádek. K níž se právě blížíme.
Hrad už je na dohled.
Vyhlídka téměř letecká
Zpočátku se jen docela krátce držíme nastoupené, zeleně značené turistické trasy – ta sice ke hradu neomylně vede, ovšem pro efektní úvod je mnohem lepší rychle se svěřit značce žluté.
Po krátkém stoupání se ocitáme na vyhlídkovém návrší, ani ne půl kilometru vzdálený hrad máme v tu chvíli nejen před sebou, je i pod naším stanovištěm. Ocitli jsme se totiž na již vzpomínaném Pustém hrádku v nadmořské výšce 921 metrů (některé zdroje uvádějí údaj o dvacet metrů nižší, jiné o čtyři metry vyšší, to jen pro úplnost; v každém případě jsme výš než hrad).
Kašperk pozorovaný ze vzdáleného nadhledu…
...a docela zblízka
„Pustý hrádek je vlastně zbytkem předsunutého opevnění Kašperku. Původně zde stála pětiboká věž, jež strážila přístupovou cestu vedoucí k pravé bráně Kašperku,“ píše Ivo Paulík v průvodci Šumava. Obranná bašta – jak se uvádí – vznikla nejspíš v 15. století.
Její tvůrci rozhodně nemohli tušit, jaká „rekvalifikace“ ji čeká o další staletí později. Výhled na hrad Kašperk i okolní šumavskou přírodu je odtud naprosto úchvatný. Zvláště když se rozhodne aktivně a kvalitně spolupracovat počasí, zejména sluneční osvit. Lze jen dodat: To se musí vidět!
Šumavská dominanta
Sestupujeme dokonale kamenitou, kostrbatou stezkou, vnímáme dílčí výhledy – které ovšem již brzy zastíní úvodní dojem z kamenné stavby se dvěma obytnými věžemi a vysokým obdélným palácem. Hrad, o němž se hovoří jako o tajuplném – a rovněž jako o jedné z výrazných dominant centrální Šumavy – máme přímo před sebou. Vzápětí nad sebou. A ještě o něco později kolem sebe, to když jsme vstoupili na hradní nádvoří.
Na prohlídkové trase
„Komentovaný okruh s průvodcem a audiovizuálními projekcemi seznamuje s historií gotického strážního hradu od éry panování Karla IV. po jeho pozdější osudy,“ popisuje prohlídkový okruh propagační materiál.
Na trase je k vidění, jak hrad mohl vypadat ve středověku, a to i prostřednictvím řady dochovaných stavebních detailů; v závěru pak návštěvníci stoupají do západní věže. Prohlídka trvá hodinu.
Zástavní držitelé
Kašperk byl sice hradem královským, ale nespravovala jej královská komora, nýbrž šlechta. Hrad i s přilehlým panstvím byl pronajímán tzv. zástavním držitelům.
„Například od roku 1411 jím byl královským mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína a Orlíka a jeho synové, horliví stoupenci kalicha, což byl také důvod, proč se hrad vyhnul pustošivému obléhání husitských vojsk,“ uvádí hradní web.
„Mezi zástavní držitele se zapsal i mocný šlechtic Zdeněk ze Šternberka, který se zasloužil o rozšíření hradního opevnění o předsunutou pevnůstku, tzv. Pustý hrádek. To, aby hrad obstál při případném obléhání vojsky krále Jiřího z Poděbrad, proti kterému Zdeněk vedl povstání, ačkoliv sám Jiřímu jako první český šlechtic složil slib věrnosti,“ čteme dál.
Jak to na nádvoří vypadalo před téměř šedesáti lety.
Jména spjatá s hradem v srdci šumavských hvozdů se měnila, ale již koncem 16. století začala jeho pozice a význam slábnout. Mohla za to mj. i jeho poloha, byla stále složitější údržba hradu, takže v roce 1616 – to již byl značně zchátralý a opuštěný – byl královskou komorou odprodán městu Kašperské Hory. V jejich majetku je dodnes. A že se město o památku velice pečlivě stará – to tu vidíme na každém kroku. Při pohledu zvenčí i uvnitř.
Na cestě do věže
Budova purkrabství a její interiéry, palác horního hradu, odkud naše pohledy střídavě míří na věže, které ční k nebi na obou koncích paláce – a pak výstup do jedné z nich. Prohlídkový okruh nás vede do západní věže.
Západní věž
„Západní věž byla přístupná z prvního a druhého patra paláce, zatímco vstup do východní se nacházel až ve třetím patře a vedl z palácového krovu. Do nižších pater se poté sestupovalo po schodištích. Obytné prostory se ve věžích nacházely od druhého patra výše a osvětlovala je velká obdélná okna. Vlastní vchod z krovu měla také čtvrtá patra obou věží, přičemž vstupy zde mohly být uzavírány padacími můstky. Místnosti ve druhém podlaží obou věží byly vybavené prevéty,“ popisuje dvojici věží text na Wikipedii.
Pokud jsme právě ve věži západní, pak se nejen dotýkáme historie, ale i jevů, pro něž většinou chybí vysvětlení. O této věži se totiž traduje, že je možná vůbec tím nejstrašidelnějším místem celého hradu, že je to místo, kde lze spatřit přízraky – a také zaslechnout tajemné zvuky. To poslední můžeme potvrdit i my, podivuhodné až téměř podezřelé zvuky jsme tu opravdu zaregistrovali. Ovšem tajemno s tím spjato jaksi nebylo – to jen nás a další návštěvníky zdravil vítr, ten den značně čerstvý.
Šplhavec a oheň na stěně
Pověstí, týkajících se hradu, se pochopitelně nashromáždila celá řada; uvádí se, že jedním z místně populárních strašidel je Šplhavec. Už samo jméno naznačuje, že zvládá šplhat po hradních zdech a věžích – ale nejen to. Prý je schopen toho, koho potká, roztrhat na kusy.
Na hradním webu je možné se začíst do jednoho příběhu v hlavní roli se Šplhavcem:
Nějaký poutník zašel jednou do hradní věže, že tam přenocuje. Ranec si dal pod hlavu, hůl do kouta a spal. O půlnoci ho vzbudil rámus, podíval se z okna a uviděl, jak nad ním nahoře šplhá po zdi věže bílé strašidlo. Zavolal: „Hej, ty, pojď dolů!“ Strašidlo se na zdi okamžitě otočilo a lezlo hlavou dolů směrem k oknu. Chlapík viděl bílou lebku, prázdné oční důlky. Na nic nečekal, nechal ranec s holí ležet a pádil ven. Nedoběhl daleko, dostal ránu do zad a zůstal ležet. Z leknutí se už nikdy nevzpamatoval, zapomněl, jak se jmenuje i odkud přišel.
Od dávných pověstí a bájí se ale vraťme do současnosti a k jeho nemalým možnostem, jak věhlas západní věže obohatit a rozvinout. Například videomappingem.
Krátce před tím, než jsme dospěli do úplně nejvyšších míst této části hradu a pohlédli do dáli, daleko za hradní areál, na kopce, vlnící se a z odstínu zeleného přecházející až do tóniny namodralé, užili jsme si plodů výše zmíněné technologie.
Interiérový vrchol západní věže
Místo umí posloužit i jako skvělá rozhledna.
Na stěnách postupně ožily různé stavební fáze, různé podoby částí hradu – až nakonec zdi pohltily plameny. Ohromné plameny, mihotající se, při pomyšlení, že by byly pravé, naprosto zneklidňující… A my před tou žhnoucí stěnou.
Plameny nás ale neobíraly o kyslík, ani se nás nepokoušely ožehnout; byli jsme na tom neporovnatelně lépe než onen nešťastný poutník, který se potkal se Šplhavcem. Všechno dobře dopadlo.
Což vám všem budiž přáno, kdekoliv a kdykoliv, nejen na hradu Kašperk.
Zdroje:
Petr David, Petr David ml., Petr Ludvík, Vladimír Soukup: Šumava – Česko všemi smysly; Nakladatelství S&D, Praha, 2011
Ivo Paulík: Šumava, Ottův turistický průvodce; Ottovo nakladatelství, 2010
Kašperské hory a hrad Kašperk, informační materiál; vydalo město Kašperské Hory, 2021
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kašperk
https://www.kasperk.cz/o-kasperku/historie-a-rekonstrukce
https://www.kasperk.cz/o-kasperku/povesti
