Babišův politický bazar: Programy vykupujeme, funkce prodáváme

Když Andrej Babiš 15. prosince 2025 převzal vládu, vznikla politická sestava, která měla podle svých představitelů napravit poměry po kabinetu Petra Fialy. Hnutí ANO dodalo osmdesát poslanců, SPD přivedla na společné kandidátce také Svobodné, PRO a Trikolóru a Motoristé doplnili parlamentní většinu na pohodlných 108 mandátů. Předvolební programy jednotlivých uskupení se přitom v řadě podstatných otázek rozcházely. Navenek však převládala spokojenost. Vyjednávání bylo úspěšné, kompromisy údajně přijatelné a občan se měl konečně dočkat vlády, která začne plnit své sliby.

Od sestavení kabinetu do komunálních voleb 9. a 10. října 2026 uplynulo necelých deset měsíců. Dostatečně dlouhá doba na to, aby se ukázalo, jaký je rozdíl mezi programovým prohlášením a skutečně přijatým rozhodnutím. Některá opatření se uskutečnila, další prošla legislativním procesem a jiná zůstala v rovině příslibů. Vládní strany mohou poukazovat například na snížení regulované ceny elektřiny, úpravy odvodů živnostníků nebo některé daňové změny. Při bližším pohledu je však zřejmé, že zejména menší politická uskupení musela své původní představy přizpůsobovat prioritám mnohem silnějšího partnera.

Andrej Babiš si vyjednal vládní sestavu, v níž má jeho hnutí rozhodující slovo v hospodářské politice. Ministerstvo financí připadlo Aleně Schillerové, průmysl Karlu Havlíčkovi a další klíčové resorty obsadili politici ANO. SPD získala předsedu Poslanecké sněmovny a možnost nominovat několik ministrů, zatímco Svobodní získali parlamentní zastoupení, na které při samostatných kandidaturách dlouhá léta nedosáhli.

V české politice přitom nejde o nic neobvyklého. Koaliční vyjednávání je založeno na ústupcích a žádná menší strana nemůže očekávat uskutečnění celého svého programu. Zajímavější je však způsob, jakým jednotliví politici své kompromisy vysvětlují. To, co bylo ještě během volební kampaně vydáváno za zásadní požadavek, se po sestavení vlády někdy proměňuje v druhořadou podrobnost. Politická zásada najednou potřebuje výklad, výjimku, přechodné období nebo alespoň nové pojmenování.

Z tohoto hlediska poskytují mimořádně zajímavý materiál právě SPD a Svobodní.

Tomio Okamura vstupoval do parlamentních voleb v roce 2025 s požadavkem obecného a závazného referenda, jehož prostřednictvím by občané mohli rozhodovat také o zásadních mezinárodních závazcích země. Program SPD výslovně zmiňoval členství v Evropské unii a NATO. Nešlo tedy o nějakou okrajovou poznámku pronesenou na předvolebním mítinku, ale o jeden z ústředních bodů dlouhodobé politické identity hnutí.

Jenže sotva byly sečteny hlasy a začalo se jednat o ministerská křesla, narazila přímá demokracie na hranice Babišovy koaliční představivosti. ANO ani Motoristé nehodlali připustit hlasování o vystoupení z EU a NATO. Už v říjnu 2025 představitelé SPD veřejně uznávali, že od tohoto požadavku musejí ustoupit. Okamura následně prezentoval dohodu o omezené podobě referenda jako významný vyjednávací úspěch.

V programovém prohlášení skutečně zůstalo referendum, ovšem s výslovným vyloučením členství v EU a NATO. Vládní plán legislativních prací počítal s předložením příslušného ústavního zákona až v prosinci 2026 a jeho účinností od ledna 2029. SPD přitom ještě v únoru protestovala proti tak vzdálenému termínu a požadovala účinnost nejpozději v roce 2027.

Před komunálními volbami tak voliči neměli schválený zákon, který by jim umožňoval obecné celostátní referendum. Měli vládní příslib, omezený okruh přípustných témat a další vyjednávání o tom, kdy by se vůbec smělo začít hlasovat. Pro politické hnutí, které má přímou demokracii přímo v názvu, je to přinejmenším pozoruhodná bilance.

Podobně se vyvíjel spor o českou muniční iniciativu na pomoc Ukrajině. SPD dlouhodobě odmítala vojenskou pomoc Kyjevu a požadovala zastavení dodávek financovaných českým státem. Andrej Babiš však 6. ledna 2026 oznámil, že muniční iniciativa bude pokračovat jako projekt koordinovaný Českem, pokud ji budou financovat jiné země. Toto rozhodnutí podle vlastního vyjádření učinil po dohodě s koaličními partnery.

Pro SPD z toho vyplynul výsledek, který mohla prezentovat jako omezení českých finančních závazků. Samotný mechanismus dodávek munice však zůstal zachován. V červenci se jím dokonce premiér veřejně chlubil jako významným příspěvkem české vlády k pomoci Ukrajině. Jeden koaliční partner tedy mohl zdůrazňovat, že české peníze na munici nepůjdou, zatímco druhý vyzdvihoval pokračující význam stejné iniciativy.

Právě tato schopnost současně oslavovat odlišné části téhož kompromisu patří k nejzajímavějším vlastnostem současné koalice.

Bylo by nicméně nesprávné tvrdit, že SPD nezískala vůbec nic. Do vládního programu se dostaly některé její hospodářské a sociální priority a kabinet odmítl implementaci migračního paktu i systému ETS 2. SPD rovněž připisuje svému působení úpravy daňových slev, snížení některých nákladů domácností a změny stavební legislativy. Samotné odmítnutí evropského předpisu vládou však ještě neznamená, že tím zanikly evropskoprávní závazky Českého státu.

Podstatnější je, jak se změnila váha původních požadavků. Před volbami se hovořilo o zásadní proměně výkonu státní moci, po volbách o praktických mezích koaličního vyjednávání. Jakmile hnutí získalo předsednictví Poslanecké sněmovny a podíl na vládní moci, ustoupila část dosavadní radikální rétoriky vysvětlování dosažených kompromisů.

Do komunálních voleb vstupovala SPD také s novým problémem. V září 2026 sama označila navrhovaný schodek státního rozpočtu na rok 2027 ve výši 389 miliard korun za nepřiměřeně vysoký a požadovala jeho snížení. Po měsících vládnutí tedy musela veřejně požadovat rozpočtovou disciplínu také po vlastních koaličních partnerech.

Politická satira se zde nabízí téměř sama. Hnutí, které chtělo dát občanům poslední slovo, zatím vyjednává, o čem by ho směli mít. Hnutí, které odmítalo pomoc Ukrajině, je součástí vlády pokračující v muniční iniciativě a musí přesvědčovat vlastní vládní koalici, aby omezila navrhovaný deficit.

Ještě zajímavější případ představuje předseda Svobodných Libor Vondráček. Jeho strana vyrostla na požadavcích malého státu, nízkých daní, omezení byrokracie a svobodného podnikání. Svobodní bývali vůči Andreji Babišovi mimořádně kritičtí, a to zejména kvůli hospodářské politice jeho předchozích vlád.

Dlouhá léta vystupovali také proti elektronické evidenci tržeb. Po zrušení EET mohli tento krok označovat za důležitý úspěch v boji proti administrativnímu zatěžování podnikatelů. Vondráček však v roce 2025 přivedl Svobodné na společnou kandidátku SPD, což jeho straně umožnilo získat dva poslanecké mandáty.

Už v listopadovém rozhovoru pro DVTV musel vysvětlovat, proč se Svobodní spojili s politickými subjekty, které v minulosti kritizovali, a proč hodlají podporovat Babišovu vládu. Pokud jde o návrat EET, připustil, že Svobodní takové opatření nechtěli a sami by ho nenavrhovali. Současně však uvedl, že nebude podnikat kroky, které by prosazení systému bránily.

Tady už se dostáváme k pozoruhodnému vývoji politického slovníku.

Když Vondráček v březnu 2026 vysvětloval postoj k EET 2.0, používal argument, že jde o odlišný systém, jehož dopady na podnikatele mají být menší než u původní evidence. Sám ovšem připustil, že Svobodní by podobné opatření nezaváděli. Výměnou za tento kompromis podle něj získali jiné části vlastního programu.

Vláda skutečně připravila systém s úlevami a výjimkami, včetně režimu EET OFF pro vymezenou skupinu podnikatelů v paušálním režimu. Ani tato výjimka ovšem nebyla bez podmínek. Podnikatel, který by ji využil, měl podle návrhu zaplatit navíc 1 400 korun měsíčně na paušální dani z příjmu.

Původní zásada tedy zněla, že stát nemá podnikatele obtěžovat zbytečnou evidencí. Výsledný kompromis nabízel některým podnikatelům možnost se evidenci vyhnout výměnou za vyšší paušální platbu.

Definitivní tečku za celým příběhem představovalo hlasování Poslanecké sněmovny 9. září 2026. Poslanci tehdy přehlasovali Senát a potvrdili původní podobu zákona o EET 2.0, jehož spuštění je plánováno na 1. ledna 2027. Libor Vondráček hlasoval proti senátní verzi a následně pro opětovné přijetí původního sněmovního znění zákona.

Tím se příběh o koaličním kompromisu změnil v konkrétní parlamentní rozhodnutí. Politik, který reprezentuje stranu odmítající elektronickou evidenci tržeb, nakonec osobně hlasoval pro její novou podobu.

Aby celá komedie dostala skutečně český rozměr, stojí za zmínku ještě drobný detail. Vondráček během legislativního procesu předložil pozměňovací návrh, který měl mezi výjimky z evidence vedle vánočních kaprů doplnit také vánoční stromky. Zatímco se tedy rozhodovalo o zavedení nového systému evidence podnikatelských tržeb, předseda Svobodných se věnoval také tomu, aby pod jeho působnost nespadal prodej vánočních stromků. To samozřejmě neznamená, že šlo o jeho jedinou legislativní aktivitu.

Obdobně zajímavý je Vondráčkův postoj k veřejným financím. Svobodní dlouhodobě požadují úsporný stát a rozpočtovou odpovědnost. Předseda strany však v únoru 2026 veřejně obhajoval vládní rozpočet se schodkem 310 miliard korun jako výsledek koaličního kompromisu. Argumentoval mimo jiné skutečnými potřebami financování dopravních staveb a podhodnocenými výdaji v návrhu předchozí vlády.

Takovou argumentaci lze věcně posuzovat, ale pro stranu stavějící svou identitu na omezení státního zadlužování představuje podpora dalšího vysokého deficitu zásadní politickou zkoušku. Zejména pokud se politická debata postupně přesouvá od slibovaných úspor k otázce, zda je navrhovaný schodek jen vysoký, nebo ještě vyšší, než se původně předpokládalo.

Vondráček samozřejmě může poukazovat na výsledky, které se jeho uskupení podařilo prosadit. Mezi ně patří zejména změny odvodů OSVČ, některé daňové úlevy nebo energetická opatření. Problém jeho politického postavení však spočívá v něčem jiném. Jakmile Svobodní přijali roli menšího partnera uvnitř širšího poslaneckého klubu, začali nést spoluzodpovědnost také za rozhodnutí, která se s jejich dlouhodobým programem rozcházejí.

Politické programy mají zvláštní vlastnost. Před volbami představují závazek vůči občanům, po volbách se z nich stává materiál pro koaliční vyjednávání. Jedna strana přinese referendum, druhá daňové úlevy, třetí slib levnějších energií a čtvrtá představu o fungování státu. Na konci jednání vznikne dokument, v němž se každý snaží rozpoznat alespoň část svého původního programu.

To samo o sobě není žádná tragédie. Kompromis patří k parlamentní politice a odpovědná spolupráce někdy vyžaduje bolestivé ústupky. Zásadní otázkou však zůstává, kde leží hranice mezi přijatelným kompromisem a popřením vlastní politické identity.

Právě tuto hranici by měli umět vysvětlit představitelé stran, které svou popularitu získávaly mimo jiné kritikou tradičních mocenských poměrů. Jestliže někdo dlouhá léta odmítá určité opatření jako nepřijatelný zásah do svobody podnikání a později pro jeho zavedení hlasuje, nestačí pouze oznámit, že se podařilo vyjednat jiné výhody. Je legitimní požadovat přesný účet toho, co bylo získáno a čeho se bylo nutné vzdát.

Totéž platí pro stranu, která si do názvu vložila přímou demokracii, ale zatím nedokázala prosadit zákon odpovídající rozsahu svého původního požadavku na referendum. Lze pochopit, že menšinový koaliční partner nemá dost hlasů na prosazení všeho. Méně přesvědčivě působí, když se původně zásadní požadavek po neúspěšném vyjednávání začne prezentovat jako vítězství.

Andrej Babiš mezitím získal to, co potřeboval pro sestavení vlády: parlamentní většinu a partnery, kteří jsou ochotni nést odpovědnost za její rozhodnutí. SPD získala předsednictví Sněmovny a podíl na exekutivě, Svobodní parlamentní zastoupení a možnost účastnit se vládního vyjednávání prostřednictvím společného poslaneckého klubu. Přesný poměr mezi dosaženými programovými výsledky a přijatými ústupky bude možné hodnotit až s větším časovým odstupem.

Jedno však ukazuje bilance prvních měsíců poměrně zřetelně. Politická důslednost je nejsnáze prokazatelná z opozičních lavic. Ve chvíli, kdy se rozhoduje o skutečných zákonech, rozpočtech a vládních funkcích, dostávají předvolební zásady mnohem praktičtější podobu.

A tak se na Babišově politickém bazaru dál obchoduje. Programové body se oceňují podle jejich průchodnosti, nepohodlné požadavky se odkládají a dosažené kompromisy se slavnostně vystavují jako úspěchy. Každý účastník si pak může odnést něco, co doma před svými voliči vydává za výhodný nákup.

Jen ten volič by se měl čas od času podívat na účtenku, protože program je program, ale koryta jsou holt koryta.

Autor: Martin Cikán

SPD – SVOBODA A PŘÍMÁ DEMOKRACIE (2025). Česko, jaké chcete. Politický program SPD pro volby do Poslanecké sněmovny 2025. Praha: SPD. Dostupné z: https://spd.cz/wp-content/uploads/2025/09/Program-SPD-pro-volby-do-Poslanecke-snemovny-2025.pdf [cit. 13. 10. 2026].

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY (2026a). Plán legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026. Příloha č. 1 k usnesení vlády ze dne 23. března 2026 č. 175. Praha: Úřad vlády České republiky. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/1234_2026_priloha_c-_1.pdf [cit. 13. 10. 2026].

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY (2026b). „Premiér Babiš po jednání koalice ochotných: Muniční iniciativa může pokračovat, pokud ji budou financovat jiné státy.“ Vláda České republiky, 6. ledna 2026. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-babis-po-jednani-koalice-ochotnych-municni-iniciativa-muze-pokracovat–pokud-ji-budou-financovat-jine-staty-224688/ [cit. 13. 10. 2026].

SPD – SVOBODA A PŘÍMÁ DEMOKRACIE (2026). „Politické usnesení SPD.“ SPD, 15. září 2026. Dostupné z: https://spd.cz/politicke-usneseni-spd-331/ [cit. 13. 10. 2026].

VONDRÁČEK, Libor (2025). „Libor Vondráček v DVTV.“ Svobodní, 21. listopadu 2025. Dostupné z: https://svobodni.cz/novinky/libor-vondracek-v-dvtv/ [cit. 13. 10. 2026].

VONDRÁČEK, Libor (2026). „Vondráček v Napřímo: Bez zahraničních válek, EET 2.0 je kompromis, očkování dobrovolné!“ Svobodní, 4. března 2026. Dostupné z: https://svobodni.cz/video/vondracek-v-naprimo-bez-zahranicnich-valek-eet-2-0-je-kompromis-ockovani-dobrovolne/ [cit. 13. 10. 2026].

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR (2026). „Sněmovna přehlasovala Senát a stvrdila zavedení EET 2.0. Její fungování ministerstvo vyráží vysvětlovat podnikatelům na roadshow po Česku.“ EET 2.0, 9. září 2026. Dostupné z: https://eet.gov.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/2026/snemovna-prehlasovala-senat-a-stvrdila-zavedeni-ee-1306 [cit. 13. 10. 2026].

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR (2026). Hlasování poslance Libora Vondráčka, 10. volební období. Praha: Poslanecká sněmovna. Dostupné z: https://public.psp.cz/cgi-bin/win/sqw/phlasa.sqw?id_posl=2007&o=10&pg=2&s=30 [cit. 13. 10. 2026].

ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ (2026). „Sněmovna odmítla senátní úpravy EET, například vynětí bezhotovostních plateb.“ Seznam Zprávy, 9. září 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-schillerova-odmitla-senatni-upravy-eet-snizily-by-podle-ni-ucinnost-systemu-315020 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2025). „Ministerstva jako bitevní pole zájmů.“ Médium.cz, 4. listopadu 2025. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-ministerstva-jako-bitevni-pole-zajmu-204447 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026a). „Macinka vás nezradil. Jen jste neposlouchali.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 27. července 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-macinka-vas-nezradil-jen-jste-neposlouchali-300739 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026b). „386 miliard schodku. Na Skyfoxy pro Ukrajinu nemáme?“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 5. října 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-386-miliard-schodku-na-skyfoxy-pro-ukrajinu-nemame-328922 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026c). „Problém je volič, kterému je všechno jedno.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 24. července 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-problem-je-volic-kteremu-je-vsechno-jedno-300690 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026d). „Radnice bourají stranické příkopy.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 22. září 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-radnice-bouraji-stranicke-prikopy-323583 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026e). „Antibabišismus pro kamery, ANO na radnicích.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 12. října 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-antibabisismus-pro-kamery-ano-na-radnic-331623 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026f). „Přemluv bábu, než jí zakážeme volit.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 3. září 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-premluv-babu-nez-ji-zakazeme-volit-316483 [cit. 13. 10. 2026].

CIKÁN, Martin (2026g). „Nedělní chvilka vs. stát a jeho vláda.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 16. února 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-nedelni-chvilka-vs-stat-a-jeho-vlada-241692 [cit. 13. 10. 2026].