Hlavní obsah
Politika

Problém je volič, kterému je všechno jedno

Foto: VitVit/Wikimedia commons CC BY SA 4.0

Obcházení legislativní přípravy a neveřejnost vlády prospívají tam, kde voliči nesledují Sněmovnu a politiku nahrazují mediální podívanou.

Článek

Pokaždé, když vláda oznámí, že by ráda jednala rychleji, tišeji a s menším počtem lidí, kteří jí do toho mohou mluvit, začne veřejná debata připomínat požární cvičení v budově, která už několik let hoří. Novináři běhají s hasicími přístroji, opozice ukazuje na kouř a občané se ptají, kdo zase nechal připálit guláš.

Tentokrát se mluví o změně jednacího řádu vlády, omezení připomínkování některých materiálů a třicetileté lhůtě pro zpřístupnění zvukových záznamů. Zní to jako dobrý začátek administrativního thrilleru, v němž demokracii zavřou do archivu a klíč dostane premiér.

Jenže vláda jednala neveřejně už dávno předtím. Občan neměl židli mezi ministrem financí a ministrem spravedlnosti, nemohl se přihlásit o slovo a požádat kabinet, aby ještě jednou vysvětlil, kdo přesně tento nesmysl vymyslel. Skutečné nebezpečí proto neleží v tom, že veřejnost neuvidí každý pohyb rtů u vládního stolu.

Nebezpečí spočívá v tom, že veřejnost už dnes téměř nesleduje ani to, co politici dělají zcela otevřeně.

Volič spí dál

Český občan má k dispozici poměrně značné množství informací. Může sledovat jednání Poslanecké sněmovny, hlasování poslanců, sněmovní tisky, pozměňovací návrhy, výbory, projevy, obstrukce, legislativní nouze i okamžiky, kdy se zákonodárce tváří, že návrh čte, přestože ho zjevně vidí poprvé.

Je to dostupné, veřejné a nesnesitelně nudné.

Právě zde demokracie naráží na svůj největší konstrukční problém: občan sice dostal právo kontrolovat moc, nikdo mu však nezaručil, že tato kontrola bude zábavnější než video, v němž se dva političtí influenceři hádají o výrok třetího. Volič proto často neví, jak jeho poslanec hlasoval. Neví, jaký pozměňovací návrh podpořil. Neví, zda zákon přišel jako vládní, nebo poslanecký návrh. Neví, proč na tom záleží. Zato bezpečně ví, kdo se na koho zamračil v televizní debatě a který ministr použil nevhodný výraz na sociální síti.

To není informační nouze. To je dobrovolná informační dieta sestavená výhradně z cukru, kofeinu a politických memů.

Kdyby se dostatečné množství občanů pravidelně zajímalo o konkrétní práci poslanců, obcházení standardní legislativní přípravy by bylo politickým rizikem. Každý poslanec, který svým podpisem pomůže vládě obejít připomínkové řízení, by věděl, že se ho někdo zeptá, proč to udělal. Každý ministr by počítal s tím, že občané rozliší mezi zákonem připraveným po odborné debatě a zákonem vytaženým z koaličního klobouku.

Taková společnost by nepotřebovala vidět přes rameno každému ministrovi. Stačilo by, že by se dívala na výsledky jeho práce.

My však máme společnost, která žádá průhledné stěny vládní zasedací místnosti, zatímco před veřejně přístupným přenosem ze Sněmovny spolehlivě usíná.

Zákony zadním vchodem

Např. Patrik Kudláček už dříve upozornil na praxi, při níž vláda prosazuje některé zákony prostřednictvím koaličních poslanců. Takový návrh formálně nevychází z vlády. Proto nemusí projít celou standardní vládní legislativní přípravou, meziresortním připomínkovým řízením nebo hodnocením dopadů v rozsahu, který by se očekával u vládního návrhu.

Je to elegantní přibližně stejným způsobem jako vstoupit do banky kanalizací, protože hlavní vchod je vybaven bezpečnostní kontrolou.

Formálně je vše v pořádku. Návrh dostane číslo, sněmovna o něm jedná, poslanci hlasují a legislativní stroj vydává zvuky, které připomínají fungování. Uvnitř však může chybět práce, která měla proběhnout předtím. Konkrétně připomínky ministerstev, odborné spory, identifikace vedlejších dopadů a nepříjemné otázky lidí, kteří dané oblasti skutečně rozumějí.

Současná debata o jednacím řádu vlády je pokračováním stejného instinktu. Politická moc považuje proceduru za překážku. Připomínku chápe jako zdržování. Kontrolu vnímá jako útok. Záznam je podezřelý, protože může jednoho dne ukázat, kdo co navrhl, kdo mlčel a kdo souhlasil.

Politici přitom nejsou první organismy, které zjistily, že se jim lépe žije bez přirozených predátorů. Invazní druhy se se díky absenci přirozené hrozby a regulace rychle rozmnoží a pokryjí všechno dostupné území. Rozdíl spočívá asi jen v tom, že bolševník nevydává tiskové zprávy o zefektivnění růstu.

Vládní procedury mají být pomalé právě proto, že stát je velký, drahý a při chybě dokáže zničit život značnému počtu lidí najednou. Zákon není objednávka oběda. Když se nepovede, nelze ho vrátit do kuchyně s tím, že občan chtěl méně byrokracie a přílohu zvlášť. Obcházení legislativní přípravy proto není technický detail. Je to přenesení nákladů. Politici ušetří čas při přípravě a občané ho později zaplatí opravami, soudními spory, novelami, výjimkami a chaosem.

Dokud však voliči sledují především politické divadlo, tato metoda funguje. Mediální clona zakryje procedurální lumpárnu několika rozhovory, konfliktem na sociální síti a naléhavou debatou o tom, kdo se během tiskové konference tvářil arogantně. Zákon mezitím projde zadním vchodem, otře si boty o právní stát a usedne do Sbírky zákonů.

Mediální clona vítězí

Politická komunikace dnes vyrábí dojem, že nejdůležitější součástí demokracie je nepřetržité sledování výroků. Každý den přinese novou urážku, přeřeknutí, fotografii, gesto nebo údajný skandál. Občan je udržován ve stavu pohotovosti, ale jeho pozornost míří téměř vždy jinam než k místu, kde se skutečně rozděluje moc a mění pravidla.

Mediální clona nespočívá v tom, že by média nutně lhala. Stačí, že nabízejí nekonečný proud snadno pochopitelných konfliktů. Proces přípravy zákona je složitý. Hádka dvou poslanců je jednoduchá. Dopady pozměňovacího návrhu vyžadují čtení. Výraz obličeje ministra lze vyhodnotit během tří sekund.

Občan pak získá pocit, že politiku bedlivě sleduje. Ve skutečnosti sleduje její reklamní přestávky.

V této situaci je skoro jedno, zda se zvukový záznam z jednání vlády otevře za třicet let, za padesát let nebo příští středu po obědě. Společnost, která ignoruje současné hlasování svých poslanců, nebude za tři desetiletí hromadně studovat archivní nahrávku porady ministrů. Historici možná ano. Novináři také. Běžný volič bude pravděpodobně zaměstnán aktuálním skandálem, který bude stejně naléhavý, stejně hlasitý a stejně pečlivě oddělený od skutečné podstaty vládnutí.

To ovšem neznamená, že na transparentnosti nezáleží. Záznamy, usnesení, hlasování a jasná odpovědnost jsou pojistky proti svévoli. Žádná pojistka však nepomůže společnosti, která ji odmítá použít.

Autor: Martin Cikán

Použité zdroje

BARTKOVSKÝ, Martin (2026) „Macinka i Okamura jsou už za zrcadlem. Až tam spadne i premiér, budeme mít velký problém.“ Reflex.cz, 23. července 2026. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/137192/macinka-i-okamura-jsou-uz-za-zrcadlem-az-tam-spadne-i-premier-budeme-mit-velky-problem.html [cit. 23. 7. 2026].

GROH, Ondřej a DOUBRAVOVÁ, Barbora (2026) „Vláda chce změnit svůj jednací řád. Záznamy by byly tajné 30 let.“ Seznam Zprávy, 23. července 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-vlada-chce-zrychlit-schvalovani-zakonu-kritici-varuji-pred-oslabenim-kontroly-311638 [cit. 23. 7. 2026].

KUDLÁČEK, Patrik (2026) „Babišova vláda našla zkratku. Zákony schvaluje bez řečí a bez svědků.“ Médium.cz, 11. ledna 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/patrik-kudlacek-babisova-vlada-nasla-zkratku-zakony-schvaluje-bez-reci-a-bez-svedku-226696 [cit. 23. 7. 2026].

CIKÁN, Martin (2026a) „Hlavně ať to nespadne pod stůl.“ Monarchsitické noviny, Médium.cz, 7. července 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-hlavne-at-to-nespadne-pod-stul-292812 [cit. 23. 7. 2026].

CIKÁN, Martin (2026b) „Nedělní chvilka vs. stát a jeho vláda.“ Monarchsitické noviny, Médium.cz, 16. února 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-nedelni-chvilka-vs-stat-a-jeho-vlada-241692 [cit. 23. 7. 2026].

CIKÁN, Martin (2026c) „Čekání na Godota stavebního práva.“ Médium.cz, 29. dubna 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-cekani-na-godota-stavebniho-prava-269153 [cit. 23. 7. 2026].

CIKÁN, Martin (2026d) „Donkichot potkává samé obchodní zástupce.“ Médium.cz, 11. května 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-donkichot-potkava-same-obchodni-zastupce-272526 [cit. 23. 7. 2026].

DRNEK, Jan (2025) „Fiktivní projev prezidenta Dr. Ladislava Rašína.“ Monarchsitické noviny, Médium.cz, 14. listopadu 2025. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-fiktivni-projev-prezidenta-dr-ladislava-rasina-27-cervence-1942-204416 [cit. 23. 7. 2026].

PAŠINGR, Erik (2024) „Monarchie a demokracie.“ Monarchsitické noviny, Médium.cz, 23. července 2024. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-monarchie-a-demokracie-59515 [cit. 23. 7. 2026].

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz