Článek
Každý, kdo mě nějakou dobu sleduje na Instagramu, ví, jak moc hluboký vztah mám ke knihám. Dodnes nevím, jestli naštěstí, nebo k mé smůle byly v knihovně doma vyloženě dětské knihy jen dvě. A to sbírka pohádek od Boženy Němcové a kniha, kterou můžete vidět zde v mé knihovně. Kniha s názvem O kouzelném ptáku Zymyrikovi je úžasně ilustrovaná antologie pohádek a povídek orientálních kmenů bývalé SSSR . Četla jsem ji snad tisíckrát a sáhnu po ní ráda i dnes, jako dospělá. Jan Werich říkal, že:
Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne…
Podle mě stejně funguje xenofobie a tak často velebená „paličatost“, která vypadá, že má kladný podtext, ale ve skutečnosti nás ochuzuje v životě i na duchu.
Tady se můžeš podívat na bonusové materiály ve videu, a nebo si to pustit jako podcast: Země, kde je žena nepřítelem státu
Pokaždé, když mi nalomí kus srdce zprávy o tom, jak v zemích s islámským náboženským právem stát trestá nositelky života, tak i přes bolest, strach a soucit musím přemýšlet, proč tak zajímavá kultura, jako je právě ta islámská, je v médiích redukována často jen na rudou barvu krve a bolesti. A to je žalostně málo. Také přemýšlím, proč a jak to vzniklo. Pojďte se mnou vydat za hranice české paličatosti.
Nechce se ti to číst? Tady se můžeš podívat na celé video, a nebo si ho pustit jako podcast:
Ne každé pojetí islámu a muslimských náboženství je stejné. Bohužel, z neznalosti máme tendenci ve zbytku světa nerozlišovat. Lidé v ateistickém Česku mívají aspoň matné povědomí o rozdílech mezi protestanty a katolíky. Tato náboženství jsou totiž základním kamenem kulturní historie naší země. Naopak u náboženství východního, nebo původem z jiného kontinentu, si děláme představu jen těžko.
Příklad, jak konfrontaci s odlišnými etniky a náboženskými kulturami jako evropští gringos nezvládáme, je už v našem školství a médiích. I o menšinách jako např. Romech se dozvídáme z večerních zpráv v souvislosti s vyloučenými lokalitami a trestnými činy, ale už nic moc o jejich kultuře. Stejné redukce se týkají nejen náboženství, ale i etnických skupin a genderových identit. Romové, Židé nebo muslimové jsou v médiích často přítomní pouze jako problém, zřídka jako lidé s vlastním kulturním bohatstvím, hlasem a příběhem. Kdo z nás se pozastavil nad tím, kolik viděl dokumentů z druhé světové války, ale nikdy nenavštívil synagogu? Kultura celého etnika a národa by se neměla redukovat jen na kontext konfliktů a genocidy.
Může nás jako Čechy vlastně překvapit, proč tak bohatá a různorodá tradice, jakou islám bezesporu je, bývá v médiích často redukována pouze na výjevy násilí a útlaku? Nicméně, jak jsem uvedla i v nejednom předchozím díle, extrém je ten nejjednodušší nástroj, jak rychle přitáhnout a udržet pozornost. Alespoň na tak dlouho, aby se do toho stihla nacpat reklama.
Fakta Tisíce a jedné noci
V praxi však větší roli než samotný text Koránu často hraje způsob jeho výkladu konkrétními duchovními a politickými autoritami. Nikde v něm podle dostupných informací není jednoznačně uvedena nutnost takových kulturně nábožensko-právních restrikcí. Nejčastěji mylně vykládaná informace spočívá v tom, že postavení muslimek v jednotlivých zemích se odvíjí pouze od muslimského práva. Není to úplně přesné, protože jde o mix faktorů včetně náboženství, který spoluovlivňuje postavení žen.
I tak zůstává nadále faktem, že šaría je často špatně pochopena – nejde o jednotný právní systém, ale soubor náboženských zásad, jejichž výklad a implementace se dramaticky liší podle země. Například v případě trestných činů se trestní sazby pro ženy výrazně liší – v jednotlivých zemích. V některých jurisdikcích, kde se aplikuje fundamentalistický výklad islámského práva, má svědectví ženy nižší právní váhu než svědectví muže. V některých zase může být žena za pouhou nevěru ukamenována na veřejnosti před zraky rodiny. Stejně jako zbičována za nenošení nařízené pokrývky hlavy.
I když má manželka právo na rozvod, jde ale v praxi o stejnou formalitu „na oko“ jako rovnost příležitostí podle mužů ve veřejných diskusích v českém virálním prostoru.
Zejména ženy z venkovských nebo chudších komunit čelí značným překážkám v přístupu ke vzdělání, zatímco ve městských oblastech se situace často mění k lepšímu. Dle zdroje UNICEF v 17 muslimských zemích z 24 gramotnost žen nepřesáhla 60 %. Tato data jsou ovlivněna nejen celkovou mírou negramotnosti bez ohledu na gender, ale i horším přístupem žen ke vzdělání. Práva žen v muslimských zemích procházejí posledních cca 50 let vývojem.
Jak šel s muslimkami (a jejich právy) čas
K jedné z prvních výrazných změn došlo po roce 1979 v období po revoluci v Íránu. Následkem této změny bylo nastolení vlády islámských šíitských fundamentalistů. Změny, ke kterým došlo, byly postavené právě na základě muslimských tradic a hodnot. Výklad práva podle šaríi, která čerpá mimo jiné ze sunny, často obsahuje vnitřní rozpory. Například mezi formálně deklarovanými právy žen a jejich praktickou realizací. Takže i když je například v právech ustanovena garance práv lidu (tedy i žen), činí se tak v souladu s výkladem islámského práva, který často zakládá vyloučení žen z veřejného prostoru jako společenskou normu. I když právní představitelé potřebují ženy, kontrolují jejich veřejný obraz a projev soubory pravidel o tom, jaká má být „řádná“ muslimka – podle představ mužských autorit, které interpretují islám, nikoliv podle potřeb a hlasů samotných žen. Z uvedených zdrojů vyplývá smutný fakt, že pro muslimské ženy od dob íránské revoluce a jejich právy sice šel čas, ale nešel kupředu.
Pojďme se podívat chronologicky na práva žen pod vládou Íránské islámské republiky:
1979–1983: Počátky islámské republiky
Březen 1979: Ajatolláh Chomejní nařídil povinné nošení hidžábu pro ženy na pracovištích. Jeho rozhodnutí vyvolalo masové protesty žen během Mezinárodního dne žen 8. března 1979. Protesty trvaly šest dní. I navzdory boji žen za jejich svobodu bylo povinné zahalování postupně zavedeno ve veřejném prostoru. Pro vaši představu byla nejkřiklavější hesla tehdejších islamistických skupin: „Noste závoj, nebo vás udeříme do hlavy“ a „Smrt nezahaleným“.
V roce 1983 íránský parlament schválil zákon, který stanovoval trest až 74 ran bičem pro ženy, které se na veřejnosti objevily bez hidžábu.
Zdroj: Protesty k Mezinárodnímu dni žen v Teheránu v roce 1979 1979 International Women's Day protests in Tehran - Wikipedia
TheNationalDesk.com
1980–1990: Institucionalizace genderové nerovnosti
Věk pro sňatek byl snížen na 13 let pro dívky a 15 let pro chlapce. Soudní a otcovské schválení umožňovalo sňatky i mladším dívkám. Ženy byly vyloučeny z některých studijních oborů, jako je veterinární medicína a geologie. Byly zavedeny kvóty, které omezovaly počet žen v určitých oborech, aby se zabránilo jejich dominanci. Ironicky, podobně je kritizována i nezisková organizace fórum 50% V evropském prostoru, při debatách o kvótách pro rovné zastoupení žen v politice, v evropských zemích – jen v opačném gardu.
Zdroje: Women in Iran Women's education in Iran
2000–2010: Pokračující restrikce a vznik morální policie:
Byla zřízena morální policie, která dohlížela na dodržování islámských pravidel, zejména v oblasti oblékání žen. Ženy čelily nerovnému zacházení v oblastech jako dědictví, svědectví u soudu a odškodnění za újmu. Například svědectví ženy má poloviční váhu oproti svědectví muže. I přes všechno, co víme o muslimských restrikcích a ostrakizaci žen v západním prostoru, i přesto mnoho lidí tvrdí, že feminismus je překonaný.
Zdroje:Time
2020–2022: Smrt Mahsy Amini a protesty
V září 2022 zemřela Mahsa Amini, která byla zatčena morální policií za údajné porušení pravidel oblékání, což vyvolalo masivní protesty po celé zemi. Tyto protesty byly brutálně potlačeny, což vedlo k mnoha obětem a zatčením. Death of Mahsa Amini - Wikipedia Mahsa Amini protests - Wikipedia
2023–2025: Eskalace represí a technologický dohled
Íránské úřady začaly využívat technologii rozpoznávání obličeje k identifikaci žen, které porušují pravidla oblékání, což vedlo k dalšímu omezení svobody žen.
Zdroje:Wired
V dubnu 2025 byla 17letá Fatemeh Soltani zavražděna svým otcem kvůli „ztrátě cti“, což vyvolalo veřejné pobouření a diskusi o ochraně žen před domácím násilím.
Zdroj: Killing of Fatemeh Soltani 'He Stabbed Her 14 Times': A Father's Deadly Rage and the Law That Shields Him
Morální relativismus mohl být obhajitelný v dobách, kdy evropské společnosti ovládaly církevní struktury. Zatímco šaría může sloužit jako osobní náboženský rámec, její přímé promítání do státních zákonů zvedá otázku: čí interpretace je ta správná – a kdo ji má právo vymáhat? Otázka, komu tento systém slouží především, možná vzbuzuje emoce na obou stranách, protože se vyjadřuje kriticky ke tradicím a kultuře s bohatou historií. Kritické otázky jsou ale schopny debaty kolem ženských práv ve státech s islámskými právy výrazně posunout. Silnými hlasy žen z muslimských zemí v Evropském kontextu se budu zabývat v následujícím článku: Ženy, které jsou nepřítelem státu.
Další zdroje:
Čtrnáctiletou dívku ubičovali k smrti za to, že byla znásilněna - Blog iDNES.cz
Ženy v islámu – Wikipedie
Muslimové a ženy: Jaká mají ve skutečnosti práva a jaké zacházení islám povoluje – Dotyk.cz
Postavení žen v islámském světě - Akademie věd České republiky
Microsoft Word - DP_Svandova_po korektuře.docx Format.docx
▶ Alžírská spisovatelka Bennounová: Ženy si fundamentalismu všimnou první — ČT24 — Česká televize
Práva žen v muslimských zemích – Ohniska napětí ve světě
Vývoj postavení žen v islámském světě. Případová studie: Irán – Denisa Šebestíková
Ženy z Persepole - ženská otázka v moderním Íránu - Asociace pro mezinárodní otázky
Postavení žen v islámském světě - Akademie věd České republiky
Co se skutečně píše v Koránu o chování k ženám: Chrání je a váží si jich – Poznatsvět.cz
Proč se muslimky zahalují? – Náboženský infoservis
