Článek
Komentáře, které jsem do článku zakomponovala, nejsou jen jednotlivé výstřelky. Vybírala jsem ty, které se opakují, a to jak v rétorice, tak v hodnotových rámcích. Nešlo mi o náhodné výkřiky, ale o vzorce, které jsou pro veřejný prostor symptomatické. Následující text nepíšu navzdory vašim komentářům. Píšu ho díky nim. Musím upozornit, že co se týče citací konkrétních komentářů, tak jsem je zakomponovala na základě opakujících se názorů, které se vyjadřovaly podobně — jak ohledně argumentace, která padla, tak i potlačených či zamlčených informací.
Nejčastější argumenty, které se opakují – a proč nejsou důkazem
Nechce se ti to číst? Tady se můžeš podívat na velice povedené video anebo si to pustit jako podcast: REAKČNÍ VIDEO! Mužské názory na ženskou realitu #reaction
„Humanitní obory jsou na nic“
Nedá se přehlédnout, že i jen okrajově zmíněné humanitní obory – a i když mluvím o statistikách napříč celým spektrem oborů v průměru – taví humanitky a počet zastoupení žen na VŠ v jediný hlavní argument. Jde o masovou argumentační chybu v podobě překroucení tvrzení tak, aby zapadla do útoku na faktickou informaci. Strach z toho, co by humanitní obory mohly v lidech probudit, je pro některé až překvapivě lákavý. Vtip je v tom, že přesně tyto obory učí analyzovat právě takové sociální vzorce a mocenské vztahy, které u diskutujících vyvolávají největší odpor. Články o tématech např. klesající porodnosti jsou čtenářsky oblíbené – ale i ten novinář musí vycházet z nějakých dat – z dat, která zpracovávali analytici z FHS. Stěžujete si na šílenou dobu, kterou jsme si jako lidstvo vytvořili, ale humanitky, co hledají způsoby, jak se v ní vyznat a interpretovat ji, vám vadí?
Pokud se bojíte humanitek tak, že vás donutí křičet, bojíte se spíše vlastní lidskosti.
Možná by bylo pohodlnější mlčet. Rozhodně pro ty, kterým slouží struktury, které přirozeně využívají. Mlčení ale ještě nikdy nic nevyřešilo – a to, že byť jen zmínka o humanitních oborech vyvolá takový hluk, je důkazem, že na tom něco bude. Humanitky vnímané českou veřejností jako „ženské“ jsou vnímané rovněž jako špatné – náhoda? Nemyslím si.
Rozsudek: Argumentační chyba „střelba na slaměný panák“
zdroje:
23006120a.pdf
„Nikdo ženám nebrání makat“
Ale zároveň se neřeší, jak jsou tyhle práce placené, hodnocené a zajištěné.
Já jsem celý život dělala dělnickou profesi, ale před třicítkou mi došlo, že i když mi teoreticky nikdo nebrání ji dělat dál, tak otázka, zda mi vydělá, je klíčová. Data a statistiky dokazují, že na trhu práce jako žena s maturitou a dělnickou „poctivou“ profesí nemám stejnou cenu jako muž. Jako kdyby byla „poctivá práce“ jen ta mužská.
Tohle přesně ukazuje, jak moc je rovnost příležitostí podle mužů teoretická. Nebudou na vlastní kůži čelit faktickým a reálným ženským zkušenostem. Funguje to stejně, jako kdyby se muž na Seznam Médium vyjadřoval k ženským menstruačním bolestem i z pozice gynekologa – nemůže mít už jen z principu reálnou zkušenost, byť je odborník. Ale o názor se podělí rád, všude a pořád. Je zajímavé, že jsem nikdy žádnou ženu neslyšela vyjadřovat se k tomu, jak muži přehánějí, když se jim vejce přilepí ke stehnu. Neměli by toho tolik nadělat a urovnat si to tam až doma.
Rozsudek: Argumentační chybaNon sequitur, redukcionismus, slaměný panák a skrytý whataboutismus.
Zdroje:
Gender pay gap still conspicuous in Czechia - Prague, Czech Republic
2.1.a-factsheets-CZ.pdf
Gender Pay Gap in the Czech Republic - Its Evolution and Main Drivers*
https://csu.gov.cz/docs/107508/71be6531-d86d-1940-2da5-bd2bda295672/23006120a.pdf?version=1.0
„Ženy se tlačí na místa, kde budou moci sedět na židli, pít kafe, klábosit a hlavně chodit ven jen nakoupit. Samozřejmě ne všechny – ale většina. Většina, co na to má. Hlavně žádné nepohodlí.“
Tady mi někdo prosím vysvětlete, proč je v administrativních funkcích středního a vyššího managementu stejné zastoupení mužů a žen, jako je v komentářích na Seznam Médium pod článkem Národ vysokoškolaček a dělníků. (Viz graf níže.) Ti muži si tam také válí pozadí, když v teplých kancelářích pijí kafíčka. Hlavně žádné nepohodlí – to za ně vyřídí jejich mizerně placená asistentka ženského pohlaví.
Pro zajímavost, stejné mizivé zastoupení žen je i v prokazatelně administrativních pozicích české vlády, krajských zastupitelstvech a dalších velice pohodlných administrativních funkcích.
Hlavně žádné nepohodlí chce dle zdroje 72 % mužů v administrativních vedoucích pozicích.
Ve státní správě nechce hlavně žádné nepohodlí 3/4 mužů na administrativních pozicích, v poměru k zastoupení žen.
A co se týče náhledu na pohodlí a rovnost v komunálních zastupitelstvech, nechce žádné nepohodlí 79 % mužů na těchto postech v poměru k ženám.
Rozsudek: argument na základě vybraných informací – „cherry picking“, logický klam dvojího standardu
Zdroje: V Česku pracuje na vedoucích pozicích pouze 28 % žen - HRMixer.cz
Zpráva o rovnosti žen a mužů: Málo žen ve vedení, rozdíl výdělků | Právní prostor
Zastoupení žen v komunálních zastupitelstvech
„Nikdo vám nic nezakazuje“
Argument postavený na tom, že i žena může být zednicí, bagristkou nebo fárat na šichtu a rubat v dole, je opět postavený na mužských představách o rovnosti, ale ne na realitě. Záměrně ignoruje tolik vrstev reality, že by to vydalo na sérii knih. Ano, ženy dnes formálně můžou studovat techniku, stát se elektrikářkami nebo jít do dolů. Ale:
Budou fyzicky schopné tu práci dělat do důchodu? Anebo budou fyzicky odrovnané tak, jako bývají z takových prací fyzicky odrovnaní muži? Kdo se o ty ženy postará, když o muže se starají ženy? Budou při tom samy pečovat o domácnost, děti nebo nemocného partnera? Kolik žen tu práci opravdu dostane a kolik jich bude bráno vážně? A prokazatelně si s ní nevydělají to, co muži.
A především – proč se řeší, jestli můžou, ale nikdy ne, proč by měly? Je pravda, že nikdo nebrání ženám vykonávat tvrdou fyzickou práci, ale vydělají si s ní? Budou ji moci kvůli zdravotnímu stavu vykonávat i v důchodovém věku, kdy na některé z nich připadne péče o těžce nemocného manžela, co se živil chlapským „poctivým“ tvrdým zaměstnáním, ve kterém si vydělal, ale staticticky se nedožije 75. narozenin?
Rozsudek: argumentum ad libertatem, redukcionismus, argumentační klam „rovnost = možnost“ a klasicky whataboutismus.
Co všechno chybí – a přitom by tam být mělo
Jak jistě víte, tak důležitou výpovědní hodnotu mají i slova, která nepadnou. Abychom se měli od čeho odrážet, tak se musíme podívat nejen na ty, kdo se vyjadřují a jak, ale i na ty, co se nevyjadřují, a také na selektivně potlačené argumenty. Zcela kriticky lze jen těžko důvěřovat argumentům z toho důvodu, že komentáře jsou založené na rychlých emotivních soudech od lidí, co nečelí stejným podmínkám z podstaty. Zajímavá je i skladba pohlaví komentujících. Kdyby bylo zastoupení ženských jmen 50–50, což je prokazatelně rovnost, tak bych byla nucena uznat, že nemám pravdu, nebo jinak falzifikovat předchozí text. Tento graf ukazuje realitu mužských představ o ženské teoretické rovnosti a mužském velice selektivním náhledu na vlastní pravdy:
Z celkem 326 komentářů k datu 7. 4. 2025 jsem napočítala 17 jednoznačně ženských jmen, včetně jmen v reakcích na jiné komentáře.
Ženy tedy tvoří 5,2 % všech komentujících.
GrafData ke 7.4
To znamená, že většina komentářů pod článkem je od mužů. Komentující ženy, zastoupené 5,2 %, tedy prokazatelně a naprosto drtivě boří mužskou argumentaci „máme přece rovnost“. A také to samo o sobě dost vypovídá o tom, kdo a z jaké pozice se tu cítí oprávněný hodnotit ženské zkušenosti a jak nevyvážené to celé je.
Pokud mají muži tolik času psát rozhořčené a ublížené slohovky do komentářů, kdo jim mezitím žehlí, pomáhá dětem s úkoly, sleduje stav domácích zásob a domlouvá, kdy a kdo se půjde k lékaři a co se nakoupí?
Kdo se stará o rodinu a domácnost, zatímco oni emocionálně analyzují život žen na internetu?
Ženská práce a poctivá chlapská prestiž
Občas unikne do médií rozhovor se ženou v mužském oboru. Tyto ženy jsou pak prezentovány jako rarita – senzace, ne standard. Jejich zkušenost je rámována spíš jako výjimka než jako důkaz o proměně systému. Mužské, více reakce než názory jsou vidět i v komentářích pod těmito články nebo rozhovory, kde jsou ženy zaháněny k plotně, aby se ne*rali do mužských oborů a profesí. (Přišli by pak o prestiž, podobně jako např. školství.)
Pokud mají muži v komentářích pod článkem Národ vysokoškolaček a dělníků ten názor, že ženy mají stejné možnosti a „je přeci rovnost“, jsem si dost jistá, že úplně ti samí změní na „rovnost příležitostí“ zčistajasna názor, pokud narazí na ženu v mužském oboru.
Ergo rovnost je tolerována jen tam, kde nenarušuje mužský status. Což není společnost schopná ani udržet, ani tolerovat v sekci komentářů, natož pak na trhu práce.
Pokud bychom měly takové příležitosti a „rovnost“, jakou muži v komentářích tvrdí, že prý máme (my, ženy), tak by zednice, bagristky, řeznice-bouračky, hornice apod. byly norma, ne rarita.
Faktická rovnost nevzniká tím, že jsou dveře otevřené – „rovnost příležitostí“ vám bude k prdu, když je cesta k nim zarubaná předsudky, očekáváními, péčí o ostatní a mizerným platem.
Zdroje:
Stavbyvedoucí dálnice je žena vystudovaná v Brně. Šemberková boří stereotypy - Brněnský deník
„Jsem hrdý, co všechno dokázala.“ Na šampionátu řezníků v Paříži zazářila i Češka ze Slovácka | Radiožurnál
Klíčová mužská práce v kritických infrastrukturách
Citace:
„Pořád platí, že drtivou většinu kritické infrastruktury a důležitých profesí vykonávají muži.“ – nízký věk dožití mužů vykonávajících rizikové profese jsem také zmínila.
Je pravda, že dobře placené, ale náročné pozice vykonávají hlavně muži. Ale dobré peníze jsou zaplaceny kratším životem a nízkým věkem dožití mužů. Také jsem zmínila, že si v „poctivém chlapském“ zaměstnání zlikvidují zdraví tak, že péče o ně pak padá na záda jejich partnerek.
Výzkum ve zdrojích níže zjistil, že ženy jsou šestkrát častěji opuštěny, nebo se s nimi partner rozvede po diagnóze vážné nemoci, jako je rakovina nebo roztroušená skleróza, ve srovnání s muži ve stejné situaci. Konkrétně se rozvod nebo odloučení vyskytlo u 20,8 % případů, kdy byla nemocná žena, oproti 2,9 % případů, kdy byl nemocný muž.
Zatímco s nemocnými ženami se muži rozvádějí, o nemocné muže ženy pečují. Takhle si představují rovnost i komentující muži.
Zdroj: Men Leave: Separation And Divorce Far More Common When The Wife Is The Patient | ScienceDaily
Why Men Leave Sick Wives - Facing Illness Alone - Couples and Cancer
Men Are Far More Likely to Abandon a Seriously Ill Spouse | Discover Magazine
Rychlost možnosti výdělku vs. jeho výše
Citace:
„A žena klidně může jít po střední k pokladně do Lidlu či podobně a bude vydělávat hned.“
Původní tvrzení nebylo, za jaký časový úsek může žena vydělávat, ale za jakou hodnotu. Opět naprosto zamlčená je otázka: za kolik. Napsala jsem, že jsem doufala, že si s maturitou polepším. Nepolepšila. Měla jsem to zkusit jinak? Měla jsem být Pepa? Možná. Ale to nebyla pointa článku.
Pointa byla: stejný výkon, jiný výsledek. A systém, který to umožňuje.
Já osobně práci rukama dobře znám. Živila ji už od 17 – ale jsem žena. Žena s výučním listem z chlapského řemesla je něco úplně jiného než muž. Za to, za co muž v mém oboru bez problému dostane i 50 000, mně bylo nabízeno 16 000, s kecy o mém mládí, možném těhotenství a blahosklonné nabídce dohody o provedení práce a stejnou normou, jakou měli mí mužští stejně staří kolegové. Ale ano – nikdo mi nebránil obor dělat. A nikdo nebránil zaměstnavatelům chovat se ke mně ekonomicky jako k zemi třetího světa.
To, že jsem pochopila, že manuální práce mě nikam nedostane – a už vůbec ne k lepšímu platu – a proto půjdu na VŠ, je rozvoj – a ohrožení mužského statusu quo. Pokud je pro tyto lidi gender pay gap mýtus, musí pro ně být zákonitě mýtus i menstruační chudoba, ohrožují je stejnopohlavní páry (ale ještě nevysvětlili, jak přesně to funguje) a taky ženy jsou prostě špatně, i když svíčkovou se šesti, uvařenou ženou, nepohrdnou. A ženské vynálezy jako stěrače, GPS navigace, cirkulárka, kevlar pro supermaskulinní a „poctivé“ důležité chlapské práce i mnoho dalších vynálezů, o kterých ani nevíme, protože jim je muži ukradli a připsali si je jim dává velice klidný spánek. Na rozdíl od ženy, co vstává ve 2 ráno k brečícímu pokračovateli chlapského příjmení a budoucímu daňovému plátci.
Citace:
„Muž si to vydře, žena si to vybrečí.“
Úplná absence faktu, že drtivou většinu péče a neplacené práce dělají ženy.
Tohle je důkaz, jakou má pro společnost hodnotu a prestiž ženská práce. Stejně jako matka s malým dítětem v kavárně – vadí, vzdělaná žena je kariéristka, bezdětná sobec. Žena s dětmi – ucházející se o práci potenciální problém pro zaměstnavatele. Nevzdělaná žena vadí stejně jako vzdělaná. A že ženy nikdy nejsou „správně“ – ať se rozhodnou jakkoliv, a společnost jim to nějak hodí na hlavu, je také potlačovaný fakt.
Muži jsou kritizováni za své postoje. Ženy jsou kritizovány za to, že jsou ženami. Mají moc ženské emoce, nebo málo. Také málo ženský vzhled nebo až moc – stačí si vybrat a zaútočit. Je tohle rovnost podle mužů s názorem, ale ne se zkušeností? Možná že vysoká mužská sebevražednost je právě důkazem toho, že chlapi nebrečí, protože by si pak nepřipadali jako „dost“ muži. Pak mi tady chtějte někdo tvrdit, kdo má opravdu problém s emocemi a dál tvrďte něco o rovnosti.
Zdroje:
Tahle debata ve skutečnosti vůbec není o tom, kdo má víc pravdy. Je o tom, co je ve veřejném prostoru slyšet – a co se přehlíží. A právě faktická neviditelnost ženských zkušeností je samotným jádrem problému.
Neútočím na muže jako celek. Byť je to těžké, protože je jich v komentářích 94,8 %. Kritizuji vzorec, ve kterém společnost jako celek – ať už skrze hlasité zlehčování, nebo tiché přihlížení – trivializuje ženskou práci, tělo, péči, perspektivu i ženskou podstatu lidskosti.
Nevím, co je děsivější: jestli ti, kteří s těmito názory chodí k volbám, nebo ti, kteří s nimi nesouhlasí, ale raději mlčí. Protože právě tihle lidé, hlasití i tiší, formují podobu společnosti, ve které žijeme.
A není to společnost založená na faktech, ale na dojmech. Na pocitu ohrožení. Na strachu z jakékoli změny, která by mohla přerozdělit status – prestiž nebo výhody.
„Rovnost je v pohodě – pokud se vás nijak netýká.“
Dokud budou slyšet jen ti, kdo rovnost vnímají jako útok, a skupina „ne všichni muži“ zůstane potichu, zůstane i nadále paygap mýtem a mateřství komplikací. A ženské zkušenosti budou pořád jen dopisem, co si nikdy nikdo nepřečetl až do konce, ale bude vykřikovat svůj názor bez osobní zkušenosti na jeho autorky.
Díky za komentáře. Čest těm, kdo se umí vyjádřit objektivně, důstojně, fakticky a kriticky, ale jde spíše o promile případů. Ty, které jsem použila, mi daly cenný materiál a ukázaly, že mé počínání, i když nemá stejnou prestiž, pokud bych byla muž, tak má smysl. I když mě mají shodit, umím si provizemi za článek a mužskými emocemi a domněnkami zaplatit nejednu bílou plombu, což bych si jako žena s nízkým vzděláním a i když poctivou, tak stále manuální prací nemohla dovolit.
Jsem naprosto průměrná žena, a tohle je realita, co žiju a co žije mnoho žen s nízkým vzděláním, ale reálnou výplatní páskou.
