Článek
Byla hlavní manželkou faraona Achnatona, který je známý pro svou náboženskou reformu, při níž se Egypt na krátkou dobu stal monoteistickým státem uctívajícím jednoho boha Atona. Přestože její původ není zcela jasný, existují teorie, že byla dcerou vysokého úředníka jménem Ay, který se později stal faraonem.
Nefertiti byla nejen královnou, ale také spoluvládkyní. Společně s Achnatonem stála v čele revolučního náboženského a kulturního hnutí, které změnilo tvář Egypta. Byla zobrazována po boku svého manžela na mnoha reliéfech a sochách, což dokládá její výjimečnou roli ve vládě. Aktivně se zajímala o politiku a náboženství, což ji činilo významnou a vlivnou postavou své doby.
Nefertiti a Achnaton zavedli uctívání boha Atona, což bylo radikálním odklonem od tradičního egyptského polyteismu. Přestěhovali se do nově postaveného města Achetaton (dnešní Tell el-Amarna), kde se soustředila moc a náboženský život. V rámci této reformy byly uzavřeny všechny ostatní chrámy, které uctívaly jiné bohy než Atona. Tento krok vyvolal značný odpor mezi kněžskými vrstvami a obyčejnými lidmi, kteří byli zvyklí na uctívání mnoha bohů. Nefertiti si proto vysloužila nenávist kněží a části lidu. Napětí mezi královskou rodinou a kněžskými vrstvami vedlo k nepokojům. V samotném městě Achetaton vypukla vzpoura, která byla reakcí na radikální změny prosazované Achnatonem a Nefertiti. Tento vnitřní konflikt ještě více zkomplikoval situaci královské rodiny.
Osud Nefertiti po smrti Achnatona zůstává záhadou. Existuje několik teorií o tom, co se s ní stalo. Někteří historici věří, že po smrti svého manžela vládla jako faraon pod jménem Neferneferuaten. Jiní se domnívají, že upadla v nemilost a byla odstraněna z mocenských struktur. Její hrobka nebyla dosud nalezena, což přispívá k tajemnosti její postavy. Někteří archeologové spekulují, že by mohla být pohřbena v Údolí králů, zatímco jiní hledají její hrobku v oblasti Tell el-Amarny.
Podle Dorothy. L. Eadyové (1904-1981), které se říkalo Omm Seti, by mohla být Nefertiti pohřbena v blízkosti hrobky Tutanchamona. Dorothy ve věku tří let utrpěla vážný pád ze schodů a byla považována za mrtvou. K překvapení všech se zázračně zotavila a začala si vybavovat vzpomínky na svůj minulý život. Tvrdila, že kdysi byla staroegyptskou kněžkou a milenkou faraona Sethiho I.
Její dětství a mládí byly hluboce ovlivněny zájmem o Egypt, ale byla často označována za bláznivou a lidé to vše přisuzovali její příliš bujné fantazii. Ona si však za svým tvrzením stála i v dospělosti a vlastně po celý život, proto se nakonec přestěhovala do Egypta a navázala blízké vztahy s mnoha významnými archeology. Pracovala v Oddělení egyptských starožitností a stala se známou „objevitelkou“ několika významných nálezů. Nebyla to však její práce archeoložky, co ji proslavilo, ale její vzpomínky na to, kde se tyto poklady nacházely. Tyto vzpomínky se často ukázaly jako správné, a archeologové skutečně našli to, co předpověděla. Jednoho dne prohlásila, že ví, kde je pohřbená Nefertiti.
Je v Údolí králů, zcela blízko Tutanchamona. Ale je na místě, kde by ji nikdo hledal. A její hrobka je podle všeho stále neporušená.
Nicméně, i přes opakované pokusy o nalezení její hrobky v této oblasti, nebyly dosud objeveny žádné konkrétní důkazy potvrzující tuto teorii.
Jedna z nejzajímavějších teorií naznačuje, že Nefertiti mohla být poslána do exilu. Pokud by skutečně upadla v nemilost po smrti Achnatona, mohla být odstraněna z politické scény právě tímto způsobem a poslána na venkov nebo do odlehlejší části Egypta, kde by neměla žádný vliv na politické dění. Exil by vysvětloval, proč se ztratily všechny stopy po jejím životě a smrti. V egyptské historii navíc existují precedenty pro odstranění nepohodlných osob do vzdálených nebo méně významných oblastí. Pokud byla pohřbena daleko od hlavních pohřebních míst, je možné, že její hrobka zůstane navždy skryta před zraky archeologů.
Nefertiti je nejvíce známá díky své bustě, kterou v roce 1912 objevil německý archeolog Ludwig Borchardt v Tell el-Amarně. Tato busta je považována za mistrovské dílo staroegyptského umění. Její jemné symetrické rysy, elegantní dlouhý krk, živé barvy a vysoká koruna symbolizují ideál krásy té doby a zůstaly zachovány po více než tři tisíce let.
