Ghanské čarodějnice v kontroverzních rehabilitačních táborech

V západoafrické Ghaně je dnes většina lidí křesťanského vyznání (v rozličných denominacích, přičemž většinu tvoří protestantské církve) a čarodějnictví se lidé obávají jakožto (podle jejich názoru) satanismu. Vycházejí přitom z biblické výpovědi o andělské entitě – Satanovi –, který je v Novém zákoně představen jako odpůrce spásy člověka. Podobně se čarodějnictví obávají ghanští muslimové (většinově sunnitští), kterých je v populaci přibližně pětina.

Podstatě i historii afrického čarodějnictví jsem věnoval samostatný prostor, zde se proto podíváme dál, a to na dopady čarodějnictví na ghanskou společnost, na tzv. hony na čarodějnice a zejména na kontroverzní ghanské tábory pro rehabilitaci čarodějnic.

V Ghaně jsou tyto rehabilitační tábory určeny pro ženy, neboť čarodějnictví se tam věnují téměř výhradně ženy, zatímco jinde v Africe jsou to spíše muži. Ghaňané tvrdí, že i běžný člověk čarodějnici pozná podle vzhledu: nikdy to prý není mladší a pohledná žena. Čarodějnice bývají starší a zlo se jim má propisovat do tváře.

Lidé v Ghaně věří, že čarodějnický útok má vždy osobní původ – pramení v osobě konkrétní čarodějnice, která vysílá konkrétního zlého ducha proti oběti, a nejedná se tedy o jakési neosobní zlo, které by nahodile postihlo oběť.

Ne všichni ovšem chápou vnitřní sílu čarodějnictví jako spolupráci se Satanem, případně jiným zlým duchem, kterých mohou být stovky; například v Beninu chápou vyznavači vodunu čarodějnictví jako využití okultní síly zvané àzě k útoku na člověka nebo skupinu lidí. V silně christianizované Ghaně ale lidé věří, že čarodějnice spolupracuje se Satanem nebo jinými zlými či nečistými duchy, kteří jsou rovněž popisováni v Bibli.

Největším společenským problémem je fakt, že čarodějnice, které jsou najímány svými (velmi dobře platícími) klienty pro zajištění úspěchu v podnikání nebo politice, případně aby zaútočily na konkurenci nebo nepřítele, často ke svým záměrům používají lidskou oběť. Realita je taková, že z podobných důvodů se v Ghaně ročně ztratí stovky dětí, většinou těch, které přišly o rodiče a žijí na ulici. Výjimkou ale nejsou ani unesení dospělí lidé, z nichž se obvykle najde pouze torzo, neboť hlavu a končetiny čarodějnice používá.

Podle tradičního afrického přesvědčení totiž na světě existuje rovnováha a pokud má člověk zakusit neobyčejné štěstí, úspěch, vzestup atd., musí někdo jiný zakusit utrpení, bolest a smrt. Proto čarodějnice zabíjí s jednoznačně definovaným cílem pro úspěch klienta. Tato brutální živnost se potom propisuje do celé osoby čarodějnice a s přibývajícími činy má být čím dál více rozeznatelná v jejím obličeji a zejména v očích.

Aktéry boje proti čarodějnicím můžeme rozdělit do několika skupin. Hlasitými bojovníky proti čarodějnictví jsou křesťané a muslimové, kteří souladně věří, že jde o satanismus. Další skupinou jsou kněží tradičních náboženství a tradiční léčitelé, kteří často čarodějnice stojící za nevyjasněnými úmrtími identifikují, což obvykle vede k tomu, že je lidé zlynčují. Někdy se skutečně jedná o čarodějnici, která má na svědomí lidské oběti, jindy je ale obvinění smyšlené. Tradiční kněží ale někdy s čarodějnicemi také spolupracují.

V tom tkví složitost celé problematiky, neboť Ghaňané čarodějnictví zdaleka nenahlížejí černobíle. Na jedné straně čarodějnictví ostře odsuzují, na druhou stranu ale mnozí čarodějnice vyhledávají a platí jim nemalé peníze pro posílení svých záměrů.

Další skupinou bojovníků proti čarodějnictví jsou různé humanitární organizace, které se při své činnosti v boji proti extrémní chudobě setkávají se strachem z čarodějnic, obchodem s částmi lidských těl, rituálními vraždami apod.

Pokud je v Ghaně žena označena za čarodějnici, lidé obvykle trestají okamžitě a bez jakéhokoli prokazování či objektivního soudu. Jestliže žena přežije, bývá odvlečena do tábora pro rehabilitaci čarodějnic, kde je proveden obřad vymítání zlého ducha (de facto exorcismus). Pokud se vymítání podaří, žena má právo žít, ale do smrti musí zůstat v táboře. Pokud léčitel sezná, že se vymítání nezdařilo, bývá žena zabita.

Lidskoprávní organizace dlouhodobě upozorňují na skutečnost, že do těchto táborů jsou nedobrovolně zavírány nejen čarodějnice, které jsou přistiženy při čarodějnických praktikách, ale také ženy, které nějak vyčnívají ze společnosti například tím, že jsou bezdětné, tělesně významně postižené nebo trpí psychickými obtížemi.

Uvádí se, že v rámci boje proti čarodějnictví v Ghaně často dochází k lynčování žen, které často jednoduše někdo udá (a to mnohdy zcela nepodloženě nebo zištně, případně omylem – sorry jako, lapsus!), a lidé z blízkého okolí vezmou spravedlnost okamžitě do svých rukou, neboť se dopadů konání čarodějů velmi obávají. Dále není neobvyklé, že příbuzní obviní z čarodějnictví ovdovělou bezdětnou ženu, která proto zamíří do čarodějnického tábora bez možnosti návratu, a příbuzným tak připadne její majetek.

Lidskoprávní organizace cílící na problematiku čarodějnictví a pronásledování skutečných i domnělých čarodějů v Africe uvádějí, že počty osob v těchto táborech rostou a v táborech pro ně často není dostatek jídla. Odejít ale nemohou.

V Ghaně jsem byl svědkem obřadu, kdy léčitel zbavoval čarodějnici zlého ducha a náklonnosti ke zlému jednání pomocí okuřování, zaříkávání, zvířecí krve a amuletů. Léčitel nakonec specifickými tahy hladil (údajnou) čarodějnici živou slepicí, poté slepici smrtelně pořezal na hrdle a nechal ji odkráčet; podle toho, na jakou stranu a jak specificky slepice padla, poznal léčitel, že byla žena zbavena zlého ducha.

V Ghaně je v současnosti šest oficiálních táborů pro čarodějnice, kde žije více než tisíc žen a počet dále stoupá. Tábory se nacházejí u měst Bonyasi, Gambaga, Gnani, Kpatinga, Kukuo a Naabuli. Nejznámějším táborem je Gambaga Witch Camp v severní Ghaně. Existují i jiné, menší, neoficiální tábory.

V posledním desetiletí začala ghanská vláda bojovat proti existenci těchto táborů, některé z táborů již údajně rozpustila a ženy v nich žijící začlenila zpět do společnosti. Otázkou ovšem zůstává, s jakým přijetím či nepřijetím se taková žena ve společnosti – hluboce prostoupené strachem z čarodějnictví – setká.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

Audio:

ČESKÝ ROZHLAS – HAVELKA, Ondřej. Satan, boží stvoření: Obraz padlého anděla v abrahámovských náboženstvích s doktorem Havelkou