Článek
Mnozí Afričané věří, že čarodějnický útok má vždy osobní původ – pramení v osobě konkrétního čaroděje, který vysílá konkrétního zlého ducha proti oběti, a nejedná se tedy o jakési neosobní zlo, které by nahodile postihlo oběť. Identita se zdá být klíčovým faktorem, a to jak identita oběti, tak identita čaroděje a onoho zlého ducha, který fakticky útočí. Ne všichni ovšem chápou vnitřní sílu čarodějnictví jako spolupráci se Satanem, případně jiným zlým duchem. Například v západní Africe, konkrétně v Beninu, chápou vyznavači vodunu čarodějnictví jako využití okultní síly zvané àzě k útoku na člověka nebo skupinu lidí. Zasvěcenec, který dokáže s touto silou magicky manipulovat, může àzě využít jak k dobrému, pomoci druhému člověku, tak i ke zlému – k útoku, k zabití. Sama síla je tedy hodnotově neutrální.
Zasvěcenec, který využívá àzě k pomoci, je chápán jako léčitel, zatímco zasvěcenec manipulující àzě k útoku, je chápán jako čaroděj. Zde tedy nejde o oslovení osobního zlého ducha, ale o schopnost manipulování neosobní okultní silou; přesto však původcem této síly je božstvo nebo duch. Čaroděj ovládající àzě má být schopen distančního zabití oběti nebo pozření její duše. Duši může pozřít celou, ale také pouze její část. Dále je možné k útoku využít jisté posvátné rostliny, jejichž magická moc – v západní Africe nazývaná bŏ – dokáže přimět božstva například k přivolání nemoci na oběť. Slovo bŏ v Beninu znamená také kouzlo, magickou formuli nebo magický recept.
Afričané interpretují tzv. zlou smrt – například násilné zabití, zasažení bleskem, náhlé úmrtí nebo utonutí – jako útok čaroděje. Psychické nemoci jsou povětšinou nahlíženy jako působení zlých duchů nebo také útok čaroděje. U dalších nemocí se zkoumá, jestli je nemoc běžná nebo nějak zvláštní, náhlá, bez zjevné příčiny – potom se taková nemoc považuje za útok čaroděje nebo, v oblastech s rozšířeným kultem předků, působení rozlíceného zemřelého předka, jehož je nutné správnou obětí udobřit. Čaroděj útočí buď přímo vysíláním zlého ducha na dotyčnou osobu nebo nepřímo, prostřednictvím magických předmětů s mocí škodit tam, kde jsou schovány. Proto se často při podezření na útok čaroděje prohledává domácnost oběti a její blízké okolí. Může se také přizvat léčitel, který má za úkol zrušit kouzlo vyslané čarodějem a dotyčného od jeho působení očistit.
Jiná metoda užívaná některými čaroději je využití jistých bylin – čaroděj z nich vytvoří jedovatý roztok nebo směs bylin pálí a dým s magickou mocí vysílá směrem k vybrané oběti. Obranou před takovým útokem obvykle bývá očištění se léčivými bylinami, případně symbolické pohřbení (člověk si vykope hrob, položí se do něj a je symbolicky zasypán zeminou) doprovázené zvířecí obětí. Někdy léčitel používá zrcadlový protiútok, kterým odráží zlo zpátky na čaroděje. Tato metoda ovšem vystavuje samotného léčitele značnému nebezpečí a podle výpovědí Afričanů často končí smrtí jednoho z aktérů. Léčitel se ovšem může pomstít i po smrti, a tak mohou nakonec zemřít oba aktéři, kteří si zlo vzájemně vyměnili.
Africký čaroděj může útočit na dálku bez znalosti oběti, ale podle přesvědčení lidí je útok efektivnější, když oběť zná a mnohem efektivnější, když objednavatel útoku čarodějovi doručí cokoli hmatatelného úzce spojeného s dotyčnou osobou: ústřižek vlasů, nehtů, obnošené prádlo nebo dokonce krev osoby (např. šaty potřísněné krví). Někdy do hry nevstupuje přímo čaroděj, ale útočník zakoupí magický předmět, který schová v blízkosti své oběti. V Africe existují místa, kde lze podobné předměty, stejně jako části lidského těla, zakoupit. Čarodějové používají tyto části lidských těl k magickým úkonům, zvláštní síla se potom přikládá částem těla černošského albína; z jeho žlutých vlasů a bílé kůže čaroděj připravuje předměty, které mají zákazníkovi přinést štěstí v podnikání nebo v politickém vzestupu.
Bohatí Afričané se díky čarodějným praktikám spojeným s obětováním člověka a využitím jeho genitálií nebo končetin snaží vyléčit z rozličných typů rakoviny nebo AIDS. Mnohem častěji však člověk není obětován, ale části těl se jednoduše kupují v pohřebních firmách, případně se také těla kradou ze země po pohřbech. V některých zemích je v případě pohřbeného albína více méně jisté, že tělo bude nedlouho po spuštění do země opět vyzvednuto, ukradeno a využito pro účely čarodějnictví (pročež se často ani nepohřbívá, ale rovnou prodává).
Stává se, že při tragické autonehodě zmizí penis mužské oběti nehody dříve, než dorazí záchranka nebo policie. Intimní části lidského těla znamenají vysoký a rychlý výdělek. Cílovým příjemcem intimních partií těla je čaroděj a kupcem zákazník, který potřebuje mocnou magií zvýšit možnost úspěchu v rozličných životních situacích. Penis je často využíván pro přivolání úspěchu v podnikání. Ve středoafrických zemích lidé obecně předpokládají, že úspěšní podnikatelé si platí ty nejlepší čaroděje. Pokud někdo zbohatne rychle, je podle Afričanů účast čaroděje jistá.
Vyslechl jsem v Africe přednášku bývalého ugandského čaroděje, který byl uchvácen zlým duchem ve věku sedmi let a postupně zasvěcován do světa čarodějnictví. V osmi letech měl být duchem nabádán, aby pro postoupení do další úrovně zavraždil starou ženu, což se údajně stalo. Bývalý čaroděj, který se v dospělosti obrátil ke křesťanství, později identifikoval ze své pozice onoho ducha, jenž jej zasvětil, vedl, vybízel k obětem a poskytl mu schopnosti, jako Satana. Své schopnosti velmi draze prodával klientům, vykonal mnoho postupových obětí, zabíjel, útočil, ovládal temné umění a podle svých slov dokázal opouštět své tělo. Čaroděj, původem z malé vesnice v Ugandě, pocházel z rodiny, kde byla dlouhá tradice čarodějů. Řemeslo se ale nepředávalo učením, naopak, byl to duch, který obvykle dítě uchvátil a zasvětil do tajů temnoty tak hluboko, jak byl novic schopen. U jiných směrů čarodějnictví je tomu ovšem jinak: například v případě čarodějnictví azande ve Středoafrické republice je umění předáváno vždy z rodiče na dítě.
Čaroděj údajně často působí na svou oběť ve spánku a oběti se o čaroději zdá. Čaroděj podle Afričanů dokáže měnit svou podobu a zaútočit znenadání ve formě zvířete, a dokonce vstoupit do stromu a způsobit jeho pád na oběť. V Ghaně jsou čarodějnými schopnostmi nadány více ženy než muži a v této západoafrické zemi dokonce najdeme tábory pro rehabilitované čarodějnice, např. poměrně známý Gambaga Witch Camp. Pokud je žena identifikována jako čarodějnice, může se v Ghaně podrobit očistným rituálům – musí ale chtít a být v tom sama aktivní –, které ji magických schopností a náklonnosti k ubližování lidem mohou zbavit. Léčitel nakonec specifickými tahy hladí čarodějnici živou slepicí, poté slepici smrtelně pořeže na hrdle a nechá ji odkráčet; podle toho, na jakou stranu a jak specificky slepice padne, pozná léčitel, zda byla žena zbavena zlého ducha. Pokud se rituál opakovaně nezdaří, bývá čarodějnice zavražděna. Jestliže se rituál podaří a žena je považována za rehabilitovanou, smí žít, ale musí do smrti zůstat v táboře pro rehabilitované čarodějnice. Je třeba doplnit, že jistě existují také takoví čarodějové, kteří žádnou reálnou sílu nemají a se zlem nijak nepracují, jen chytře a obratně využívají neznalost a často také pověrčivost lidí a za nemalé peníze předstírají útoky na vybrané oběti.
Rituální vraždění se bohužel týká také těch dětí, o kterých se věří, že se narodily se zlým duchem, což se pozná podle nemoci rodičů po narození dítěte, sérii nešťastných událostí v rodině nebo když první zuby rostou z horního patra. Stále také existuje rituální pohřbívání dítěte zaživa do základů velké, nově stavěné budovy, kupříkladu moderního obchodního centra, za účelem zdaru projektu. Poměrně známý čarodějný směr je kamerunská společnost nyongo: tamější čarodějové praktikují lidské oběti s cílem zotročit ducha obětovaného člověka, který poté pro čaroděje pracuje.
V Jižní Africe často čarodějové připravují mocné muti (přípravek, kouzlo nebo např. začarovanou část lidského těla) za použití lidské hlavy, genitálií, končetin, jazyka nebo krve. K přípravě muti, které má zajistit hospodářský úspěch, politický vzestup nebo likvidaci konkurence není neobvyklé obětování dítěte, případně albína. Většinu muti ovšem připravují tradiční léčitelé inyanga za použití bylin, kostí zvířat, zeminy, krve zvířecí oběti nebo třeba lvího tuku a s čarodějnictvím jako takovým nesouvisí, jde naopak o tradiční léčbu. Jihoafrický čaroděj, který připravuje smrtící muti, se nazývá tagati. V souvislosti s čarodějnictvím se ve Středoafrické republice hovoří o směru azande a v sousedním Kamerunu o kindoki, což je výraz jak pro tento druh čarodějnictví, tak pro posednutí oběti zlými duchy nebo duchem. Pokud je v Kamerunu někdo obviněn z kindoki, je obvykle zabit za účelem ochrany společnosti. Ve východní Africe je čaroděj zaměřený na zabíjení lidí nazýván murogo a jeho umění se říká burogo.
V Africe jsou každoročně popraveny tisícovky lidí obviněných z čarodějnictví. Známý je případ Marylandských rituálních vražd v Libérii: pro čarodějnické účely tam bylo v malé liberijské oblasti vykonáno kolem stovky rituálních vražd – obětem byli odstraněny hlavy, končetiny a genitálie. Rituální vraždy byly organizovány vysokými státními úředníky, kteří byli nakonec odsouzeni a veřejně popraveni.
Aktéry boje proti čarodějům v současné Africe můžeme rozdělit do několika skupin, které se ovšem v reálném životě často prostupují a vzájemně si vypomáhají. Hlasitými bojovníky proti čarodějnictví jsou muslimové a křesťané různých denominací, kteří souladně věří, že jde o satanismus. Jak už bylo řečeno, tento boj má v Africe (v případě křesťanů) téměř dvoutisíciletou tradici. Další skupinou jsou kněží tradičních náboženství, např. vodunu, oriši nebo thronu a tradiční léčitelé, kteří často čaroděje stojící za nevyjasněnými úmrtími identifikují. Jindy je ovšem respektují nebo s nimi v mezních situacích spolupracují. V tom tkví složitost celé problematiky, neboť Afričané čarodějnictví zdaleka nenahlíží černobíle. Další skupinou jsou politická hnutí, zejména ta, která se kloní k modernizaci euroamerického střihu nebo také ta komunistická, která jsou háklivá na jakoukoli sociální moc duchovních nezávisle na vyznání. Další skupinou jsou potom různé humanitární organizace, které se při své činnosti v boji proti extrémní chudobě setkávají se strachem z čarodějů, obchodem s částmi lidských těl, rituálními vraždami apod.
Skupiny, zejména zahraniční, které lidem horlivě vysvětlují, že čaroděj žádnou reálnou moc nemá, většinou u lidí nemají valného úspěchu, protože lidé se s reálnými dopady moci čarodějů běžně setkávají. Proto je jednou z nejvlivnějších skupin bojujících proti čarodějnictví skupina muslimů a křesťanů, kteří moc čarodějů nikterak nebagatelizují, naopak považují čaroděje za mimořádně silného a nebezpečného soupeře. V některých zemích (Malawi, Keňa a další) jsou rovněž ve společnosti etablováni profesionální lovci čarodějů.
Navzdory všem těmto skupinám a navzdory faktu, že se lidé čarodějů velmi obávají, zůstává institut čaroděje v africké společnosti živým. Zdá se, že v jistých mezních situacích je čaroděj pro společnost (podle tamějšího názoru) potřebný a jeho potřeba převáží odpor k lidským obětem. Navenek se dlouhodobě hovoří o potřebě čarodějnictví zlikvidovat, vnitřní přesvědčení lidí je ale zjevně trochu odlišné.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
