Pozor na zvláštní koule v trávě. Ukrývají stovky vajíček a pavouků

Zima se pomalu ale jistě blíží a pavouci stejně jako ostatní tvorové musejí ty dlouhé chladné měsíce chtě nechtě nějak přečkat, aby napřesrok mohli zase zaplavit louky, lesy, skály, zahrady i lidské příbytky. Zatímco některé druhy zimu přežívají jako dospělci (vzpomeňte na vypasené pokoutníky zalezlé ve sklepě), jiné ve formě vajíček, z nichž se až na jaře vylíhnou malí pavoučci, a další coby mláďata. Ta se někdy do okolí rozlezou hned na podzim a zimu tráví na vlastní pěst zašitá v hrabance, pod listím, v půdě či v různých dutinách, kde jsou chráněna před silným mrazem a vlhkem.

Jindy ale zůstávají malí pavoučci pospolu a do světa se vydávají až po úspěšném přezimování. Jedním z druhů, který tuto metodu praktikuje, je původně subtropický křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), nápadný černožlutý pavouk (alespoň samice jsou vskutku nepřehlédnutelné), který se v České republice ještě pár desítek let nazpět vůbec nevyskytoval, avšak dnes ho potkáme na velké části našeho území. V minulosti jsem se tu už o křižáka pruhovaného párkrát otřel, ať už v souvislosti s jeho námluvami, možnou konkurencí o potravu s našimi dalšími pavouky, zejména křižákem čtyřskvrnným (Araneus quadratus), nebo s nálezem dvou pěkných samic na jedné druhově bohaté louce.

S postupujícím podzimem přišel čas tuto skládačku doplnit o další dílek. Právě nyní totiž můžeme s trochou štěstí narazit na nezaměnitelné kokony křižáků pruhovaných, které samice v průběhu září a října vytváří občas hned vedle, jindy i několik desítek centimetrů od sítě, do níž v průběhu léta chytala kobylky a jiný hmyz. Baňkovité kokony těchto pavouků mívají světle hnědé, nažloutlé či krémové zbarvení a často je doplňuje několik tmavých proužků. Trochu připomínají pýchavku obrácenou vzhůru nohama nebo netypickou vánoční ozdobu.

Samice kokon připevňuje k vegetaci kousek nad povrchem, patrně proto, aby příliš nenavlhnul. Zároveň je zde chráněn před predátory šmejdícími po potravě na zemi i těmi, kteří by na něj mohli zaútočit seshora, protože bývá ukrytý pod stébly či listy, takže není na první pohled ani pro člověka snadno odhalitelný. Jakmile ale jeden najdete, obvykle už víte, co hledat a objevíte v okolí i další.

Tvorba jednoho kokonu zabere několik hodin a jedná se o důmyslnou stavbu. Nejprve samice utká jakýsi špuntovitý útvar, který pomocí vlákna upevní k okolním rostlinám. Následně k němu zespodu přilepí shluk vajíček a začne je omotávat vláknem hnědočervené barvy. Tím ale její práce nekončí. Nakonec ještě přidá další, vzdušnější vrstvu ze světlého vlákna, která kokonu dodá typické zbarvení a tvar a chrání ho před vnějším světem.

Původně naběhlý zadeček samice je na konci náročného procesu znatelně menší a svrasklejší. V závislosti na množství potravy a jiných faktorech nicméně křižačka během podzimu zvládne vytvořit až pět takových kokonů. Teprve poté umírá (dospělci zimu nepřežívají). Úžasné fotografie celého procesu od prvního vlákna až po hotový kokon si lze prohlédnout ZDE, nebo v odkazu přiloženém ve zdrojích.

Co se děje potom? To závisí na tom, kdy samice kokon vytvořila. Pokud v závěru léta nebo začátkem podzimu, vylíhnou se z vajíček po zhruba čtrnácti dnech malí pavoučci, kterých může být od desítek po několik set. Jestliže vznikl později na podzim, na dokončení vývoje, který závisí na teplotě, nemusí být hlavně v severnějších zeměpisných šířkách dost času a pavoučci se vůbec nevylíhnou, popřípadě se vylíhne jen část z nich, takže bychom po otevření kokonu našli shluk pavoučků a vajíček. Je možné, že tato vajíčka následně mláďatům poslouží jako potrava.

Nicméně pokud jde všechno, jak má, už na podzim je kokon plný drobných pavoučků, které celá komplikovaná stavba chrání před chladem, vlhkostí, otřesy i predátory. Takto prťousové stráví celou zimu a teprve na jaře kokon opustí a vydají se do světa. K šíření krajinou využívají oblíbenou pavoučí techniku, s níž se v podobě takzvaného babího léta setkáváme hlavně na podzim: vypustí drobné vlákno, které zachytí vítr a malého cestovatele může odnést klidně kilometry daleko. I díky tomu se křižáci pruhovaní tak snadno šíří.

Ne vždycky ale přezimování dopadne dobře. Kromě toho, že se vajíčka nestihnou vylíhnout nebo že je nějaký predátor přece jen vypátrá, číhá na malé křižáčky řada jiných nebezpečí, od houbových infekcí po různé parazity a parazitoidy (parazit, který zabijí hostitele). Jedním z hojných parazitoidů tohoto pavouka je lumek Tromatobia ornata (u nás se však moc nevyskytuje) z čeledi lumkovití (Ichneumonidae), jejíž zástupci jsou svým vývojem na úkor jiných druhů pověstní. Pokud lumek kokon najde a naklade do něj vlastní vajíčko, z nějž se následně „vyklube“ žravá larva, mají to pavouci spočítané a jara se nedočkají.

Rozmnožovací kapacity křižáků pruhovaných jsou však dostačující, takže se o ně bát nemusíme. Až se příště vydáte na louku, dívejte se pod nohy, ať kokon omylem nerozšlápnete. A pokud nějaký objevíte, můžete ho chodit kontrolovat až do jara, kdy se z něj do okolí vyvalí hromada mrňavých osminožců.

Bergthaler, G.J. (1995). The cocoon of Argiope bruennichi (Scopoli, 1772), a SEM-study. Proceedings of the 15th European Colloquium of Arachnology, 22-26.

Leborgne, R., & Pasquet, A. (2005). Time of oviposition and reproductive success in Argiope bruennichi (Araneae: Araneidae). European Journal of Entomology, 102(2), 169–174. https://doi.org/10.14411/eje.2005.027

Walter, A., & Moritz, P. B. a. R. F. A. (2005). The Wasp Spider Argiope bruennichi(Arachnida, Araneidae): Ballooning Is Not an Obligate Life History Phase. The Journal of Arachnology, 33(2), 516–522. https://www.jstor.org/stable/4129849

Wawer, W., & Kostro-Ambroziak, A. (2016). Egg sac parasitism: how important are parasitoids in the range expansion of the wasp spider Argiope bruennichi? Journal of Arachnology, 44(2), 247–250. https://doi.org/10.1636/p15-65

Fotografie vývoje křižáka pruhovaného: https://www.janvanduinen.nl/argiopebruennichi-engels.php