Je východní Německo na hraně blackoutu? Posílení sítí komplikují ještěrky

Sice jste mi nepodepsali GDPR, ale já to risknu. Zkusím vám přečíst myšlenky…

Mimochodem, víte, proč se říká „kyš, kyš“? Kupodivu to nemá nic společného s lotrinským slaným koláčem (mňam). V této diskuzi jsem narazil na vysvětlení, které je tak bizarní, že by mohlo být i pravdivé: „Kiš bude z maďarského kiss=malý. Asi to vzniklo na vojně, když si ho spolubojovníci maďarské národnosti na WC poměřovali a komentovali tak ty hůře vybavené…“ Debatu, zda to „i“ má být měkké či tvrdé s ohledem na tento kontext radši vynecháme, což?

Hned na úvod se drze zbavím odpovědnosti za to titulkové strašení. Nevymyslel jsem si to. Četl jsem to v Berliner Zeitung, které mi chodí každé pondělí místo Mladé fronty (ne, to zas kecám). A zaujalo mě to natolik, že jsem se rozhodl analyticky prověřit, jak moc je ve východním Německu riziko blackoutu opravdu reálné.

Venku je poslední dobou fakt hezky, že? Až tak hezky, že novináři vymýšlejí novotvary typu „tepelná kupole“. Chápu, 45 stupňů už evokuje spíš polovinu pravého úhle než venkovní teplotu ve stínu. A furt lepší kupole než „klimatický rozvrat“…

V pátek 20. června 2025 nastal v Německu památný okamžik. Nebe sevřela „tepelná kupole“ (sic!) a hodinová výroba fotovoltaiky poprvé v historii překročila souběžnou spotřebu. Teda aspoň jsem si to myslel. Pak jsem to ovšem hodil do Excelu a na chvíli jsem posmutněl, protože jsem zjistil, že ten památný okamžik už předtím nastal 12. dubna, 1. května a 11. května. Ale nakonec mi došlo, že to všechno byly víkendové či sváteční dny, takže přeci jen si onen pátek tu slávu zaslouží (o víkendech a svátcích je o poznání nižší spotřeba, takže je snazší se jí vyrovnat).

Když si uvědomíme velikost německé energetiky, chce se nám zvolat: Was für ein Hammer! (Doslova: To je ale kladivo! Přeneseně: Wow, to je pecka!) Ale protože už jsme velcí a víme, že ježíšek není, přiznáme si, že Němci v žádný z výše uvedených dnů nepokryli ani vteřinu veškerou spotřebu výhradně fotovoltaikou. I v „kupolový pátek“ byly zároveň v provozu plynovky, uhelky, biomasovky (to rve uši, co?), vodovky (to už dokonce označuje úplně jinou věc) a další zdroje (ufff). Kdo neví proč, ať se poptá Španělů.

To ovšem nic nemění na tom, že Německo dosáhlo obdivuhodné kapacity OZE. A teď to podstatné: Jak moc se na boomu podílejí spolkové země, které dříve patřily do východního Německa? Berlínská zeď sice padla v roce 1989, ale jak ukazují poslední volby do Bundestagu, v hlavách samotných Němců zůstává stále.

Pozoruhodné je, že v moderní energetice to už moc neplatí. Pokud jde o rozvoj solárů a větrníků, je východní Německo tomu západnímu přinejmenším vyrovnaným soupeřem (podíl 27 % na celkové kapacitě solárů a větrníků). Některé východoněmecké distribuční soustavy bývají dokonce označovány za „Herzkammer der Energiewende“, ale nepředbíhejme.

V čem „Východňári“ očividně zaostávají, je výstavba bateriových úložišť, a to jak těch domácích, tak těch průmyslových či vysokokapacitních. Všechny tři mapy hovoří celkem jasnou řečí.

To se však pořád bavíme jen o laicky srozumitelných a snadno uchopitelných disciplínách. Ani nemusíme chápat, co znamenají všechny ty megawatty či megawatthodiny, abychom dokázali posoudit, kdo má víc solárů, větrníků či baterek.

To s přenosovými a distribučními sítěmi je to mnohem složitější. I kdybychom změřili pásmem jejich délku, voltmetrem jejich napětí (hlavně opatrně!) a elektroměrem jejich přenosovou kapacitu, moc moudří bychom z toho nebyli. O moc vyšší informační hodnotu by nepřineslo ani spočítání trafostanic a rozvoden. O tom prvním víme, že to slouží k převodu na jinou napěťovou hladinu, ale většinou už nemáme páru, k čemu by něco takového bylo dobré. O tom druhém věříme, že nám to pomůže ukončit nepovedené manželství…

Ruku na srdce: Když dojde na poměřování kvality síťové infrastruktury (furt nějak neumím vyhnat z hlavy ty maďarské vojáky na WC, pardon), jsme takřka odkázáni na názory odborníků. Sami nejsme schopni ani přibližně posoudit, zda je jedna soustava robustnější či bezpečnější než druhá.

A v tom je ten problém. Zatímco solárům, větrníkům a baterkám rozumíme všichni, sítím skoro nikdo. Proto se o nich méně mluví, proto do nich jde méně peněz, proto narážejí na silnější NIMBY efekt, proto se rozvíjejí o dost pomaleji než OZE. A proto zatím nemůže být výsledkem našeho dekarbonizačního snažení nic jiného než z definice nefunkční systém. Čímž se vracím k východoněmeckým distribučkám, které jsou toho více než názorným příkladem.

Mé oblíbené Berliner Zeitung s odkazem na vyjádření distributorů píšou, že sítě na území východního Německa doslova hoří. „Pozorujeme, že přibývající dodávky solární energie v určitých regionech obzvláště silně přetěžují síť,“ přiznává Frank Brinkmann ze Sachsen Energie. „Další výstavba obnovitelných zdrojů se musí synchronizovat s výstavbou sítí,“ upozornil Mitnetz Strom.

V distribuční síti společnosti Edis, ležící mezi Braniborskem a Mecklenburskem-Předním Pomořanskem, se za poslední tři roky množství připojených OZE více než zdvojnásobilo. A teď dávejte dobrý pozor. Region je schopen vyrábět více obnovitelné elektřiny, než činí maximální zatížení, už od roku 2018. Nyní už disponuje v solárech a větrnících instalovaným výkonem 16 GW, čímž dokáže překonat nejvyšší spotřebu téměř sedmkrát. „Tento poměr dodávek a zatížení je v Německu unikátní,“ prozrazuje Patrick Wittenberg z Edisu. A protože do roku 2035 se má kapacita OZE v této oblasti ještě ztrojnásobit (!), může se ten poměr vydat až někam k dvacetinásobku! To už trochu připomíná scénu ze seriálu Přátelé, v níž Ross po sérii omylů v soláriu dostane šestnáctinásobnou dávku záření na přední část těla.

Přestože Edis stejně jako ostatní distributoři masivně investuje do sítí – vloni zaplatil v přepočtu 7,5 miliardy Kč a v příštích pěti letech do nich hodlá vrazit dohromady dalších 50 miliard Kč – zdaleka to pořád neodpovídá divokému rozvoji OZE. Vysvětlení je až směšně jednoduché: „Výstavba fotovoltaické elektrárny ve volné krajině trvá od projektování po instalaci dva roky, zatímco výstavba elektrického vedení si dle zkušeností vyžádá osm až dvanáct let,“ vypočítává Wittenberg.

Říká vám něco Oranienburg? Psal jsem o něm tady bezmála před rokem, příběhově něco na způsob Utrechtu, ale s německými specifiky. Ve zkratce: Bouřlivě se rozvíjející zelené město narazilo na síťové limity a muselo vyhlásit stop stav na tepelná čerpadla, elektronabíječky, fotovoltaiky a v některých oblastech i veškerou novou výstavbu od školek po obchodní centra. Situaci má vyřešit nová rozvodna, jenomže proti té se vzbouřila dotčená čtvrť.

Tak tato story má letos pozoruhodné pokračování, které obzvláště vynikne v kontextu tohoto článku. Sotva začaly městské služby připravovat území na výstavbu, měly na krku žalobu ze strany občanské iniciativy Rozvodna Oranienburg a zásah policie přímo na místě. Důvod? Porušení zákona o ochraně přírody – sečení a čištění plochy, a dokonce i rozorání (!) proběhlo ještě před posouzením ochrany druhů. Úmysl byl přitom bohulibý – osít květnatou louku a ubytovat zde včely do zářijového začátku ostré výstavby.

Znalecký posudek pak na pozemku o rozloze 20 000 m2 identifikoval slovy DVĚ ještěrky písečné, čímž vzniklo důvodné podezření, že jde o biotop. Zástupce investora na jednu stranu prohlásil, že toho „hluboce lituje“, na druhou pravil doslova, že „jde o nevyužívané brambořiště, nikoliv o přírodní rezervaci nebo národní park.“ Mám od přírody zbytnělou představivost, ale tohle bych si fakt nevymyslel…

Na návrh občanské iniciativy umístit rozvodnu o 350 metrů dál reagovaly městské služby nekompromisně: „Samozřejmě jsme navrhovanou lokalitu prozkoumali. Každých 100 metrů navíc by však vyvolalo dodatečné náklady ve výši přibližně milionu eur jen za měď a inženýring. To by Federální úřad pro ochranu životního prostředí nikdy neschválil. (…) Nehledě na to, pokud bychom se přesunuli do nové lokality, potýkali bychom se s tím samým problémem, výstavba by jen postihla jiné obyvatele, a dokonce by ji měli přímo před svými terasami.“

Navzdory těmto patáliím to zatím vypadá, že projekt jede podle harmonogramu a směřuje ke spuštění rozvodny v závěru roku 2026. S ohledem na robustnost německého byrokraticko-justičního aparátu a emocionální naladění dotčených obyvatel v Oranienburgu bych však ani v tomto případě neříkal „Hopp“ (mají tam dvě p, tak asi skáčou výš).

Každopádně kauza Oranienburg dobře vystihuje povahu (východo)německého problému. Ty dvě ještěrky jsou v tom samozřejmě úplně nevinně – kdyby na dotčeném území žili netopýři, volavky či krokodýli, odpůrci výstavby by jimi mávali úplně stejně. Jde o klasický NIMBY efekt a já záměrně ani neříkám, na čí jsem straně. Jen na to nevěřícně koukám a chřoupu popcorn…

Blbé na tom je, že v návaznosti na tzv. Realitätscheck a dostanou při výstavbě sítí prioritu spíše průmyslové oblasti na jihu Německa než východoněmecký „Herzkammer der Energiewende“. Pokud se tedy nestane nějaký zázrak, dráty nad bývalým NDR budou stále rozpálenější.

Staré novinářské pravidlo říká, že je-li v titulku zjišťovací otázka, odpověď zní ne. A ani tento článek není výjimkou. Rovněž si nemyslím, že východnímu Německu hrozí blackout kvůli přetížení. Budou-li dispečeři při smyslech, věřím, že si poradí i s násobně vyšší výrobou z OZE, než jaké čelí dnes. Jen to holt německého spotřebitele přijde draho kvůli čím dál vyšším nákladům na krácení výroby a redispečink.

Jestli kvůli něčemu obchází (nejen) východním Německem strašidlo blackoutu, není to jarní či letní přebytek, ale podzimní či zimní nedostatek elektřiny. Vyplývá to z čerstvé studie poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers, která neobvykle na férovku přiznává, že postavit energetiku jen na větru a sluníčku není úplně dobrý nápad.

Volně parafrázuji: Rozhodnutí v příštích pěti letech budou klíčová pro budoucnost Německa jako průmyslové lokality pro dalších 20 let. Pokud do roku 2035 v zemi nevyroste dostatečné množství velkých řiditelných (plynových) elektráren, hrozí skutečně masivní výpadky proudu, a to zejména v průmyslových oblastech, kde je spolehlivá dodávka energie klíčová.

Zatím nestojí jediná z plánovaných elektráren, a dokonce se zatím ani nepřipravují - dotčené louky ještě nikdo neposekal ani nerozoral. Takže pořád nevíme to nejdůležitější: Nemáme ani tušení, kolik ještěrek tam žije…