Slavný herec James Stewart byl generál a válečný hrdina, dožil se 89 let. Jeho syn padl ve Vietnamu

Dne 23. července 1959 byl James Stewart povýšen na brigádního generála a stal se tak hercem s nejvyšší vojenskou hodností v historii USA. Samozřejmě až na jednu výjimku - jeho kolega Ronald Reagan byl vrchním velitelem amerických ozbrojených sil! Za jmenováním Jamese stálo velké hrdinství, které prokázal ve druhé světové válce jako pilot a velitel, to už měl na kontě spoustu krásných rolí a nesmírně populárního herce pronásledovaly davy fanynek.

Měl velké charisma, ale nebyl to prototyp drsňáka nebo lamače srdcí. Byl vysoký a hubený, koktal, trpěl trémou a plachostí. Stranil se opulentních večírků hollywoodské smetánky, alkohol mu nic neříkal, žen se obával - do čtyřiceti byl starým mládencem, ač měl milostné románky, které ale nevytruboval do světa.

„Obyčejný člověk, jsem úplně obyčejný člověk. Možná ta moje obyčejnost mi dala vyniknout,“ hovořil James Stewart velice skromně, což byla jeho další kladná vlastnost. A zmiňované fanynky měly smůlu.

„Nikdy jsem ani neuvažoval o tom, že bych byl Glorii nevěrný. Proč taky. Proč pro chvíli prchavého tělesného štěstí zničit ženu, která vám masíruje krk, když vás bolí hlava, podává vám horkou polévku, když je vám zle, která po vás uklidí, když se vám udělá špatně, se kterou sdílíte hezké i hrozné chvíle? Nikdy bych to neudělal.“ vysekl Jimmy jen tak spatra skutečně krásné vyznání své ženě, se kterou prožil čtyřicet pět let.

Jaký byl život legendárního herce z neméně legendárních snímků, které vešly do historie kinematografie? Krásný. I když někdy hořký. Stejně jako jeho nejslavnější film - Život je krásný.

Rázný muž jménem Alexander Stewart provozoval zavedené železářství v Pensylvánii ve státě Indiana. J.M. Stewart and Company Hardware Store se dědilo po generace, takže všichni předpokládali, že obchod převezme syn James Maitland Stewart, který se narodil 20. května 1908. Do jediného potomka mužského pohlaví vkládal papá Alexander všechny naděje, mladší sestry Jimmyho Stewarta Mary (1912–1977) a Virginie (1914–1972) měly nalajnovanou kariéru zcela jinou - rodit děti. Otec byl navíc velice přísný a bigotně věřící Američan, který byl patriotem až fanatickým. Vlastenectví a lásku k USA hlásal potomkům denně. Neustále museli salutovat vlajce, zpívali hymnu…

Matka byla jiná. „Rozevlátá umělkyně. Nevěřili byste, jak se doplňovali,“ usmíval se Stewart. Elizabeth hrála na klavír, v kostele na varhany a vedla pěvecký sbor. Jimmy se dal ke skautům (dosáhl nejvyšší hodnosti, tzv. Eagle Scout), pomáhal otci v dobročinnosti, stal se dobrovolným hasičem a členem všemožných bohulibých spolků. Přísnému otci se plachý hoch zprvu odmítal vzepřít. Rozhodl se, že železářství se stane jeho osudem, rezignoval a tatínek byl nadšený. I když Jimmyho peskoval za koníčky, které ho dle jeho názoru odváděly od kostela a studia. James Stewart totiž od dětství miloval letadla a vše, co s nimi souviselo, ve sklepě si potají lepil modely.

„Kdyby je viděl táta, tak mi je rozšlape,“ říkal o svých letadýlkách. Chlapec byl neustále zasněný, měl bujnou fantazii, choval se roztržitě a přísný otec ho čím dál častěji musel „rovnat do latě“. Pak jednou přišel do železářství starý muž, co neměl na zaplacení nějakých šroubů. Nabídl jako výměnu starou harmoniku. Alexander pomáhal chudým, takže mávl rukou, směnil akordeon za pár šroubečků a bezmyšlenkovitě hudební nástroj podal synovi, který si pod pultem čmáral nějaká letadla. A to neměl dělat.

„Naučil jsem se hrát a začala mě zajímat muzika, umění, kumšt. Otec to nechápal, bylo moc zle,“ popisoval Stewart. Ve škole díky své vysoké a šlachovité postavě sportoval, dělal atletiku, a čím dál víc toužil po dráze pilota. „Byl jsem tím posedlý. Chtěl jsem na vojenskou školu. Sestra mi dokonce ušila uniformu a tajně jsem se do ní oblékal.“ říkal. Ale tatínek mu udělal čáru přes rozpočet. Jimmyho seřval a chlapec musel nastoupit na slavnou princetonskou univerzitu. „Vzdělání a pak za pult!“ zněl jasný otcův rozkaz. Jenže…

Jimmy musel slibně rozjetá studia architektury přerušit kvůli nemoci (později si univerzitu dodělal) a táta mu přestal posílat peníze. Takže 191 cm měřící a 65 kg vážící šlachovitý čahoun se živil všelijak. Byl asistentem kouzelníka, kydal hnůj v cirkusu, prodával zmrzlinu. Občas si přivydělal jako kulisák v divadle - a jak to tak chodí - zalíbilo se mu tam. On se ale nelíbil režisérům. Měl trému, občas i omdlel - a nejhorší bylo koktáni z nervozity. Tak hrál alespoň v divadle jako součást hudebního tělesa na svůj milovaný akordeon. A někdo si ho všiml a nasměroval stydlivého chlapce s velkým talentem do New Yorku.

Tamní svět divadel a kabaretů Jimmyho Stewarta naprosto uchvátil, ale byl zlomený - přísný otec mu na cestu vynadal a zřekl se ho: „To železářství mělo být moje, táta ho neměl komu předat. Vyhnal mě. Nechápu dodnes, kde jsem v sobě sebral tu odvahu se mu postavit. Ale smířil ho můj Oscar. Vidím, jak si sošku hrdě vystavil v železářství a každému se chlubil: Vidíte, to vyhrál můj Jimmy!“ vzpomínal Stewart v narážce na svou zlatou sošku za film Příběh z Filadelfie (1940).

Zatím to ale na Oscara nevypadalo. Plachý kluk se usídlil v zablešené garsonce, kterou sdílel - hádejte s kým? Budoucí herec Henry Fonda tehdy nebyl ani zdaleka slavný, nicméně prosadil se. A svého spolubydlícího, který si na stěnu lepil plakáty s Charlesem Lindbergem a skládal opět svá oblíbená letadla, doslova dostrkal na konkurs. Vychrtlý Stewart nevěděl kam s rukama a nohama, jeho gesta byla spíše k smíchu, zadrhával v řeči. „To snad nemyslíte vážně!“ řval na něj jeden z producentů, až se Jimmyho zastal Cary Grant:

„Dejte mu šanci! Když běžní lidé mluví, také se zadrhávají a opravují, protože neříkají naučený text, ale snaží se vyjádřit své aktuální pocity a správná slova hledají za pochodu! Nebuďte sami proti sobě, tenhle kluk vám zahraje všechno, to vám garantuji,“ rozčiloval se Grant. Stejně tak se za něj přimlouval Humphrey Bogart. A měl pravdu. Jimmy Stewart se ostychu zbavil a brzy se stal hojně obsazovaným. Vyfasoval nálepku Nejvšestrannější herec všech dob. Byl schopen zahrát klaďase, hrdiny, vojáky, pistolníky, ale i úředníky, gangstery, vrahy, milovníky… A ve všem zúročil svůj velice civilní projev. Žádné přehrávání, žádné přehnané výrazy.

Hrál umírněně, stačilo mu pár slov, pohled, grimasa tváře, výraz očí. A bylo to. Jimmy Stewart natočil ve své první polovině kariéry krásné filmy jako zmíněný Příběh z Filadelfie, dále můžeme jmenovat U slaměných vdov, Děvče z malého města, Poslední gangster, Sedmé nebe, Rozmarná žena, Pan Smith přichází… Jenže pak vypukla válka a Jimmy, který už si při hraní udělal pilotní průkaz a koupil letadlo, ucítil svou šanci dostat se k plnohodnotnému vojenskému letectvu, o kterém vždy snil. A nebyla to jen nějaká póza - Jimmy Stewart skutečně chtěl k armádě, ctil ideály obrany vlasti, měl hodnoty, které mu vštípil jeho otec.

Jeho rodina měla hluboké vojenské kořeny: oba jeho dědečkové bojovali v občanské válce, jeho otec sloužil jak během španělsko-americké války, tak během první světové války. „Klidně bych zahodil celé herectví, já chtěl vždy být vojákem. Tam bylo moje místo,“ říkal Stewart.

Dlužno podotknout, že se mu to téměř povedlo. Jenže už byl také hollywoodská megahvězda a rozkaz zněl jasně: „Ukliďte ho někam do bezpečí, aby nám ho někdo nezabil!“ To se Stewartovi hrubě nelíbilo. Jako zkušený pilot se 22. března 1941 přihlásil k odvodu jako vojín do Air Corps. Jenže byl příliš hubený. Nakonec odvodovou komisi uprosil: „Já mám co nabídnout!“ oznámil jim. A měl pravdu.

Jenže strávil více než rok pěkně v „chládku“ výcvikem pilotů na Kirtland Army Airfield v Albuquerque v Novém Mexiku. Když po útoku na Pearl Harbor vstoupila Amerika do války, velitele doslova uprosil a konečně mu bylo povoleno zúčastnit se ostrých bojů. Jimmy Stewart byl poslán do Anglie jako součást 703. bombardovací perutě, kde létal na B-24 Liberator. Zpočátku působil na základně RAF Tibenham, poté se přesunul na základnu RAF Old Buckenham. Hodnost majora získal po misi v Německu v roce 1944, až to o rok později dotáhl na plukovníka. Dokonce předsedal vojenskému soudu v případu pilota a navigátora, kteří omylem bombardovali švýcarský Curych.

Po válce nesvlékl uniformu, kdepak. Vrátil se do USA ověnčen mnoha metály jako opravdový hrdina. Byl převelen do záloh letectva Spojených států a absolvoval výcvik na pilota B-47 a B-52. Během války ve Vietnamu letěl jako pozorovatel bez služby v B-52 na bombardovací misi Arc Light v únoru 1966. Ve službě sloužil 27 let, oficiálně odešel z letectva 31. května 1968, kdy dosáhl povinného důchodového věku 60 let - to už měl hodnost brigádního generála. Ihned po válce ale navázal na svou filmovou kariéru, která byla závratná. A začal zostra - jeden z nejlepších filmů historie Život je krásný vznikl v roce 1946 a dojímá dál celé generace vánočně naladěných diváků.

Z obrovské filmografie Jimmyho Stewarta můžeme jen namátkou vyjmenovat Provaz, Zlomený šíp, Malaya, Harvey, U řeky, Odhalená stopa, Vzdálená země, Příběh Glenna Millera, Okno do dvora, Muž z Laramie, Muž, který věděl příliš mnoho, Přelet přes oceán, Vertigo, Anatomie vraždy, Muž, který zastřelil Liberty Valance, Jak byl dobyt Západ, Let Fénixe, Bandolero!, Střelec nebo Letiště 77. Na sklonku kariéry se hojně objevoval v televizi jako moderátor nebo v klasických seriálech.

Všestranný a milovaný herec byl v „civilním“ životě úplně stejný, neměnil se. Neměl žádné sklony k obracení názorů, nebyl „korouhvička“, nepřikláněl se k něčemu, co se mu momentálně „hodilo do krámu“, jak se tak říká. A tím proslul i v soukromém životě.

Do čtyřiceti let byl starým mládencem, až se mu jeho kolegové, kteří byli sexem a ženami úplně posedlí a měli za sebou nesčetné vztahy, manželství, poměry i milostné eskapády, vysmívali a dělali na jeho účet obhroublé vtipy. Stewart byl gentleman a ničím se nechlubil, ale… Jak se říká u nás: „Takovej byl hubenej a nanicovatej…“ - a jak to s ženami uměl! Měl jich v době své svobody skutečně „mraky“.

Vědělo se, že jeho nejbližší přítelkyní a milenkou byla dlouhé a dlouhé roky slavná Margaret Sullavan. A mimo této krásky svíral pan generál ve svém šlachovitém náručí plejádu slavných hvězd té doby: Ginger Rogers, Katharine Hepburn, Marlene Dietrich (ta byla vdaná a otěhotněla se Stewartem, bohužel to skončilo potratem), Dinah Shore, Norma Shearer, Loretta Young, Olivia de Havilland… No, bylo to zřejmě skutečně výživné období. Dokud na vánočním večírku v roce 1947 nepotkal svou budoucí ženu. Budiž řečeno, že se uvedl velice neslavně - opil se jako dělo.

„Chtěl jsem si dodat kuráž, ale zvrhlo se to. Také jsem znovu začal koktat,“ popisoval Stewart první dojem z krásné herečky a modelky Glorie McLean, která byla o deset let mladší, rozvedená a měla dvě děti. Jimmy se zamiloval až po uši, ale Gloria ho nechtěla - měla v živé paměti, jak se na večírku ožralý válel u obrovského vánočního stromu. Zasáhl Gary Cooper, který se svou ženou Veronicou pozval Glorii a Jimmyho na večeři, kde už byl herec zcela střízlivý, okouzlující - a bylo to. Jimmy a Glorie se vzali 9. srpna 1949 a zůstali spolu až do její smrti v roce 1994, kdy Glorie podlehla rakovině plic.

Stewart adoptoval oba její syny - Ronalda a Michaela - a svazek byl korunován narozením společných dvojčat, holčiček Judy a Kelly. Idylka trvala 45 let, ale nebylo to vždy jen růžové - obrovská tragédie se přihodila Ronaldovi, který byl byl zabit v akci ve Vietnamu 8. června 1969 ve věku 24 let, když sloužil jako poručík u námořní pěchoty. Po smrti milované Glorie Jimmy Stewart chátral. Od osmdesátých let měl kardiostimulátor, ale zdrcený vdovec odmítal chodit na kontroly kvůli nepravidelnému srdečnímu rytmu. Ze svého života vyloučil většinu lidí, nejen média a fanoušky, ale také své kolegy a přátele.

Jeho přítel Gregory Peck řekl, že Stewart nebyl v depresi ani nešťastný, ale konečně mu bylo dovoleno odpočívat a být sám. Podlomené zdraví se čím dál více zhoršovalo, až Jimmy Stewart ulehl v domě v Beverly Hills s hlubokou žilní trombózou. Legenda všech legend, skvělý herec James Stewart, zemřel 2. července 1997 na infarkt způsobený embolií ve věku 89 let obklopen svými dětmi. Brigádnímu generálovi Jamesi Stewartovi byl vypraven pohřeb se všemi vojenskými poctami a trojsalvou.

Jeho poslední slova zněla: Konečně budu zase s Glorií… A tím můžeme vyprávění o jednom z nejlepších herců světa, který byl nenápadný, nikam se necpal a přesto se stal hrdinou, zakončit.

James Stewart - 20. května 1908 - 2. červenec 1997

Zpracováno podle: ČSFD, James Stewart, iDNES, Jimmy Stewart Museum, Britannica