Článek
Rozhodování, je proces, který máme částečně vrozený a částečně naučený. Základní rozhodovací strategii člověka, podobně jako i jiné projevy, není možné změnit. Jakákoliv snaha v tomto ohledu, je předem odsouzena k nezdaru. Tradičně přicházím s pohledem, který nám zprostředkovává Typologie osobností. Jedná se o velice praktický a moudrý přístup k psychologii člověka, který si může osvojit každý. Nabízí nám totiž poznání, které nám umožní schopnosti dítěte úspěšně rozvíjet způsobem, který je pro nás úlevou a pro dítě požehnáním.
Typologie osobností pracuje s osmi psychickými funkcemi, které má k dispozici každý člověk, převážně ve svém nevědomí. Vědomé „Já“, každého z nás, tvoří dvě z těchto funkcí, které od narození preferujeme. Čtyři z těchto funkcí, nesou označení rozhodovací psychická funkce (v mé terminologii potenciál Racionalita, Empatie, Koumák a Snílek). Každý člověk preferuje jedu z nich a tím je dána jeho základní rozhodovací strategie. Objasnit si preferované rozhodovací strategie, mezi členy jedné domácnosti, je nanejvýš užitečná věc. Můžete díky tomu předcházet mnoha vzájemným neshodám.
Každý z nás totiž spoléhá na svou vlastní strategii a máme tendenci ji „vnucovat“ i druhým. Tuto strategii denně prezentujeme svým dětem a očekáváme, že ji převezmou. Neradi tolerujeme odchylky, protože nevědomě předpokládáme, že dítě by se nám mělo podobat a pochopitelně cítíme odpovědnost za to, aby se ve svém životě naučilo rozhodovat správně (tedy podle našich vlastních měřítek).
Naše dítě však vůbec nemusí být stejné jako my. Proto je důležité si často připomínat, že je naprosto v pořádku takové, jaké je. Naším úkolem tedy není naučit dítě (a ani nikoho jiného) rozhodovat se stejným způsobem, jako my. Jde o to, pomoci mu s rozvinutím jeho vlastní rozhodovací strategii (a to může být někdy doslova o nervy). Tak se na to podíváme.
Racionalita – není co učit
S pomocí Racionality se dítě samo učí, jak věci analyzovat a organizovat. Pokud mu v tom nebudete bránit, bude dítě pragmatické a bude mít „tah na branku“. Potřebuje pouze prostor pro samostatné rozhodování, protože si odmala chce dělat věci „po svém“ a dávat najevo svůj názor.
Racionální děti se chtějí neustále zdokonalovat, zodpovědnost a spolehlivost se objeví přirozeně sama. S dospělými jednají jako rovný s rovným, v domácím prostředí často přebírají velení. V debatách si postupně trénují tvrdou logickou argumentaci. Na veřejnosti se ale dlouho stydí, protože jejich krizovou funkcí je potenciál Snílek.
Jak podpořit rozhodovací schopnosti Racionality
V přítomnosti dítěte popisujte činnost krok za krokem. Upozorněte na potřebné zdroje a nezbytné dovednosti, nutné pro dosažení výsledku tak dlouho, dokud o to bude dítě jevit zájem. Brzy přijde čas, kdy mu bude „vše jasné“. Stanovujte pro něj smysluplné cíle a dovolte mu spolurozhodovat při plánování. Plány dodržujte, nebo informujte o reálných důvodech nutnosti změny plánů.
Racionální děti rády sledují dospělé při práci. Od mala chtějí rozumět tomu, co dospělí dělají a proč. Potřebují rozvíjet své vlastní poznatky, aby si dokázaly utřídit své myšlenky a posunout se dál. Při konverzaci proto spíše naslouchejte a buďte pasivní.
Koumák – svéráznost, která si zaslouží obdiv
Děti Koumáci mají silnou tendenci, klást své vlastní zájmy nad zájmy ostatních. Na jejich obranu je třeba uvést, že mlčky předpokládají, že ostatní mají srovnatelné schopnosti a mají i obdobný přístup k životu. Vstřícnost druhých obecně považují za slabost, proto se chovají velmi neochotně.
Složitost jejich nátury se projevuje tím, že umí vše dokonale analyzovat a věcem hluboce porozumět, nicméně své rozumové schopnosti neradi prezentují. Nikdy se nepodřídí ničemu, co nedává logický smysl. Neradi mluví o svých záležitostech a s postupem času, čím dál méně projevují emoce, proto není snadné se v nich vyznat.
Pokud jim v tom nebudete bránit, přirozeně si osvojí dovednost, vytěžit z každé situace maximum. Nastavená pravidla je nebudou svazovat, v případě potřeby budou umět vše interpretovat ve svůj prospěch. Budou se rozhodovat převážně neosobně, přitom nebudou mít potřebu svá rozhodnutí dlouze obhajovat. Z principu nebudou chtít dělat to, co ostatní. Organizovaným aktivitám se spíše vyhnou, neradi se budou podřizovat autoritě, nebudou podléhat tlaku většiny.
Jak podpořit rozhodovací schopnosti potenciálu Koumák
Dalo by se říci, že to vůbec není třeba. Většina rodičů spíše bojuje s nutkáním, tento potenciál nějak omezit. Obávám se, že je to velmi komplikovaná věc, která se obvykle zvrhne v boj o moc. Pokud chcete nahlédnout do budoucnosti tohoto boje, doporučuji tento svůj článek.
Jde-li o rozhodovací strategii Koumáka, není tedy třeba se o dítě strachovat. Vždy bude zvažovat, jak dosáhnout maximálního užitku, s minimem spotřebovaných zdrojů (zejména těch vlastních). Na požadavky dospělých bude nejčastěji reagovat slovem „nevím“, což ovšem neznamená, že odpověď nezná. Bude svá rozhodnutí oddalovat a vyčkávat, zda se „v problému“ nebude raději angažovat někdo více zapálený.
Empatie – potřebuje ochranu
Empatické děti se orientují podle vlastních pocitů a snaží se o dosažení kolektivní harmonie. Především se chtějí rozhodovat tak, aby se mohly dál cítit dobře a zůstaly v dobrých vztazích s ostatními. Jinými slovy se často podřizují, ustupují a obětují. Od mala jsou velice ohleduplné, zdvořilé a ochotné, což rodičům obvykle vyhovuje. Od určitého věku to však působí problémy. Empatické děti jsou náchylné k vytvoření závislosti na cizí autoritě a tomu je třeba předcházet.
Pokud je to případ vašeho dítěte, doporučuji sérii mých článků na téma „Empatické sebeobrany“.
Snílek – potřebuje čas
Velmi citlivý přístup potřebují děti Snílci, které se rozhodují na základě vnitřního žebříčku morálních hodnot. Rozhodují se rychle, ale své rozhodnutí neradi prezentují. Jde o souhru několika tendencí, kterým je třeba porozumět. Předně, Snílci neradi říkají věci přímo, nechávají prostor druhým a velice neradi se obhajují. Své postoje si spíše nechávají pro sebe. Přizpůsobují se, dokud to lze, poté odejdou a věci si udělají „po svém“. Životem se snaží proplouvat a spoléhají se především sami na sebe.
Pokud se má Snílek pro něco rozhodnout, netlačte na něj. Dítě Snílek musí v procesu rozhodování teprve najít sebejistotu. Rozhodování je třeba vytrvale modelovat tak, aby bylo dosaženo rozhodnutí, které dítě opravdu chce. V časové tísni můžete zúžit výběr, nabídnout radu, ale nerozhodovat za Snílka. Mluvte nahlas o tom, co všechno berete v úvahu, co má objektivní váhu, jak stanovujete priority a podle čeho se finálně rozhodujete.
Pro ostatní může být náročné chápat, co přesně Snílek chce a nezbývá než se na to doptat. Možná se to přesto nedozvíte. Snílci si prostě věci nechávají raději pro sebe, zejména pokud mají zkušenost, že jejich skutečné důvody nejsou přijímány. Dávat dítěti často na výběr, je velice důležité cvičení. Nabízení přijatelných variant, pro obě strany, zvyšuje vnitřní motivaci a umožňuje převzetí zodpovědnosti, které se dítě jinak snaží vyhnout, za každou cenu.
Pod tlakem bude Snílek chtít, aby rozhodl někdo jiný. Myslete na to, že dítě své rozhodnutí zná, jen se ho bojí dát najevo. Není pochyb o tom, že rozhodování za druhé je znakem mocenského přístupu, ať už je ve prospěch či neprospěch toho, kdo nemá na rozhodnutí vliv. Děti Snílci takový přístup vítají, zejména pokud se tím mohou někomu zavděčit, avšak negativní dopady na rozvoj jejich sebeúcty jsou značné. Jednoho dne pak Snílek překvapí tím, že se obrátí k moci zády a vyjde do světa nepřipravený, nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Dospívající Snílci, ze všech osobností nejčastěji, zjišťují, že se jejich život ubírá jiným směrem, než by doopravdy chtěli. K nemilému překvapení příbuzenstva, pak opouštějí dosavadní směr a budují si zcela nový život. Podvědomě ale pochybují o správnosti zásadních životních rozhodnutí, protože neumí logicky obhájit své představy a nechtějí nikoho zklamat. Často navíc bojují s vnitřním pocitem selhání a nevidí smysl v tom co dělají.
Závěrem bych chtěla upozornit na to, že pokud se do Typologie osobností ponoříte hlouběji, zjistíte, že každý, kdo má jeden z výše uvedených potenciálů až na druhém místě, ve svém osobním pořadí, má hned na třetím místě další rozhodovací potenciál. Jeho rozhodovací strategie jsou tedy pestřejší, ale mohou být také neuspořádané. Tyto osobnosti nebývají příliš iniciativní, většinou dávají přednost tomu, aby reagovali až na návrhy druhých, což může být při výchově rovněž frustrující. Nicméně je na místě uznat, že takto je to zcela v pořádku. Hlavní poselství tohoto článku tedy zní: maximálně podporujte své dítě v tom, aby se rozhodovalo samo a věřte, že to dokáže. Jedině praxe totiž dělá mistra a vlastními chybami se člověk naučí nejvíce.
Ohledně zdroje informací vás nechci klamat, celý článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
